Nakonec však nezůstane u nocí strávených ve zkušebně s diktafonem, svoji tvorbu chystá bubeník The Atavists a mimo jiné bývalý člen Ready Kirken zvěčnit na připravovaném albu projektu LABe. Mělo by se jmenovat Noční směny.
Přestože nahrávat ve studiu, točit klipy a vydávat desku nebyl původní plán, Adam Jánošík nakonec kývl na nabídku zpěváka a producenta Tomáše Frödeho (Imodium, Walkmanz) aby své písničky v jeho studiu zhmotnil. „Začalo to jako splátka za to, že mi nahrál bicí pro nějaké mé písně. Když přišel s tím, že píše vlastní songy, nabídl jsem mu své nahrávací studio. To jsem ještě netušil, jak silný materiál to bude,“ říká k počátku spolupráce Fröde.
Většinu všech nástrojových partů nahrál Adam Jánošík sám a svůj hlas projektu neplánovaně propůjčil. „Natočili jsme hudbu k první písni, Adam ji nad ránem pracovně nazpíval a odjel. Než dorazil domů, tu píseň jsem nazpíval i já sám a poslal mu ji. Po pár hodinách odmlky zavolal, že je to přesně ono a dojalo ho to k slzám,“ líčí producent, kterému potom již mikrofon zůstal.
Pilotním singlem Alba je singl Dvě srdce - dvě hlavy, který byl vydán s působivým černobílým klipem od Michala Pekárka umocňujícím sdělení songu. Jedná se o písničku o věčném rozporu mezi tím, co by chtělo dělat srdce a co by měla dělat hlava. „Pro mě to má naprosto konkrétní význam, ale nerad bych ty texty vysvětloval. Nabízím posluchačům, aby si v tom našli svoje významy,“ vysvětluje Jánošík. A již tento singl naznačuje, že se na albu dočkáme velmi siného, nejen hudebního, ale zejména textového materiálu, ve kterém Jánošík odvážně otevírá své nitro a zbavuje se svých démonů. Ale i to, jak dobrá byla sázka na Frödeho za mikrofonem, který ve svém projevu uvěřitelně přenáší Jánošíkovy emoce schované v textech.
Vzhledem k potenciálu projektu LABe se nabízí otázka, zda se jedná jen „jednorázovou akci“, kterou Jánošík uzavře onu tu terapii, která byla impulzem ke vzniku písniček nebo, zda je v plánu pokračování projektu i po vydání alba nebo třeba i živá vystoupení. Tedy jsem ji Adamovi Jánošíkovi položil. „Tato otázka se nabízí, ale pravdou je, že žádné plány nejsou. Celé se to děje tak intuitivně, že vlastně takové přemýšlení je pro mě daleko. Druhá věc je, že si to do hlavy nedávám tak trochu schválně. Jakmile tam začne strašit něco jako koncerty, bojím se, že to nahlodá moje uvažování, že mě to odkloní od samotné podstaty, která je opravdu ryzí, a to je úklid vlastního nitra. I s tím jsem dlouho váhal a souhlasil až po několika letech. Takže odpovím takto. Když uvidím, že se deska dotýká lidí tolik, aby dávalo smysl odjet koncerty, určitě se nebráním. Minimálně live křest si zaslouží. Ale na prvním místě je nahrávka. Není to počin, kterým bych sledoval vyšší cíle. Respektive jakékoliv cíle. Zároveň se tím stává absolutně svobodným, což shledávám geniálním. Všechno píšu naprosto dle sebe. Nemusím respektovat nic, ale samozřejmě podvědomě pracuju s tím, že vím, jak věci fungují. Spíš mám na mysli, že nekoukám, jakou má skladba délku, kdy je refrén a podobně. Důležitá je pro mě nálada, kterou se nechávám vést ze sta procent. Všechno ostatní je za ní. Možná to bude můj pomník, kterým vše skončí, ale klidně se může stát, že bude mít pokračování. Ale musím mít potřebu něco sdělit či ze sebe vyndat. Jinak by to bylo v rozporu se vším, co pro mě LABe znamená. Totéž se vlastně týká i živé produkce. Takže uvidíme.“ odpověděl.
Původní deadline pro vydání alba byly Jánošíkovy vlastní narozeniny, které má v půli července, ale dle svých slov uvažuje, že náladou písní se hodí spíš do podzimu. Takže si budeme muset ještě počkat. Ale jak naznačuje singl, určitě se to čekání vyplatí.
