Tak Kabát se konečně odhodlal k vydání prvního singlu z připravovaného alba El Presidento. Jmenuje se Rumcajs miloval Manku a nejspíš to nebude tak obrovský hit jako třeba Kdoví jestli, Pohoda nebo Šaman, ale hit to určitě bude. Špalek znovu vymyslel chytlavý slogan a vůbec by nepřekvapilo, kdyby se název ujal jako pojmenování začátku devadesátých let.

Pokud hledáme pokračovatele tradice, kterou založili Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, autoři písniček, které mají rádi jak rodiče, tak děti, pak to bude s největší pravděpodobností Pokáč.

Lubomír Tichý je pravděpodobně nejbizarnější postavou mezi českými písničkáři. Písničky, které píše, nekloužou po povrchu, ale dráždí a provokují. Hrabal by je nazval rabiátskými. Jejich humor není pro každého, Baumaxa se často vyjadřuje, jak se říká, natvrdo. Dovede se dívat kolem sebe a to, co ho dráždí, umí glosovat.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v září roku 1992?

Kdo pamatuje Machine Gun Kellyho před pěti roky jako předskokana Linkin Park, musel být jeho letošním pražským koncertem překvapen.

Prezidentská píseň je specificky český popový produkt. Zabývá se oslavou nebo kritikou muže, který je zde považován za nejdůležitější osobu ve státě, i když jeho pravomoci nejsou vlastně nijak veliké. Český stát měl v uplynulých třiceti letech tři velmi výrazné prezidenty, přičemž každý z nich byl natolik silnou figurou, že k ní občané museli zaujmout jasný postoj. Dodnes se říkává „to bylo za Havla, to bylo za Klause, to bylo za Zemana“. Ale co se o nich hrálo a zpívalo?

Prago Union přináší jiný hip hop, než na jaký jsme zvyklí. Jeho zkušený protagonista Kato patří do první generace českých hiphoperů, na scéně je přes pětadvacet let a vzhledem k jeho věku třiačtyřiceti roků už z něj nestříká raperská hysterie na kilometry daleko, jak je zvykem u jeho mladších kolegů.

Debut kapely klasicky vzdělaných muzikantů ze Státní opery, kteří se rozhodli hrát metal, stojí v mnoha ohledech za pozornost. I když k přesvědčivosti něco stále chybí.

Patřil k těm muzikantům, kteří „to“ tam měli. Blues, jazz, rock i pop. Doma byl všude. Jeho hlavními džoby byl sice Special Blue Effect (později Blue Effect, B. Effect nebo Modrý efekt), ale rád využíval příležitosti, aby si zahrál s každým, kdo mu za to stál. Vybrali jsme desítku nejlepších songů, které by bez kytary Radima Hladíka nezněly tak dobře.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v srpnu roku 1992?