„V showbyznysových kruzích jsem se začala pohybovat už od patnácti,“ vypráví Karin Ann. „Studovala jsem grafický design, ale zranila jsem si ruku, tak jsem musel odejít ze školy. Když jsem nemohla kreslit, začala jsem dělat písničky.“ A pak už se to začalo nabalovat. Přestože má kořeny hned ve dvou zemích – její maminka je Češka, tatínek Slovák – od začátku mířila na mezinárodní scénu. „Rozmýšlela jsem nad tím jazykově. Nejlíp se mi vyjadřuje anglicky. Ale začalo se to týkat i publika. Ve světě je svým mindsetem víc otevřených lidí než na Slovensku a v Čechách. Myslím, že už se to pomalu začíná měnit, ale samozřejmě je jednodušší začít někde, kde jsou lidi víc otevření.“
Skandál v Polsku
Docela konkrétně vypočítává, proč si ve zdejších podmínkách nepřipadala spokojená: „Na Slovensku jsme se nikdy necítila jako doma. Vždycky jsem byla nakloněná uměleckým věcem. A vždycky jsem se vyjadřovala také oblíkáním, vlasy, make upem a podobně. I na to se mnozí dívali jako na divné,“ popisuje Karin Ann. „Měla jsem a mám problémy s duševním zdravím a s tím zapadnout. A sama jsem součástí LGBTQ+ komunity.“ A to se od začátku odráží i v jejích písničkách. „Čerpám ze svého života, ze života svých kamarádů. Vždycky jsem psala, to, co jsem žila, co jsem měla v hlavě.“
Poprvé na sebe výrazně upozornila tím, že v polské televizi v přímém přenosu vytáhla duhovou vlajku. „V Polsku to, co se týče LGBTQ+ komunity není přívětivé. Chtěla jsem jenom vyjádřit podporu, ale stala se z toho velká věc,“ vzpomíná dnes na virální vlnu, která se před třemi lety prohnala polskými i tuzemskými médii. Pro zpěvačku přitom nešlo o skandál, ale o přirozenost – sama se definuje jako pansexual, tedy člověk, který nebere ohled na pohlaví či genderovou identitu. Zkrátka: „Jde o osobnost člověka.“
První producent
„Všechno zlé je na něco dobré,“ shrnuje Karin Ann období, kdy začala hudbu vydávat. První singl jí totiž vyšel pár dní před prvním lockdownem. To jí ale pomohlo získat vysněné zahraniční producenty. „Spousta lidí zůstala doma a měla hodně času. Kdyby se to nestalo a byli tak rozlítaní jako normálně, nevím, zda bych s nimi začala vůbec pracovat,“ popisuje, jak se dostala ke spolupráci s Mattem Schwartzem, který produkoval i jejího oblíbeného Yungbluda. „Od té doby se to začalo sbírat, vždycky někdo přišel s nějakým nápadem na producenta a buď to vyšlo nebo nevyšlo.“
Nadšení a zhroucení
Když už to bylo možné, začala Karin Ann i koncertovat. I tady byla její cesta netradiční – jako předskokanka se představila na evropském turné britského písničkáře Alfieho Templeman, ale po Evropě hrála i koncerty s LP, My Chemical Romance, nebo právě Yungbludem.
„Nejlepší to bylo s Yungbludem v Praze,“ vzpomíná Karin Ann. „Byla jsem jeho ohromný fanoušek už od začátku. Objevila jsem ho v roce 2018 a už o rok později jsem byla na jeho koncertě v Praze. Viděla jsem tam jednu holku, která jako jediná znala taky předskokanku. My dvě jsme zpívaly její texty. A potom na koncertě, co jsem hrála s Yungbluem – přímo přede mnou v první řade ve středu – byla ta stejná dívka. Obě dvě jsme plakaly.“
Přemíra a tlak koncertů se ale brzy podepsaly na jejím duševním zdraví. „Maturovala jsem v den koncertu s Imagine Dragons v Rize. Ráno maturita, večer koncert. Po turné s LP jsem si už ale musela vzít pauzu. Měla jsem toho moc, byla jsem vyhořelá. Moje tělo přestalo fungovat, nemohla jsem chodit, nemohla jsem nic, mohla jsem jenom ležet,“ popisuje zpěvačka, že trvalo dalšího půl roku, než začala psát nové písničky.
Ocenění v Los Angeles
Letos Karin Ann překvapila hned několika novými skladbami, na které taky přišla řeč. Se švédským, Grammy oceněným producentem Martinem Terefe natočila singl if i fall from you, ke kterému vznikl filmově působící klip v Los Angeles, kde následně získal i ocenění Los Angeles Film Award. „Řeknu to upřímně – hodně lokací jsme natáčeli nelegálně,“ směje se přitom Karin Ann při vzpomínce na spolupráci s režisérskou dvojicí TUSK. Ta je podepsána i pod jejím novým, výpravným klipem, který ale vznikl pro změnu v Praze. Jmenuje se a stranger with my face a vypráví první část příběhu ze starého Hollywoodu, kdy hvězdy skrývaly svá největší tajemství před bulvárem. Písnička zároveň ukazuje aktuální zvuk, na kterém Karin Ann pracuje s novými hudebními spolupracovníky.
Zorientovat se ve vlastní hlavě
„Písničky píšu, abych se nějak zorientovala ve vlastní hlavě, ne aby je lidi poslouchali,“ podotýká na závěr našeho povídání. „Nemám potřebu, aby lidi viděli, co dělám. Je to moje forma terapie. Spousta umělců které jsem potkala, jsou introverti. Musíte mít v hlavě vlastí svět.“ Karin Ann právě končí krátké evropské turné turné s písničkářkou Paris Palomou a ohledně toho, co chystá, moc říkat nechce: „Chci dál dělat hudbu, herectví a další kreativní věci, jak dlouho mi to lidi umožní.“
A na závěrečnou otázku, zda je šťastná, odpovídá opatrně. „Nechci lidi deprimovat. Nevím, s čím to porovnat. Nevím jestli jsem někdy byla vůbec byla šťastná. Tedy od té doby, kdy mi bylo pět,“ říká jedno z nejzajímavějších mladých jmen na tuzemské scéně. „Stín tam pořád je a vždycky bude. Ale díky hudbě jsem na tom líp než před pěti lety.“