Poslechněte si čtvrtou desítku hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner.
Mollo
Elektropopová radost ze tmy
Kořeny tohoto dua mnohé nejspíš překvapí: zpěvačka Lenka Molová dříve byla součástí folkové skupiny Hudba jedna báseň a dosavadní nejznámější působiště kytaristy a textaře Vojtěcha Jindry je v keltské hudbě se věnující kapele Bran. Za třetího, „nehrajícího“ člena kapely oba považují producenta Borise Carloffa, který jim od počátku se vším pomáhá. A dokonce pro ně natočil i klip k jejich druhému singlu. Mollo je jakýmsi splněným snem o nezávislém popu. Ačkoli se oba z dvojice věnovali dosud hlavně akustické hudbě, folku a world music, Vojtěch vyrůstal na kapelách typu Depeche Mode a vždy chtěl dělat podobnou hudbu. Jenom prý nebylo s kým. Elektroniku a temnější emoce si nyní oba užívají a zároveň je baví hledat si svoje cesty a zkoušet tvořit odlišně než jejich oblíbenci. Prozatím mají venku pouhé dva singly, ale debutové album už se rýsuje a do roka prý bude.
Antonín Kocábek
Mordloch
Nejtěžší váha v death metalu
Je to takový paradox. Tak dlouho se do zdejšího deathmetalového lesa volalo, aby někdo přišel s něčím zajímavějším než Sněť, až se toho chopil… bubeník Sněti. Mordloch se hned první demonahrávkou katapultovali mezi těžké váhy. Jejich death metal ve středním tempu je jasně inspirovaný Autopsy, Undergang nebo Fetid a podaný v ultra těžkém zvukovém balení. A co hlavně – posílá i služebně starší kolegy do okresní soutěže. Globální underground zareagoval na Mordloch v podstatě obratem – demo už stihlo vyjít nejen v sousedním Polsku, ale také v Brazílii a USA. A to je teprve začátek.
Radek Pavlovič
Moře dní
Příliv z lockdownu
Martin „Marcyn“ Hampel je zkušený ostravský bubeník, v minulosti člen výrazných kapel February a Places či méně známějších David Invalid a Botanyk, ale také pódiový technik a příležitostně perkusista slavných Buty. Moře dní mělo být původně jeho sólovým dítkem. Chtěl v něm zužitkovat šuplíkové nápady v době, kdy koncerty zrušil covid, a odpočinout si od hlučnější hudby. Jenže pak se to nějak zvrtlo. Nakonec Marcyn přibral kolegu z But, zvukaře Lukáše Lukáše (který ostatně od začátku vypomáhal s nahráváním) a z one-man projektu se stal producentský tandem, který na koncertech doplňuje ještě klávesista a rytmika. Jinak je stále středobodem všeho Marcynův pokoj, kde se zamyšlené a tiché písničky rodí, a nesourodé inspirační zdroje, jakými jsou spisovatel Jiří Hájíček, Tom Waits, Mac DeMarco, Dežo Ursiny, seriál Twin Peaks a kytarista Radek Pastrňák. Moře je neklidné a bůhví, kam až jeho vlny dosáhnou…
Antonín Kocábek
Mörghuul
Mladá krev a starý metal
Black thrashing speed. To není žádná intelektuální záležitost pro náročné, to jsou primitivní metalové riffy vyválené ve špíně a nařezané ve vražedném tempu. Dřevní metalový underground, který zastydl někde uprostřed osmdesátých let. V zahraničí frčí tahle móda dlouho, tam rok 1985 nikdy neskončil, ale u nás je to zábava jen hrstky nadšenců. Česko se sice k undergroundovému trendu připojilo festivalem Thrash Nightmare v Písku, ale nějaká žánrová kapela tu dosud chyběla. Už nechybí. Mladíčci Mörghuul hrají metal poctivě a se správným zanícením v duchu Deathhammer nebo Nocturnal.
Radek Pavlovič
Nelly
Čistá diskotéka
Pozor. Tohle rozhodně není pro vyznavače undergroundu nebo alternativy. Nelly Řehořová sice v minulosti odjela turné s Michalem Hrůzou nebo Ewou Farnou, ale jejím hlavním působištěm jsou prkna muzikálových divadel, kde nabrala svoje zkušenosti. Není divu, že na sólové dráze dělá čistý a přímočarý taneční pop. Ovšem se současným, anglicky zpívaným diskotékovým soundem. Produkčně jí pomáhá mimo jiné třeba talentovaný Marcell. Hudební kritici to možná zas až tak nedocení, ale Nelly má podle všeho svůj přístup k hudbě srovnaný. A i to bývá základem budoucího úspěchu.
