Okofest, který jako každý rok probíhal pár kroků od hlučící Husitské ulice, se konal na oslavu 32. výročí založení pověstné hippiesovsko‑punkové žižkovské hospody U vystřelenýho oka. Minifestiválek existuje už řadu let a má pověst přehlídky „opravdovýho bizáru“, ale tentokráte se co do bizarnosti účinkujících opravdu překonal.

Tak jsem tuhle vyrazil do Riegrových sadů na koncert IMT Smile. Na Slovensku je to fenomén srovnatelný s českou Lucií, ale v Čechách je to nejvíce podceňovaná slovenská kapela. Na místě to tak ale nevypadalo.

Teď v červenci slavím výročí. Šedesát let od chvíle, kdy jsem si koupil první desku. Už týden se dívám na stěnu svých cédéček, pouštím si Spotify a před sebou vidím ten svůj první sedmipalcový singl. Jednou prolezu hudební bazary, a jestli ho najdu, znovu si ho koupím. Ne proto, abych ho hrál, ale ze sentimentu.

Precedens existuje už hodně přes čtyřicet let, ale s produkcí nových desek to nikdy nepřeháněl. Za tu dlouhou dobu natočil jen deset studiových kolekcí pozoruhodné kontinuity. Ač se v kapele vystřídalo pět zpěvaček a zpíval s ní i Petr Kolář, klíčové téma, existenční pocit „kdo jsem, kde to jsem, proč tu jsem, co tu dělám, jak to cítím“ zůstává v různé intenzitě všudypřítomný. Platí to i o nové desce Odstíny černé. První, kterou leader kapely Martin Němec vydal vlastním nákladem.

Nové album Xaviera Baumaxy dostalo název Slibotechno a překračuje hranice všeho, co bylo kdy v Česku natočeno. Je to jeho nejbizarnější kus, a to už to předchozí jménem F!asco bylo dost šílené. Co se to na něm vlastně, sakra, děje?

Nepatří mezi interprety, kteří si zarytě píší texty. U něj je to spíš nárazové. Richard Müller má dlouhá období, kdy užívá služeb textařů, kteří mu vymýšlejí písně na tělo. A pak přijde vlna, kdy skládá jeden text za druhým. K tomu došlo právě v těchto měsících, kdy začal pracovat na albu Slovenská strela, které natočil se znovuoživeným Banketem.

Letní scéna pod Žižkovskou věží, svázaná především s Divadlem Kalich, je věnována především činohře a hudebních vystoupení je tu v porovnání s divadelními představeními pomálu. Nicméně vystoupení Ondřeje Havelky s patnáctičlennými Melody Makers patří k této scéně už tradičně a odehrává se v tomto prostoru každoročně. Letos, 23. července, ve spojení s Adamem Plachetkou.

Dostalo se mi do ruky CD skupiny Nevidim. Je to záznam loňského vystoupení v hospodě U Čiháků ve Vystrkově u Humpolce, které proběhlo na počest humpoleckého rodáka Ivana Martina Jirouse ve dnech, kdy by oslavil osmdesátiny. Třeba to byl nultý ročník každoročního festivalu Jirousův Humpolec podle vzoru Jiráskův Hronov nebo Neumannovy Poděbrady.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety Jak vypadala česká hudební scéna v červenci roku 1995?

Pod slovem revival vnímáme něco, co je znovuoživením hudby nebo repertoáru někoho nebo něčeho, jež je v autentické formě už nedostupné. Revivalové soubory se to snaží co nejvíce napodobit.