„Nikdo nezačne hrát na kytaru, aby se stal součástí jedné z nejvíc nenáviděných kapel na světě,“ říká v upoutávce kytarista Ryan Peake. Nickleback od dob, kdy se stali jednou z nejúspěšnějších a prakticky zároveň i nejvysmívanějších kapel na světě, reagovali na despekt obvykle vtipem, ale nyní se k věci vyjadřují vážněji. „Snažili jsme se tomu smát,“ vysvětluje v dalším záběru frontman Chad Kroeger. „Asi devadesát procent setřesete smíchem, ale něco bolí,“ přiznává. Už dříve ale byli o věci ochotni diskutovat seriózně, tak jako Mike Kroeger v rozhovoru s Honzou Vedralem pro Headliner: „Myslím, že je to součást naší kultury, toho v čem a jak žijeme. Nevím teď, jak najít správné slovo. Ale lidi, kteří uspějí, jsou často okolím rozsekáni na kousíčky. Když někdo přeroste ostatní, mají ho tendenci srovnat.“
Nový snímek má kanadské rockery, kteří svět dobyli nejen svým největším hitem How You Remind Me, jenž je mimochodem starý přes dvacet let, představit do větší hloubky. Možná paradoxně vychází v době, kdy kapela sama v rozhovorech zmiňuje, že pociťuje, že nenávist, kterou v průběhu kariéry vnímali, polevuje. „Je hezké už nebýt veřejným nepřítelem číslo jedna,“ nechal se například zpěvák slyšet v rozhovoru v arizonském rádiu KFMA.
Nickleback letos v létě brázdí kanadské a americké arény a amfiteátry v rámci turné k loňské desce Get Rollin‘. Zda poté znovu zavítají i do Evropy, zatím nevíme. Když album vyšlo, podíval se Jarda Konáš na zoubek některým z klišé, které odpůrci kapely s železnou pravidelností používají. Argumentoval, že některá z nich jsou založené na skutečnosti, jiná jsou ale podle něj nesmysl. Například to, že mají z Nickleback legraci i kolegové, je podle něj pravdivé tak napůl. Připomeňme každopádně starý dobrý tweet připisovaný Daveu Grohlovi: „Když si pustíte pozpátku písničku Nickelback, uslyšíte vzkazy od ďábla. Ale co je horší, když si to pustíte normálně, uslyšíte Nickelback.“
Britský režisér Leigh Brooks s kapelou strávil natáčením šest let, jeho dílo tak nejspíš dá nahlédnout více pod povrch spolupráce této čtveřice hudebníků. Kapela vznikla v roce 1995 a o deset let později se sestava ustálila na té dnešní. Aby ji fanouškům dokázal autenticky přiblížit, provázel ji Brooks jak na světových pódiích, tak v jejich rodném městě. Zajímaly ho jak doby největšího komerčního úspěchu, tak samotné začátky a časy, kdy nic nenasvědčovalo tomu, jaký fenomén se z Nickelback stane.
Dokumentární film Hate to Love: Nickelback bude mít premiéru v září na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu.