„Jste normální?“ odstartovala Mucha v dlouhých oranžových jednodílných šatech nejspíš z výprodeje svůj koncert v Malostranské besedě. „Já jsem toho včera řekla tolik, že dneska budeme jenom hrát.“ A spustila ječivým hlasem jednu ze svých nejznámějších písní #metoo.

Mikoláš Chadima si sám vytvořil recenzi vlastní desky. Ve skladbě Výletní loď zpívá: „Šedou mlhou v šedém dešti / šedošedý parník pluje / šedým dnem a šedou nocí / šedý kouř se za ním válí / po hladině šedé řeky“. K tomu není co dodat. Text Ivana Wernische výstižně zachycuje ponurou atmosféru alba Svět se rozpadá.

Představitel tzv. liberecké školy hip hopu Jonáš Červinka patří ve svých šestatřiceti ke starší generaci českého rapu. Po pětileté pauze přišel se čtvrtým albem, vydaným pod svým jménem. Dominující milostná lyrika (Lipo je víc básník než rapper) a struktura skladeb má lehce retro patinu. Tak se rapovávalo na začátku nultých let. Nicméně rozdíl mezi tehdejším soft rapperem Pánem kožichů Marešem a Lipem je v tom, že Jonáš své dílo nejspíš nedokáže marketingově zvládnout.

Tak osobních desek, jako je sólový debut Martina Chobota, se najde v české hudbě posledních měsíců jen málo.

Je pozoruhodný samorost, kterých Valašské Meziříčí zplodilo v posledních letech plnou ošatku. Hrál s tancovačkovými kapelami, ale poté, co se ve třiadvaceti přestěhoval do Zlína, uchytil se u folkrockových AG Flek a následně u Fleretu.

Legendární Flamengo se vrátilo. Tentokrát pod názvem Flamengo Reunion Session. V pětičlenné sestavě se dvěma členy staré party ze začátku sedmdesátých let. To je víc, než mají třeba Slade nebo Nazareth, aniž by používali slova Reunion. A návrat je to velkolepý.

Petr Hošek, snad největší legenda českého punku, frontman skupiny Plexis, si příští rok připomene 40 let od chvíle, kdy propadl kouzlu Sex Pistols a jejich hudby. Bylo to 40 divokých a někdy strastiplných let, lemovaných celou řadou ztrát, zranění a nových začátků. Ze všeho se nakonec dokázal vylízat. Stal se normou pro další generace českých pankáčů.

Vladimír Mišík, Pavel Fořt, Jan Kubík, Ivan Khunt, Vladimír Kulhánek a Erno Šedivý, to bylo Flamengo roku 1972. Jan Holeček, Pavel Fořt, Boryš Secký, Vladimír Kulhánek a Jiří Zelenka, to je kapela roku 2022, která se po padesáti letech vydala ve stopách slavné staré party. Setkání dvou generací dopadlo nadmíru uspokojivě.

Nové album Vlasty Třešňáka končí Havlovým hlasem, který říká v citátu z Audience: „Je to všechno na hovno.“ Třešňák to sice míní jinak, ale o jeho Kiksu to určitě neplatí. Natočil výjimečné album, plné muzikantských i textařských či spíše básnických překvapení.

Jestli se k některé české kapele hodí pojmenování idiosynkratický, tedy velmi odlišný a jedinečný, tak je to Vltava. Za skoro 37 let od svého založení přichází teprve s osmou deskou, jejíž název říká vše – Vždycky musí být legrace.