Obrázek k článku Pražská hudba II: Vášně, spory i nová tradice v Ledárnách Braník
| Honza Vedral | Foto: Jan Nožička

Pražská hudba II: Vášně, spory i nová tradice v Ledárnách Braník

Jak se po koronavirové ráně změnila hudební scéna v Praze? A přinesla všechna omezení také něco dobrého? Prvním hostem druhé řady série podcastu Pražská hudba byl spolumajitel open air scény Ledárny Braník Tomáš „Jugi“ Staněk.

Jak vzniknul nápad na založení nové open air scény v Praze? Jak na to reagovaly kapely a ostatní festivaly? Proč a jak se zrovna kolem Ledáren strhla politická kauza, která hrozila zavedením nové vyhlášky, která by výrazně omezila živou hudbu v metropoli?

V rozhovoru Honzy Vedrala došlo i na další témata. Dozvíte se na jaké žánry a proč se dnes chodí, v čem jsou specifika pražského publika, ale i o fungování kapely UDG, ve které Jugi už dvaadvacet let bubnuje nebo fungování společnosti Redhead Music, která zastupuje skupinu Lucie, Pokáče, Voxela, Annu K a řadu dalších úspěšných muzikantů.

Jak to vzniklo?

Nápad na vznik nové pražské open air scény přišel během koronavirové krize poměrně logicky. „Půst byl relativně velký, platily restrikce, že nelze hrát uvnitř. Mohlo se koncertovat jenom venku. Celá scéna byla připravena koncertoval, ale neměla kde,“ shrnuje to Tomáš Jugi Staněk. „My jsme společně Lucerna Music Barem přišli se scénou, která byla původně na Výstavišti a pak se přesunula do Braníka.“

Brzy se ukázalo, že o koncerty domácích kapel postupně koncipované až pro dva a půl tisíce lidí, je v metropoli zájem. „Ukázalo se, že fanoušci i kapely jsou tam rádi. Uvědomili jsme si to v momentě, kdy přišel návrat dalších akcí, to znamená festivalů a městských slavností. Viděli jsme zájem kapel zopakovat svůj pražský koncert. A když jsme nasadili předprodeje, zároveň jsme viděli i zájem diváků,“ pokračuje Jugi. A tak se z Ledáren Braník po dvou letech „covidového provozu“ stala regulérní scéna, kterou by její majitelé rádi udrželi i do budoucna.

Politická bitva

Před začátkem letošní sezóny se kolem Ledáren Braník strhla takřka politická bitva, která hrozila i schválením vyhlášky ve zrychleném řízení, která by způsobila problémy všem živým produkcím v metropoli. „Udělali jsme dost opatření, abychom okolí nerušili a byli jsme dobří sousedi. Nehrajeme déle než 120 minut, končíme před desátou, máme nastavený limitér a máme speciální směrový aparát, který je nastavený, aby hrál jen do areálu a moc nevycházel mimo,“ vypočítává Staněk vstřícné kroky, které Ledárny dělají v součinnosti s městskou částí.

Umění dohodnout se v sobě ostatně má i díky svému působení v kapele UDG, se kterou dvaadvacet let bubnuje, píše texty a stará se o všechno podstatné. I v domlouvání koncertů je totiž potřeba vzájemné porozumění. „Tu situaci znám z obou stran. Když se koncert nepovede a pořadatel je v minusu, nejsem z těch manažerů, který řeknou: Je to tvůj problém. Koukám se na to tak, že to vždycky není jednoduchý,“ říká Staněk. „Důležitý je, aby se manažer kapely a pořadatel dohodli, aby to bylo jako partnerství. Republika je relativně malá a dlouhodobá spolupráce má hodnotu.“

Rap a rock fungují

Řeč byla i o konkrétní dramaturgii Ledáren. Pražské publikum má podle Staňka svá specifika a i ve velké koncertní konkurenci, kterou teď metropole zažívá, dokáže fungovat. „Praha je v tomhle speciální. I kapely, na které by v horní dolní přišlo padesát lidí, to u nás naplní. Pomáhá tomu i to, že festivaly utíkají dál od Prahy. Týká se to Hradů i Přehrad, které taky pořádáme.“ A taky sázka na žánry, kterým tuzemští fanoušci nejvíce rozumějí.

„Rock a hip hop fungujou,“ shrnuje Staněk základní žánry, o které se nyní zejména opírá dramaturgie Ledáren. Z koncertů plánovaných do konce letošní sezóny mají už teď vyprodáno Calin a Viktor Sheen. A rockové stálice se uzase opírají o silnou fanouškovskou základnu, takže velkou návštěvnost očekává i na Pražský výběr nebo sólový koncert Davida Kollera. „Sledoval jsem to i v covidové době napříč republikou. Rockové koncerty v podstatě nedoznaly změny. Lidi chodili úplně stejně, jako by se nic nedělo.“

A co dál?

S nástrahami letošní sezóny, kterou po celé Praze zaplnily dva i tři roky odkládané akce, se v Ledárnách vyrovnali. „Bedňáky jsme objednávali s velkým předstihem a nebyla moc šance licitovat o ceně, která vyrostla. Člověk je rád, že mu firmy, který ty lidi dodávaj, někoho poslali,“ komentuje Jugi jeden z největších problémů, který řešili všichni pořadatelé. Řada lidí z technických profesí totiž jednoduše odešla z branže. Ledárny by se podle něj měly stát stálou pražskou letní scénou. „Opatrně ale vyhlížím další rok. Covidová pandemie ještě není pryč, tak mě zajímá, co bude na podzim,“ říká opatrně o další sezóně.

Program v Ledárnách skončí na začátku září a co bude za na jaře je těžké předpovídat. „Bedlivě sleduju i konflikt na Ukrajině kvůli ekonomice. Je nám jasné, že kultura je zbytnej statek. Samozřejmě se obáváme, zda lidi budou chodit tak, jako doteď.“  

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.
Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.