Dost možná to byl její životní koncert. Lenny vyprodala pražský Obecní dům, kde nadšenému publiku představila za honosného doprovodu Unique Orchestra především vlastní repertoár. I to byl důvod, proč se na závěr galavečera dočkala ovací ve stoje.

V pátek 4. října odstartuje třetí ročník festivalu Prague Reggae Weekender, který odkazuje na jamajskou muziku a především na její nahrávky ze šedesátých let. Nabídne dva bohaté večery s řadou domácích i zahraničních interpretů. A to na souši i na vodě.

Dobří Tindersticks se vracejí. „Jezdíme k vám už tak dlouho a viděli jsme na vlastní oči, jak se Praha změnila,“ vypráví frontman britské kapely Stuart A. Staples. Turné k jejich albu Soft Tissue začne koncertem 30. září v divadle Hybernia. Řeč byla ale taky o punku, northern soulu, romantice i o tom, že správnou kapelu drží při životě nové písničky.

Nové album Vladimíra Mišíka nazvané Vteřiny, měsíce a roky vyjde 11. října. Už teď je jasné, že půjde o velkou hudební událost letošního podzimu. Vznikalo tak, jak se to dělalo kdysi. Žádné velké vymýšlení a vrstvení – ve studiu se sešla kapela fantastických hráčů a zachytila přítomnou magii do písniček. Mají v sobě nebývalou sílu. Aby ne, když jsou plné osobních vzpomínek a příběhů jednoho z nejúžasnějších českých interpretů.

Zastupuje umělce jako Noisy Pots, Aiko, nebo Lazer Viking. A i dalším českým kapelám pomáhá ve své firmě 420 Production s koncerty v zahraničí. Krom toho je předsedou Music Manager Fora a podílí se na pořádání konference ReConnect, která se letos koná 3.-5. října a už počtvrté přivítá v Brně profesionály i fanoušky napříč hudební branží. Petr „Kužel“ Blažek byl dalším hostem Honzy Vedrala v rozhovorovém vydání podcastu Headliner CZ.

Japonští avantgardisté Plastic Dogs a Renaldo M v téměř osmdesáti poprvé na pódiu. Festival MikuLOVE zve na konci srpna již počtvrté až na samý okraj hudby. Hraje se tu nekašírovaně, originálně a vždycky po svém. Není se co divit, když se o programovou linku coby dramaturg stará Miroslav Wanek z Už jsme doma. Jaké to bude letos?

„Hlavně si neber diktafon,“ instruuje mě bubeník David Landštof a z jedné z mnoha umaštěných kapes na vestě mu kouká párek. S kapelou Lufťáci již brzy v pronajaté karose zamíří na festival Rock for People. Mýty opředená česká superskupina tu hodlá vystoupit z bezpečného stínu své celty a potvrdit všechno, co se o ní neříká.

„Dáte si někdo se mnou?“ ptá se Vladimír Mišík a vytahuje placatku. Jsme před dveřmi režie nouzovského studia Sono, abychom si společně poslechli takřka finální mix jeho nového alba Vteřiny, měsíce a roky. A takového panáka whiskey by snad nemohl odmítnout ani zarputilý abstinent.

„Tu čepici okamžitě z hlavy!“ odštěkává úředník v bílé košili a černé bundě. Rovná nás do řady a měří si nás přísným pohledem. „Přečtu vaše jména. Koukejte mi do očí a hlaste se zřetelně. A ruce před sebe, ať je celou dobu vidím!“ rozkazuje. Začátek druhého dne nejsvobodnějšího hudebního festivalu planety se letos vyvíjí opravdu podivně.

V hudbě se dnes hodně plánuje. Velké kapely mají byznysovou rozvahu a turné rozepsaná na roky dopředu. Ale i tak se některé věci dějí rychle. V dobrém smyslu postaru: impulzivně, jen z nadšení. A tak se stalo, že 16. 7. v Malostranské besedě poprvé vystoupí britský producent, učitel hudby a majitel vydavatelství Original Gravity Records Neil Anderson. Jaké to vůbec je, provozovat malé vydavatelství zaměřené na hudbu 60. a 70. let?