V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v lednu roku 1995?

„Dělali jsme to album s láskou,“ píše spoluproducent druhého sólového alba Marie Puttnerové Petr Ostrouchov v tiskové zprávě k vydání desky Zelená oblaka, růžové stromy a tohle poselství stačí nahradit celou recenzi. Na desce s atmosférou pozdního listopadu nebo raného března je znát, jak všechno jde ze srdce – ze srdce všech, kdo se na albu podíleli. Tvoří ho písně Zuzany Navarové.

„Mezi Vánocemi a posledním dnem daňového přiznání přichází popový úhor. A to dokonce na obou stranách barikády – lidi nemají peníze a muzikanti jsou po předvánoční vichřici koncertů tak unaveni, že potřebují dovolenou.“ Pravidelná glosa Josefa Vlčka se tentokrát věnuje začátku roku, kdy hudební svět víceméně hibernuje.

Jaroslav Riedel napsal jednu z nejskvělejších prací, zabývajících se českou rockovou hudbou od konce šedesátých let do sametové revoluce. Vyšla v nakladatelství Galén a má podtitul Zákazům navzdory 1969 až 1989 a jak už název říká, zachycuje na základě zachovalých nahrávek historii dvou generací českého undergroundu, alternativní scény a kus příběhu české nové vlny.

„Rok 2035 vstoupil sice do dějin jako rok, kdy se konečně Brno stalo místo Prahy hlavním městem europrovincie Čechy, ale je třeba uznat, že i v populární hudbě se toho dělo víc než dost.“ Poslední letošní glosa Josefa Vlčka přenese čtenáře do budoucnosti.

Rok 2024 přinesl řadu výborných českých desek a po čtyřech letech nová (v pořadí druhá) deska komediální-funkové-hiphopové skupiny Freddy & Krasty nabízí efektní tečku za úspěšným obdobím. Album Funkova!!! Rapsody v sobě spojuje dva svérázné, často iritující elementy moravské hudební kultury – až úchylný brněnský hyperintelektualismus a neméně svérázné ostravské plebejství.

S Portless se dostáváme do škatulky českých kapel, ovlivněných britskou scénou devadesátých let, snažících se ale o trochu modernější sound, který by více vyhovoval současnému vkusu, a zpívajících anglicky. Ale zajímá tenhle typ hudby ještě někoho?

„Lidé chtějí Valčíček, Frankyho, Kohouta, Podvod a asi dvacet dalších. Nikdy se mi žádná písnička, byť sebevíc opakovaná, neznelíbila. Budu hrát Podvod po tisící a vždy ho prožiju. Nikdy jsem se nemusel do ničeho nutit, a tak je mi příjemné zpívat si, co lidé chtějí,“ prozradil Honza Nedvěd v roce 2016 do programu festivalu Sedmihorské léto. Ten Honza Nedvěd, který je v kontextu české populární hudby spolu s bratry Ryvolovými dýchací trubicí mezi trampskou písní a folkem.

Vánoční desky bychom mohli označit za zboží rychlé spotřeby. Prodává se pouze jeden a půl, maximálně dva měsíce v roce, ale když se takové album vyvede, na trh se za rok znovu na tu krátkou dobu vrátí. Existují vánoční desky, které se tímto způsobem prodávají léta. Třeba Gottovy Vánoce ve Zlaté Praze. Ty vyšly tuším v roce 1969 a je o ně zájem dodnes.

„Nedávno jsem četl vzpomínku jednoho z prvních bedňáků, kteří jezdili v roce 1962 s Beatles po zapadlých anglických štacích. Cestovalo se vlakem a stravování probíhalo v nádražních kioscích nebo restauracích...“ Čtěte pravidelnou pondělní glosu Josefa Vlčka