Úkaz jménem Big Brave: Ani trochu jsme nechtěli, aby to připomínalo hudbu

Jejich alba fungují jako závaží do nejasné budoucnosti – v únoru vydali už šesté s názvem nature mort. Odpovídal kytarista Mat Ball, co nechce, aby jeho kytara zněla jako kytara.

V únoru jste vydali svou šestou desku nature morte. Jak byste ji popsal?

Myslím, že jí uzavíráme nějakou kapitolu. Od poslední desky Vital uběhly dva roky, v mezičase jsme stihli udělat takovou až folkovou kolaboraci s The Body. A to nás inspirovalo promíchat náš noise s folkem a trochou jazzu. Možná je to vykročení novým směrem.

Přirozeností Big Brave je ale tradičně nehrát riffy ani se neohlížet na žánry, spíš produkovat kytarové vlnobití. A teď mluvíte o folku?

Nehrajeme standardní písně, to je pravda, my jen vytváříme zvuk, abych tak řekl. Na druhou stranu úplně na začátku jsme hrávali s akustickými nástroji a měli jsme blízko k folku. Takže na nature morte se trochu vracíme k pověstným kořenům a propojujeme to s naším stávajícím hlukem, naším hlavním likvidačním nástrojem.

Přitom ještě u předchozího alba Vital jste tvrdil, že jakmile začnete hrát něco jen trochu „muzikálního“, máte potřebu to ihned vyhodit.

Ano, ale to souviselo s předchozí deskou, která měla být od počátku ponurá a nehudební. Ani trochu jsme nechtěli, aby to připomínalo hudbu. V podstatě každá skladba na Vital stojí na jedné jediné notě, kterou nějak opracováváme. Ale od té doby se koncept samozřejmě vyvinul a změnil.

Jak se na nové desce projevilo, že jste loni také vydal první sólové album s lakonickým názvem Amplified Guitar?

Jsou to propojené světy, protože vznikaly souběžně v jednom a tom samém studiu. Na sólové desce jsem se snažil o „pestrobarevnější“ zvuk než obvykle. Ne že bych chtěl hrát hodně not, ale aby zvuk byl komplexnější, aby měl více vrstev na poslech. Pořád jsem se držel minimalismu, ale jsou tam nové postupy v akordech a podobně. Určitě i tohle se propsalo na nature morte.

Spolupráce s The Body je zavedla k alternativně folkové poloze.

Co vás ještě inspirovalo na nature morte? Jiná tvrdá hudba?

Nemyslím. Ve skutečnosti neposloucháme žádnou heavy hudbu, nikdy jsme se ani necítili být součástí třeba metalové scény. Jsme experimentální kapela. Spíš bych řekl, že vlivy zůstávají pořád stejné. Folk a hodně Alice Coltrane. V našem podání samozřejmě.

Lákalo by vás napsat někdy nějakou „normální“ písničku?

Myslím, že se k tomu pomalu blížíme. Nová deska k tomu má docela blízko. Navíc je sotva venku, ale my už máme rozmyšlenou další, která bude víc písničková než jakákoli tvorba předtím. A taky už nehrajeme tak heavy. Myslím, že to bude hodně blízké kolaboraci s The Body. A určitě tam nebudou zatěžkané bubny a podobně.

The Body vás hodně inspirovali. Je to zvláštní paradox. Kapela, která terorizuje posluchače násilným bordelem, vás inspiruje k písničkové formě…

Zní to jako dobrý vtip, že? Ale vážně nás ovlivnili… Spolupráce s The Body nám ukázala, že můžeme přijít do studia a mít jen velmi matnou představu, co chceme vlastně nahrát. Nikdy jsme tak v minulosti nepracovali, ale myslím, že přesně takhle uděláme příští desku. Proto říkám, že jsme připravení na novou desku, i když připravení vlastně nejsme. The Body nám ale ukázali nový směr, kterým se můžeme vydat.

Rozumím. Jaký to je pocit vydávat desku a v té samé chvíli být už o krok dál na dalším albu?

