Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? V druhém pokračování podcastu Pětatřicátníci jsme se zaměřili na druhou polovinu zlatých devadesátých let, během níž Kabáti stihli vydat hned čtyři alba. Průvodcem po nich je opět kytarista Ota Váňa.
V druhé epizodě podcastu Pětatřicátníci se dozvíte o tom, jak to měl Kabát s vystupováním v estrádách. O bouračkách, které provázely natáčení alb. Fanynkách, medu, zelí i okolnostech vzniku řady hitů, které kapela dodnes úspěšně hraje na vyprodaných koncertech.
Nepřiznané autorství
Album Colorado jsme opět natáčeli ve studiu Propast u Petra Jandy, protože u něj jsme byli spokojení se zvukem. Tentokrát jsme na to měli měsíc a ve studiu za pultem seděl Standa Baroch. Milan Špalek tehdy přišel s nápadem, že si uděláme srandu a natočíme fakt country pecku, protože oba máme rádi zvuk banja. Akorát jsme na něj neuměli správně bluegrassově zahrát, tak jsme si na to pozvali kamarády ze skupiny Fešáci, Miloše a Martina Slezáka, kteří natočili i steel kytaru. Že se zrovna z téhle písničky stane hit, jsme nečekali. Ale právě Colorado nás dostalo do takzvaného mainstreamu. Přímo ta písnička. Spousta lidí si dokonce kvůli ní myslela, že jsme country kapela. A i když je to Milanův song, musím zmínit jeden paradox. Ochranný svaz autorský mu dodnes neuznal její autorství. Bylo mu vysvětleno, že je to tak povědomá melodie, že to zní jako nějaký tradiční americký song a uznali mu proto jenom text. Takže hit to byl, ale Milan Špalek dodnes nemá přiznaný autorský honorář za hudbu.
Průlom na Slovensku
Písnička Colorado nás dostala i na Slovensko. Slováci se s ní a hlavně s jejím textem výjimečným způsobem sžili. Možná to bylo i tím, že tehdy se rozdělila republika a oni jsou taky malý národ jako my. Takže jí dobře rozuměli. Na Slovensku bylo Colorado každopádně průlom. A dodnes tam naše obliba trvá. Moc si toho vážíme, protože spoustě českých kapel se to nepodařilo nikdy.
Ješitný Václav
Z té desky se chytla i jedna sranda na konci. V roce 96, úplně náhodou a vůbec jsme to netušili. Písničku Jak ti šlapou Kabáti si tehdy zpívali hokejisté v šatně vítězného mistrovství světa ve Vídni, kde pro český nároďák po dlouhé době získali zlaté medaile.
Bylo to díky Standovi Neckářovi, tenkrát mu bylo 18 let a už hrál NHL, mladý obránce, náš velký fanoušek, taky amatérský bubeník, který nám vždycky fandil. Přinesl tu písničku do kabiny a celé mistrovství tam hrála: „Vašku, ty jsi klasa chlap, ty umíš nejlíp počítat.“ Byl tam s nimi totiž masér, který se jmenoval Václav Šašek a všichni hokejisté si ho oblíbili a tu naši písničku mu pouštěli. No, ale kdo si nepřišel přihrát polívčičku do šatny,když vyhráli zlato? Václav Klaus, tehdejší premiér… Přišel a když slyšel ten text, ve své skromnosti si samozřejmě myslel, že to je písnička o něm. Skladbu Satan Klaus jsme ale natočili až na album Čert na koze jel…
Kabát nikdy nespolupracoval a nikdy nebude spolupracovat s žádnými politiky. Protože politka je žumpa. A taky v Kabátu nikdy nebyl žádný kalkul. Všechno vždycky šlo samovolně a my to nechávali plynout. Ani toho vítězství v hokeji, kde se hrála naše písnička, jsme nijak, jak by se dneska řeklo, marketingově nevyužili. Přitom pro mě je to jedna z věcí, kterých si vážím. Že si nás dodnes sportovní kluby, fotbalisté, hokejisté pouštějí v kabinách před zápasem.Jestli naše hudba někoho nabíjí a dodává mu energii, tak je to úžasný.
Lampasák Láďa
Když se z Colorada stal takový hit, potřebovali jsme zase potvrdit, že jsme rocková kapela. Chtěli jsme znít tvrdě, a tak jsme šli k Dodo Doležalovi natočit album Země plná trpaslíků. Bylo to teprve rok po Coloradu, takže materiálu nebylo zase tolik, ale na natočení desky to stačilo. Přesto dodnes považuji právě tohle nahrávání za nejslabší období kapely. S Dodem takzvaně neproběhla chemie mezi ním a kapelou. Lidsky to nefungovalo. Ale všechno to zachránila písnička Láďa. Což byla opět sranda na konci, která se chytla. To je pecka, kterou Milan Špalek hrál už na vojně. Sloužil tam, kde je dnes v Praze obchodní dům Palladium. A tam to složil na jednoho lampasáka, který se jmenoval Láďa, ze kterýho si dělal srandu, protože měl skutečně velkou hlavu. Byl tak blbej, že tu písničku údajně pochopila jenom jeho manželka.
Nový začátek
V roce 1998 začala nová éra Kabátu. Změnili jsme studio i managment. Jirka Sokol, který se o nás do té doby staral, férově řekl, že víc už pro nás udělat neumí. Ale my to chtěli dělat jako kapely ze západu. Po turné k albu Čert na koze jel jsme se dohodli s dvěma osvětlovači, kteří se tehdy nepohodli se skupinou Lucie, pro níž jezdili. Jmenovali se Petr Volek alias Panki a Radek Havlíček. Sedli jsme si spolu a nic jsme si neslibovali. Řekli jsme si: Pojďme to zkusit. Měli zdravou motivaci. A výhoda byla, že jsou fanoušci Kabátu a mají rádi, co děláme. A tak jsme měli nový managment. Zároveň jsme si uvědomili, že natáčení není ani tak ve vybavení, ale v lidech. Věděli jsme, že jedny z nejlepších lidí i vybavení u nás má studio Sono. A tak jsme poprvé natáčeli s Milanem Cimfem. Rozuměli jsme si okamžitě a po první půl hodině mi bylo jasné, že tohle bude fungovat. A tak vznikla deska MegaHu, na které Kabát začal novou éru. I když její obal vůbec nekoresponduje s obsahem…
Seriál Pětatřicátníci můžete poslouchat v rámci podcastového kanálu Headliner CZ na Seznamu. A kromě vzpomínek Oty Váni vás postupně čekají i rozhovory s ostatními členy Kabátů. Tak si nezapomeňte nastavit odběr.