Sex, drogy a rock'n'roll. To je slogan, který vystihuje Mötley Crüe snad jako snad žádnou jinou kapelu na planetě. Ačkoli si tahle parta za kariéru vysloužila četnou řádku kritiky a někdy až přehnaný „hate“ na herní um kapelníka Nikkiho Sixxe, nahrála v minulosti hity, které si dodnes člověk rád na rádiu poslechne.
S příchodem Johna 5 bylo jasné, že se kapelní sound trochu změní a zcela upřímně, trochu jsem doufal, že to kapele dodá svěží impulz a nakopne třeba ke konci kariéry k povedené závěrečné desce. Novinka Dogs Of War sice díky nové kytaře zní trochu jinak, ale ani po pátém poslechu se nemohu zbavit dojmu, že tahle písnička brzo zapadne a k peckám jako Kickstart My Heart nebo Dr. Feelgood se nemá šanci ani trochu přiblížit.
Dogs Of War je od úvodních tónu na poměry Mötley Crüe „vážnější“ a také „tvrdší“ písní, která se tematicky vypořádává s těmi, kdo kapele ubližují. Nosným a zároveň nejchytlavějším prvkem skladby je rytmická metalová sloka. Podpis Johna 5 je znát i na lehce hororovém klavírním podkladu, který jako by vytáhl ze šuplíku materiál původně určený pro Roba Zombieho. Tvrdší kytarový akcent a určité „doommetalové“ tempo skladby je něco, co k blonďatému kytaristovi sice sedí, ale k Mötley Crüe už tolik ne. Vlastně vůbec.
Mötley Crüe nikdy nebyli žádní virtuosové, za to vždycky bavili přímočarou energií svižnými rockovými peckami tzv. „od podlahy“. Styl Dogs Of War mi k nim proto vůbec nesedí a zároveň písnička ke konci trochu nudí stále opakujícími se motivy. A nezachrání to ani úplně šílený klip, ve kterém animovaní muzikanti padají s letadlem, hrají mezi zombíky nebo jde po nich podivná pavoučí kreatura.
Netuším, co se touhle písničkou a ostatně i klipem Mötley Crüe na sklonku kariéry snaží říct, ale nemyslím si, že své starší fanoušky příliš potěší. A nové pravděpodobně také nezíská. Energii totiž už zdá se dávno ztratili.