Právě z toho důvodu nás Kašpárek přepadnul v redakci, aby nás pozval na nejlepší rodinný festival ve vesmíru, který se shodou okolností odehrává ve stejném areálu jako Rock for People. „Nevím, co dělá na Rock for People, ale nám řídí Michal Thomes dodávku,“ upřesňuje Kašpárek na úvod opravdovou roli šéfa největší rockové hudební přehlídky v zemi. „Zakládáme si na blbinách. Klasika je ježdění na stupátku popelářskýho auta. Už jezdíme dvěma, celej den,“ popisuje, co všechno se krom hudby na festivalu děje. „Původně jsme chtěli vozit jenom děti, ale lezou nám tam maminky i tatínkové.“
Po dotazu, zda je letos hlavní hvězda Michal Pavlíček s Kamilem Střihavkou, se Kašpárek trochu namíchne. „No počkej, počkej – jak hlavní hvězda? Vždyť hraje přes den! Jediná kapela, která tam hraje do světel na večer je Kašpárek v rohlíku!“ V programu ansámblu, který slaví šestnáct let na scéně by tentokrát měly být tři nové písničky. A taky vzpomínka na Honzu Kalinu ze Sto zvířat, který před dvěma týdny nečekaně zemřel. „Chceme se po svým rozloučit s kámošem, co s náma sedával v dodávce,“ říká Kašpárek.
Řeč byla o úplných začátcích, hvězdných hostech i aktuálním stavu kapely, která ukázala, že hudba pro děti nemusí znít jen jako Dáda Patrasová nebo Maxim Turbulenc. „Znal někdo Kollera předtím, než jezdil s Kašpárkem? Těžko říct! To už se všechno smylo,“ popisuje Kašpárek dobu, kdy na jeho albech i koncertech zpívaly jako hosté budoucí i minulé hvězdy české hudební scény. Jenže to prý přinášelo praktické problémy. „Pak se ale špatně vysvětlovalo, proč někdo nepřijel. A tak jsme se z projektu tajně stali kapelou. Ta dodávka se už nemění a funguje to daleko líp,“ popisuje Kašpárek, jak se proměnil v „normální kapelu s benzínkovejma řečma“, která ve skutečnosti hraje muziku pro dospělé, co se líbí i dětem.
„Chceme, aby to bylo plný a poctivý. Nehrajeme na half playback.“ K běžnému koncertnímu zážitku teď patří i maminky, které od půlky koncertu mezi písněmi freneticky volají: „Čůrej!“, aby se domohly jednoho z největších hitů kapely. A na Kašpárka už po šestnácti letech chodí se svými dětmi i rodiče, kteří na něm kdysi sami vyrůstali.
Fungování Kašpárka v rohlíku v sobě přitom nese i nečekaná nebezpečí. „Na jednom Kefíru přijela policie a odvezla si našeho manažera na výslech. Byl jsem nařčen z hanobení české hymny,“ vypráví Kašpárek. „Tehdy jsme si chtěli udělat radost – složili jsme festivalovou hymnu Kefíru, kterou jsme si upravili z té české, aby byla bejbypanková. Zazpívali jsme si ji jen tak bez nástrojů a lidi zpívali s náma. Všem těm šesti tisícům lidí jsme ji vytiskli. Ale někdo pak řekl, že to je hanobení český hymny,“ popisuje Kašpárek nečekané problémy. Za tu srandu prý hrozila pokuta 25 tisíc korun za každého, kdo zpíval.
A jak to má Kašpárek s Maxim Turbulenc? Nijak to nehrotí. „Já dětem říkám: Zlobte, jinak se nepozná rozdíl, když jste hodný,“ uzavírá povídání v podcastu Headliner CZ, kde se často stírají hranice mezi fikcí a realitou. „Podle mě musí existovat peklo, když chceš žít v nebi.“
Pak už Kašpárek vyndá z tašky štamprle, naleje do nich kefír a připíjíme si na nebe, které se pro bejbypankáče otevře 2. září v Hradci Králové.