Pro někoho představovala vrchol prosebná skladba Graveyard od Feist s dívčím sborem Severáček, to se opravdu schylovalo k slzám. Pro jiného celý naprosto mimořádný koncert kanadského zpěváka a klavíristy Jeremy Dutchera z Prvního národa Wolastoqiyik. Konal se 13. září daleko od velkých kulturních center, přesto Městské divadlo v Jablonci nad Nisou praskalo málem ve švech. Jedna z událostí roku? Na to vemte jed.

Píší se jako WITCH, čtou se jako WITCH a říkají si WITCH. Čarodějnice to ale nejsou. Jde o zkratku hesla We Intend To Cause Havoc. A zároveň i pravý důvod, proč nás rockeři ze Zambie i na druhém albu Sogolo vyvádějí z míry.

Na zpěvačky Sandru Monfort a Queralt Lahoz sedí snad úplně všechno, co je dnes na španělském avantgardním popu čerpajícím z lokálních tradic tak skvělé. Proto počítejte s tím, že se vám z nich možná zamotá hlava. Nebo třeba ne, alespoň vědět byste o nich ale měli.

Potřetí na festivalu Mighty Sounds a znovu jako v Jiříkově vidění. Z bezchybného průběhu, organizace, až neuvěřitelné čistoty, kdy na zemi neuvidíte snad ani vajgl, přemíry evidentně šťastných lidí, malých dětí, tolerance, slušnosti a nulového výskytu blbců.

Elitní marocká rapperka Widad Mjama a tuniský elektroproducent Khalil Epi vzdávají na debutovém albu Abda úctu emancipovaným zpěvačkám hudební tradice aïta, které kdysi musely žít v Maroku dvojím životem. Zatímco v noci byly za milované královny, přes den málem za prostitutky.

Skupina Carolina Chocolate Drops se po dvaceti letech vrátila na scénu, dva zakladatelé – Rhiannon Giddens a Justin Robinson – natočili na zahradě album What Did the Blackbird Say to the Crow a v dubnu proběhl první ročník festivalu Biscuits & Banjos. Na dnešní Ameriku nezvykle hodně dobrých zpráv najednou.

Ne všichni Britové album Hinterland považují za avantgardní folk, spíš jen suše konstatují: „Co byste čekali, když ho natočila Lisa Knapp a Gerry Diver?“

Svět je v hrozném nepořádku a představa, že jeho neduhy vyléčí hudba může někomu přijít naivní, přesto ředitel Olivier Rey vyhlásil letošní ročník festivalu Babel XP za bojový. Nicméně radostně bojový, ve smyslu vytříbeného programu a znovu s vědomím, že slunce svítí pro všechny hudebníky pořád stejně.

Co by za takový úspěch jiní dali. Španělskou zpěvačku Valerii Castro přesto stáhl do stavu pochybností o sobě samé. Proto prý musela natočit autoterapeutické album El cuerpo después de todo a hned v úvodu prohlásit: „Řeknu vám raději všechno.“

„Donedávna jsem si myslel, že tahle píseň z roku 2004 už snad vyjde z módy, ale teď se stala ještě aktuálnější. Modleme se všichni, aby se brzy vrátil mír,“ prohlásil loni zpěvák Tiken Jah Fakoly o skladbě Plus rien ne m'étonne (Nothing astonishes me anymore).