Brněnští Poletíme? se z někdejších alternativních festivalů prokopali ven k plným náměstím, vyprodaným koncertům ve velkých sálech a tisícům fanoušků. Loni oslavili patnácté narozeniny velkým koncertem v Ledárnách Braník, vydali best of živák... ale ještě u toho všeho stihli pracovat na dalším albu. Jeho název lze doplnit – těžký to mají i posluchači.

Natálie Schejbalová alias Tali byla donedávna známá hlavně jako šikovná slamerka a součást Slam Poetry.cz anebo jako instagramová influencerka šířící aforismy. Její hudební dráha, na které už má tři roky staré EP Nelásky, jako by zatím byla na druhé koleji. Po debutovém albu by se to mohlo změnit.

Druhé album početného seskupení Severní nástupiště opět oživuje svět trampské romantiky, ale také opravdovosti, nepředstírané lásky k přírodě a kamarádství, kterému se cynici smějí, i když v hloubi duše také po takovém touží. Pokud jste nikdy nebyli na vandru, možná to po poslechu téhle desky budete chtít napravit.

Debutové album Jana Žambocha, který si říká Wolf Lost in the Poem, bylo okouzlenou poctou ženské poezii od muže‑písničkáře. Na druhém albu jako by se předem bál, že opakovaně to už nebude ono… a tak ho už od počátku v dokonalosti, propracovanosti, hudebním nasazení a aranžérských nápadech preventivně předhání o několik koňských délek. Nebo vlčích?

Co je divnější než kapela složená jen ze zpěvačky a kontrabasu? Kapela složená ze čtyř zpěvaček a čtyř kontrabasů. Pozoruhodná formace Hlaskontrabas Oktet, kterou si vymysleli zpěvačka Ridina Ahmedová a všestranný basista Petr Tichý, už stačila zaujmout i islandského prezidenta a aktuálně přichází s debutovým albem Kaleidoscapes.

Nomen Omen. Rožnovské elektropopové trio s punkovými kořeny už pár let dokazuje, že jeho název Chorobopop vystihuje všechno podstatné. Na novém albu ovšem onu zdánlivou schizofrenii rozkročenosti mezi podivuhodně „nemocnými“ melodiemi a poněkud neurvalou energií dohnali k vrcholu. Každá ze stran vinylové verze představuje zcela odlišný žánr – první se vrací k tradičnímu punku, druhá resuscituje osmdesátkový synthpop. Je to zároveň zábavné… i poněkud divné.

Jan, Jiří a Alvin. Zástupci tří generací nejen muzikantského rodu Burianů se spojili a vydali svá nová alba ve stejnou dobu. Zastřešit rozdílné desky společným projektem je počin úctyhodný. Škoda, že nakonec každý z nich stejně míří úplně jiným směrem.

Pět let po úspěšném albu Lunaves a dva roky po živáku ze zcela zaplněného amfiteátru Gong v rámci Colours of Ostrava vyšlo klavíristce a zpěvačce Báře Zmekové nové album Jediný na světě. Vznikalo poměrně netradičně a navzdory tomu, že bylo plánované jako akustická „pianová“ deska.

Po pětatřiceti letech na scéně se Elbow povedlo album tak silné, že lze bez přehánění mluvit o návratu do formy. Jejich nahrávka je natolik svěží, odlehčená, melodická a zábavná, že by za to i o dvě generace mladší muzikanti dali ochotně bůhvíco.

Pro mnohé kultovní britská kapela se znovuzjevila s comebackem shoegazové vlny, ale kdybychom si chtěli myslet, že budou jen připomínat své dávné úspěchy žánrových spolutvůrců, nic by nebylo vzdálenější realitě. Na své aktuální desce totiž Ride dotahují a možná i překonávají své největší hity. Živě je představí i na letošním ročníku festivalu Metronome Prague.