Určitě si tu aktuální „starou“ desku připomeneme na letošním jarním turné, takže se zase k nature morte vrátíme naplno. Nicméně bych chtěl připomenout, že kvůli pomalé produkci hudebních nosičů je tohle vlastně běžná věc – něco nahrajete, ale na vinylu to vyjde až za devět nebo deset měsíců. A pak se s tím seznamujete znovu. Tohle už je součást zábavy. Ne že by mi to nějak vadilo.

Chtěl jsem se ještě zeptat na název desky. Nature morte označuje v malířství zátiší, obecně něco, co se zkrátka nehýbe a zůstává strnule na tom samém místě. Jaký to má význam ve vašem případě? Vy přece postupujete neustále vpřed…

Nature morte jsme zvolili z více důvodů. Zátiší je jenom jeden význam, ale ve francouzštině to taky označuje mrtvou přírodu, mrtvý svět, takže tu máte význam spojený s ekologií. Nebo je to také označení pro člověka, který si prošel traumatem a jak to poznamenalo jeho vnímání světa. Tohle všechno se objevuje v našich textech, které má na starost zpěvačka Robin Wattie. Nature morte zkrátka označuje mnoho věcí a ukazuje mnoho směrů, jak si to vyložit. Což nás docela vystihuje i jako kapelu.

Četl jsem i jinou definici termínu, že nature morte může označovat snahu umělce vystavět si svůj vlastní pomník. Pevný bod v umělecké tvorbě.

To zní zajímavě. Naše deska je taky záznam určitého momentu, který díky tomu bude trvat věčně. Je to hudební zátiší svého druhu.

První singl z nové desky nature morte.

Zajímá mě váš přístup ke kytaře. Je dost specifický. Sám jste prohlásil, že pro vás není kytara hudební nástroj, ale prostě předmět vydávající zvuk. Jak se člověk propracuje k takovému přístupu?

Začínal jsem hrát na kytaru jako kterýkoli jiný teenager, ale pak jsem objevil, že se dá prostřednictvím kytary jen navodit nějaká nálada, nějaký pocit, člověk se nemusí snažit používat standardní hudební jazyk. Pak jsem začal vnímat kytaru jako zařízení produkující zvuk, ne jako hudební nástroj.

Měl jste nějaký klíčový moment, který vás v tomhle inspiroval?

Je to asi zvláštní, ale mě ke kytaře inspiroval saxofon. Někdy v roce 2009 jsem viděl koncert, kde kdosi hrál na saxofon zapojený přes hromadu efektů různé plochy a smyčky. Ohromně to na mě zapůsobilo a chtěl jsem něco podobného vytvářet prostřednictvím kytary. Vlastně jsem tehdy objevil drone. Pak jsem deset let hrál každý den a objevoval zajímavé věci, často omylem. Způsob, jak hraju na kytaru, vznikal tak trochu organicky a dost často díky metodě pokus-omyl.

Možná jste jediný kytarista na světě, který se snaží napodobit saxofon…

To asi budu… Další věc, na které mám postavený svůj sound, je zpětná vazba. Hodně s ní pracuji.

Četl jsem, že přímo vyhledáváte zvukově ne úplně ideální prostory, protože vás to nutí se přizpůsobovat.

To naprosto miluju. Protože žádný koncert pak není nikdy stejný. Je asi přirozené, že se jako interpret snažíte znít na koncertech pokaždé stejně jako na nahrávkách. Já to tak nemám. Já se rád přizpůsobuji. Je to vzrušující výzva. A někdy těžký boj.

Seznamte se

V Kanadě se v jednu dobu objevilo hodně kapel, které našly zalíbení v experimentální kytarové hudbě. Montrealské trio Big Brave patří mezi ty nejvýraznější z nich. Od roku 2012 vydávají desky, na nichž pracují s lomozem i tichem, distorzí i čistotou, ale především s ryzím skladatelským talentem, který dalece přesahuje hranice metalové scény. Big Brave to ale může být srdečně jedno, protože se nikdy necítili být její součástí. Naopak blízko měli a mají ke kapelám jako Sunn O))), Thee Silver Mt. Zion Memorial Orchestra a Godspeed! You Black Emperor. Jejich šesté album nature morte vychází na Southern Lord (label Grega Andersona ze Sunn) už 24. února 2023.