V odborných studiích by Faüst mohli dávat za příklad, jak úspěšně projít kapelní transformací. Na tuzemskou scénu totiž vtrhli pod názvem Coldblooded Fish. Všichni byli v pubertě, hrát neuměli, s nástroji se seznamovali za pochodu. Chtěli hrát thrash metal, ale nevěděli jak na to. Část kapely dokonce ani netušila, jak vlastně thrash metal zní. „Náš tehdejší druhý kytarista zneužil toho, že jsme neznali ani tak provařenou kapelu jako Toxic Holocaust. Vzal čtyři jejich songy a vydával je za vlastní, jen poskládal riffy v jiném pořadí,“ přibližuje začátky baskytarista Jenda Lapáček. Jak dodává, kapela byla vlastně takovou beta verzí současných Faüst.
Kapela z hračkářství
Coldblooded Fish hráli „jak z hračkářství“, tvrdí Jenda. To se podepsalo i na první nahrávce With the Fishes z roku 2016. „Četl jsem si tehdy biografie různých hudebníků a s hrůzou jsem zjistil, že děláme úplně všechny chyby, před kterými každý varoval. Neměli jsme hotové skladby ani jsme neměli jasno o zvuku,“ popisuje Jenda křest studiovým ohněm.
Přestože byli začátečníci, nadšení pro věc jim nescházelo. Odehráli nemálo koncertů, a to včetně bizarního evropského turné s Hentai Corporation. „Náš tehdejší zpěvák chtěl strašně moc hrát a strašně moc jezdit, ale neuměl to zorganizovat. Podle toho to vypadalo,“ vzpomíná Jenda. Zmiňované turné s Hentai Corporation skončilo fiaskem – v Holandsku na jeden koncert nepřišel vůbec nikdo. Podle Jendy nejmenovaný člen Hentai Corporation v reakci na vzniklou situaci zanechal v backstagi exkrement vlastní výroby.
Ryby nejsou metal
Časem ale Coldblooded Fish (a později už jen C.B.F.) dospěli a naučili se hrát. Nejpozději po velké desce Malvarma z roku 2018 byla už změna názvu nevyhnutelná. „Naše jméno znělo postupem času víc a víc debilně a trapně. Protože upřímně na rybách není metalovýho vůbec nic. Nikdo z kapely dokonce ani nerybařil,“ vyjmenovává důvody Jenda.
Volba padla nakonec na slovo Faüst. Původní trio ve složení Kryštof (kytara/zpěv), Jenda (basa/zpěv), Honza (bicí) se rozrostlo o druhého kytaristu Teodora ze slovenských Acid Force. „Vyhlásil sám od sebe konkurz na kytaristu… Je to náš kámoš, takže nám bylo blbý mu pak říct, že nevyhrál, když se zúčastnil jako jediný,“ říká s nadsázkou Jenda.
Nový název nebyl impulzem pro změny, ale spíš jejich vyvrcholením. „Největší změna byla v tom, že jsme dostali konečně nějakej směr. Dřív to bylo takový nerozhodný, takovej retard metal, ale s novým názvem a s ustálením sestavy jsme už měli jasno, co a jak vlastně chceme hrát,“ vysvětluje. Tím se příběh jedné kapely uzavřel a začal se psát druhý.
Tinnitus Inquisition
Pod názvem Faüst kapela v rychlém sledu vydala první sedmipalec, následovaný živákem vydaným na kazetě. A metaloví fanoušci Faüst zaregistrovali – kazeta se vyprodala za pouhých 26 hodin. „Kryštof začal zpívat a stal se z něho frontman, začali jsme pravidelněji zkoušet. Naživo to už nebylo křivý, už to znělo jako kapela,“ popisuje změny Jenda. „Současně jsme začali hrát víc koncertů a dostali jsme se do povědomí lidí, jako jsou třeba Čurby z Obscene Extreme nebo Michal Káva. Ti nás zvali na svoje akce, kde jsme mohli zahrát před větším počtem lidí. Pořád se to nabalovalo a nabalovalo,“ dodává. Díky vazbám na trutnovskou kapelu Exorcizphobia dokonce letěli i na krátké turné do Izraele, kde ale tři ze čtyř koncertů zrušila policie.
„Byl to punk. Když děláš koncert na střeše baráku uprostřed vnitrobloku, asi musíš počítat, že se to někomu nebude líbit,“ podotýká Jenda.
Svůj přerod v dospělou kapelu Faüst stvrdili debutem Tinnitus Inquisition, který vyšel na jaře 2022 pod německou značkou Witches Brew. Devět skladeb tradičního thrash metalu pohledem nejmladší metalové generace si urvalo nemalý kus pozornosti. Kapela ale zůstává nohama na zemi. „Jako průměrní řemeslníci v oboru hudby želez nemáme šanci vytvořit cokoli inovativního. Takže jen vysáváme ostatní a mícháme vlivy podle gusta,“ poznamenává Jenda.
Také díky povedenému debutu je letošní rok zatím nejúspěšnější v historii kapely. V létě se Faüst objevili na Brutal Assaultu, kde zahráli na hlavní stagi v luxusním odpoledním čase. Mezi legendami se úplně neztratili. „I když to všechno byla shoda náhod, myslím, že se to žádné jiné české kapele nepodařilo – pokud pomineme Krabathor nebo Master’s Hammer. Kryštof si dokonce musel kupovat delší kabely, na tak velkém pódiu ještě nehrál,“ popisuje Jenda. „Hráli jsme také na festivalové afterparty společně s kanadskými Voivod a japonskými Melt-Banana, což je pro mě osobně životní zážitek,“ dodává.
Budoucnost v nedomyšleném žánru
Dnes už Faüst dost dobře vědí, jak se thrash hraje a jak má znít. Současně dobře znají i jeho limity. „Thrash metal je strašně nedomyšlenej žánr. Sám sebe limituje. Když hraješ moc pomalu, vymyslel jsi heavy metal, když přitvrdíš, hraješ death metal. Když se snažíš do thrash metalu propašovat technicky složitější postupy, vůbec nikoho nezajímáš,“ vysvětluje Jenda.
Stejné limity vidí i na thrashmetalové scéně. „Je izolovaná, kapely nedrží moc při sobě, fanziny nebo webziny vlastně nejsou. Funkční komunitu má punková nebo deathmetalová scéna, ale v thrash metalu je to bída,“ vysvětluje Jenda. „Myslím, že jsme poslední generace, kterou to ještě zajímá, teď už budeme jen svědky pádu,“ dodává.
Bez ohledu na mantinely žánru má minimálně Jenda o budoucnosti Faüst jasno. „Máme už teď připravený nějaký nový písničky. Doufám, že z toho vznikne album, které bychom mohli nahrávat v příštím roce,“ přibližuje Jenda.
Do tří let by kapela ráda vyrazila mimo Evropu, láká je USA nebo Japonsko, i když zatím nemají kontakty. „Dokonce spoluhráčům podsouvám různé tour reporty, aby měli inspiraci. Nebo jim posílám i nové kapely,“ vysvětluje. „Možná jsem takovej kapelní kouč. Až o nás bude Česká televize natáčet dokument, doufám, že tohle tam zazní, haha,“ uzavírá.