Zdá se, že americká partička vždy potřebuje nějakou tragédii, aby se dala znovu dohromady. Při prvním comebacku to byla letecká katastrofa, v níž figuroval bubeník Travis Barker – při zřícení soukromého letadla jen o vlásek unikl smrti. Výsledkem bylo v roce 2011 album Neighborhoods a také EP Dogs Eating Dogs. Obojí se postupem času vyprofilovalo jako to nejlepší, co kapela za svou přerušovanou existenci vydala. Při nynějším comebacku zas trojici dalo dohromady úspěšné překonání nádorového onemocnění basáka Marka Hoppuse.
V roce 2005, kdy blink-182 poprvé ukončili svou činnost, jim svět ležel u nohou. I to ostatně zmiňuje navrátilec DeLonge na začátku skladby, když vypráví, jak se vydávali koncertovat po celém světě, což po nějaké chvíli přestalo dávat jemu samotnému smysl. K čemu je vidět celý svět, když po čase ani nepoznáváte své přátele?
We saw the whole world,
but I couldn’t see the meaning
I couldn’t even recognize my friends
Pokud nemáte přehled o událostech, jež skupinu posledních patnáct let provází, singl One More Time vám nejspíš nic moc nenabídne. Novinka totiž funguje především v kontextu příběhu, se kterým jde kapela do vydání nové desky. Jasně, možná to působí trochu prvoplánově, ale když máte za sebou takovou story, byla by promarněná příležitost ji nevyužít.
Stejně jako polovinu lidí v mém věku, i mě jejich hudba provedla všemi strasti dospívání. Není proto divu, že jsem měl po zhlédnutí klipu trochu sevřené hrdlo. Vizuálem totiž trio útočí přímo na komoru. Je nicméně dobře, že v něm blink-182 vynechali záběry tragických událostí, které mají za sebou. Soustředí se výhradně na to, co zažili společně.
Skladba však funguje kupodivu dobře i sama o sobě. Vděčí za to přímočarému textu, který je až překvapivě upřímný a za nic se neschovává. DeLonge i Hoppus napřímo, bez okecávání, otevírají své pandořiny skřínky. Pěkně se poslouchá i klávesová stopa, jež je známá například z legendární I Miss You, na níž se odkazuje i text.
Do I have to die to hear you miss me
Do I have to die to hear you say goodbye\
I don’t want to act like there’s tomorrow
I don’t want to wait to do this one more time.
V druhém singlu More Than You Now už kapela není tak nostalgická, spíš dokazuje, jak dobře spolu stále funguje. Po pianovém interlude jsou slyšet blink-182, jak si je všichni pamatujeme. Osvěžující DeLongův riff a Barker utržený ze řetězu jsou přesně tím, co všichni zarytí fanoušci od kapely očekávají. Stále je však prostor pro větší nářez, jaký jsme slyšeli například v Heart’s All Gone na posledním albu, které skupina vydala v současné sestavě.
Albem Neighborhoods si trio DeLonge-Hoppus-Barker před lety nastavili laťku ohromně vysoko. Pokud se blížící se novinkou kvalitou alespoň vyrovnají svému předchůdci, můžeme se těšit na velice zajímavou desku. A mimochodem, bude čítat sedmnáct skladeb…