Honza Vedral
Nika
Vzít to trochu do jazzu
Definovat žánr u ostravské zpěvačky a písničkářky Veroniky Borákové alias Niky lze jen velmi obtížně. Avšak spojení moderního popu se silnými jazzovými prvky, do něhož je přimíchána trocha typického písničkářství, ale také i špetka klasiky, by mohlo být pro vytvoření představy dostačující. Studentka Janáčkovy konzervatoře má už za sebou velmi zajímavou debutovou desku FLESH & SOUL, která byla prozatím zejména u žánrové kritiky velmi dobře přijata. Největší devizou Niky je její nádherný sametový hlas, výborná angličtina a její autentičnost. Rozhodně ji budeme sledovat.
Daniel Mohr
Lukas Ninety
Tajemně skvělý producent
Tohle je další z našich objevů, na které jsme přišli díky rubrice Feedback. Nevíme o něm moc. Jenom že se jmenuje Lukáš Zahradníček, pochází z Prahy a věnuje se produkci klubové elektronické taneční hudby. Lukas Ninety loni vydal několik singlů, které nás v redakci strhly atmosférou a celkovou kvalitou produkce. Zvlášť Turn Up the Night tlačí dopředu jemný, ale nekompromisní drum’n’bassový beat a v kombinaci s melodickými zpěvy za sebou nechává silnou, i když trochu tesknou náladu, kterou ještě umocňuje klip. Kdyby si Lukase přizvala k produkci nějaká šikovná zpěvačka nebo zpěvák s výrazným hlasem, mohly by se začít dít věci.
Honza Vedral
Noise Flow
Mezižánrová energie
Brněnská kapela Noise Flow vznikla ve druhé polovině roku 2019 a mezi své inspirace řadí tvorbu skupin jako Kasabian, Muse nebo Pendulum. I to napovídá, že jejich muziku je těžké jednoznačně zaškatulkovat. V necelé desítce singlů, které skupina stihla zatím vydat, totiž přirozeně migruje mezi žánry a pohybuje se mezi elektronikou, taneční hudbou a postrockem a snaží se tyto žánry nejen spojovat, ale i dále rozvíjet. Jednotlivé songy se liší a postupnými releasy se jejich hudba rozhodně vyvíjela. Přesto je patrné, že Noise Flow mají jistý jednotný mindset. Všechny nahrávky mají výborný zvuk a oplývají dobrou prací se zpěvem. Hodně by mě zajímalo, jak to dávají naživo. Poslechněte si je a třeba se potkáme na koncertě.
Marek Reinoha
Nomura
Technika je všechno
Progresivní metal s důrazem na náročnou rytmiku a nádechem kultovních deathmetalových skupin. Přesně to prezentuje nadějná olomoucká banda Nomura. Technicky zručný kvintet sice nehraje nic přelomového, ale svou hudbu dělá zkrátka parádně. Na první poslech člověku naskočí do hlavy světová jména jako Periphery nebo Veil of Maya, přesně takhle bláznivě to totiž zní. Za necelé tři roky své existence vydala Nomura prozatím jen dva singly (Nomura a Self-Ignition), jež mají skvělou produkci a pěkný moderní zvuk. Co je na kapele obzvlášť zábavné, je její práce s dynamikou skladeb a citem pro kytarové harmonie, které v tom tvrdém a řízném celku umí Nomura vytáhnout. Pozor, tady se rodí hodně zajímavé hudební těleso.
Lukáš Rešl
Nuummite
Black metal vstal z hrobu!
Jsou tři, milují metal a vyžívají se v temných melodiích. Pražské postmetalové seskupení Nuummite je příjemným oživením domácí klubové scény, jež nadále generuje řadu skvěle znějících kapel. Na svém kontě mají zatím jedno studiové album s názvem Celestrial Triarchy (2021), které je kombinací surového black metalu s psychedelickými kytarovými melodiemi. Díky instrumentálnímu pojetí si kapela ve svých písních zakládá na pestré dynamice, která ještě více prohlubuje pochmurnou zvukovou atmosféru připomínající kapely jako Alcest nebo Cult of Luna. V loňském roce Nuummite vydali také povedený singl Doublething a zpívanou skladbu Můry, přičemž oboje silně koketuje s prvky progresivního metalu. Z undergroundové bubliny tahle parta sice ještě úplně nevystoupila, ale na svém kontě má už několik odehraných koncertů v zahraničí i účast na festivalu Czech Death Fest, kde vystoupila po boku kapel jako Root, Debustrol nebo Gutalax. Doufejme, že tuhle mladou postmetalovou naději uvidíme v letošním roce i na dalších velkých akcích.
Lukáš Rešl