Kata zná každý, kdo sleduje český hip hop. Je to klasik domácí scény, průkopník žánru a dodnes jedna z jeho největších hvězd. Žijící legenda. Dnes už čtyřicátník, inspirativní osobnost, výtvarník, reklamní textař a podle mnohých také vynikající básník. Jak to má s psaním textů?

Příležitostná sestava tří písničkářů Záviš – Mucha – Baumaxa vystupuje pod neoficiálním názvem Nejsjetější trojice. Zní to výborně, ale až tak úplně výstižné to není. Ukázal to i koncert, který se konal 18. června v pražských Ledárnách Braník.

Stačí si na YouTube pustit Lost in the City, první singl z alba From Cradle to Coffin od skupiny Livin’ Free, a budete přesně v obraze toho, co se odehrává na celé čtyřicetiminutové desce. Slyšíte hutný rockový sound, který zachycuje přesně ten okamžik, kdy se blues rock zkoušel prolnout s artovými a hardrockovými tendencemi. Čili Léta Páně cca 1972.

Výhodou těch, co jsou old school, jsou zkušenosti. Něco už v životě viděli, něco poznali. Zažili své i cizí karamboly a úspěchy. Na jejich deskách bývá méně samochvály a samohany, ale o to víc se posluchač musí soustředit na to, co tihle hiphopoví „staříci“ chtějí říci. Prostě, dobrá old school je „vždycky o něčem“.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v červnu roku 1994?

Ačkoli se to z české perspektivy nemusí zdát, i rock může brzy potkat to, co dechovku nebo country. Zestárne a odejde spolu s těmi, kteří na něm vyrostli. Jen zlomek kdysi velkých rockových jmen dnes dovede promluvit s novou tvorbou do hitparád. A nějaká nová kapela? Žádná! Co se stalo s někdejší revoltou?

Není žádným tajemstvím, že česká populární hudba zčásti stojí na zpívajících hercích. Richard Krajčo, Tomáš Klus, Vojta Dyk, Michal Malátný, Jiří Macháček, Štěpán Kozub… V poslední době se připojila další herecká hvězda Igor Orozovič. Debutovat v devětatřiceti je odvážný krok i pro tak výraznou osobnost, která je idolem mnoha českých paní a dívek. Nic naplat, nositeli pop kultury jsou obvykle mladší ročníky, ale ty Orozovič neoslovuje.

Písničkářka nebo spíš šansoniérka Rozálie pochází z rodiny, v níž dědeček byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů vážné hudby druhé poloviny minulého století, babička herečkou a otec je swingovým zpěvákem, hercem a režisérem. Hudby a divadla je kolem ní víc než dost, ale psaní textů jí v genech chybí.

Motorband patří do teplické větve klasiků českého hard rocku s kořeny v osmdesátých letech. Od doby svého prvního vokalisty Kamila Střihavky prodělal řadu personálních změn a v kapele dnes zůstává už jen jediný ze zakladatelů, kytarista Libor Matějčík, jenž je autorem hudby ke všem skladbám sedmého alba sehrané party zkušených muzikantů, možná nejlepší sestavy, kterou vedl. Přinejmenším od poloviny devadesátek.

Kde je hranice mezi soudobou vážnou hudbou a alternativní hudební scénou? Projekt zpěvačky Ridiny Ahmedové a kontrabasisty Petra Tichého stojí na jedné z takových pomyslných hraničních čar. A nabízí neobvyklou hudbu, plnou pozoruhodných impresí, zvláštních prostorů a barev. Název alba Kaleidoscapes říká vše.