A i když během své kariéry mnohokrát ukázal, že nemá problém ozvat se a říct každému od plic, co si o něm myslí, když se mu v irské katolické škole stala nehoda (a nešlo o malou), bál se tolik, že se ani učitele nezeptal, jestli může odejít ze třídy. Seděl s tím nadělením v kalhotách ve škole celý den.
Od té doby uplynula už spousta času. Rotten už se zase jako John Lydon po pěti letech v říjnu vrátí do Česka, kde v Praze a Brně se svou kapelou Public Image Ltd odehraje koncerty v rámci turné k nové desce End of World. Novou muziku, kterou stojí za to neminout, představila i pětice kapel a interpretů, kteří sice aktuálně žádné hraní v ČR naplánované nemají, ale rozhodně stojí za to se na ně vypravit, když bude možnost.
Tipy na nové písně, které u nás v rádiích neuslyšíte
Nové jméno na scéně, za kterým stojí staré známé firmy. To je projekt Storm Franklin zpěvačky Juanity Stein a producenta, a v tomto případě i bubeníka Bena Hilliera, který na 8. září chystá vydání debutového The Fear EP.
Dvojice se hudebně dala dohromady v roce 2020, kdy Hillier, který už měla za sebou jako producent spolupráci s esy typu Depeche Mode nebo Blur, vypomáhal bývalé zpěvačce kapely Howling Bells s jejím třetím sólovým albem Snapshot. Viditelně si kápli do noty, proto na podzim roku 2021 začali pracovat na společném materiálu. Bylo to v době, kdy jih Anglie zasáhla bouře pojmenovaná Franklin. Ne snad, že by měli v plánu vyvolat na hudební scéně podobné následky, ale padlé stromy doprovázely každou jízdu dua do studia a zpátky, proto v tu chvíli měli o názvu svého projektu jasno.
Aktuální singl Einz Zwei Drei Martini (podobné názvy dostaly od zvukového inženýra Dana Crooka původně i ostatní položky na EP, ale pouze u této prvotní název zůstal i tím finálním) kapela natočila v ulicích Brightonu v době, kdy se tam letos konal The Great Escape Festival. A ve stejném duchu, v jakém se nese videoklip, se line i singl. Má drajv, nenucenost, energii i ladně znějící vokální harmonie.
Po určitém stylovém úkroku, který si brazilská zpěvačka kapely Violet Soda Karen Dió střihla spoluprací s projektem WEKS, se opět hlásí s materiálem, který si s její dosavadní tvorbou spojujeme nepoměrně více. Nejde ale o další počin s domovskou kapelou, nýbrž o její sólový debutový singl Sick Ride. Produkoval ho její manžel Matt Bigland, zpěvák kapely Dinosaur Pile-Up, který se na Sick Ride podílel i jako spoluautor a kytarista.
Energický song nabízí fiktivní příběh pojednávající o nutnosti posílení postavení žen ve společnosti. Zároveň je vyzývá k tomu, aby se nebály chopit moci a použít ji, především pak ve chvílích, kdy jsou nuceny čelit situacím v podobě zneužívání ze strany mužů ve všech aspektech toho slova.
Chytlavý singl v sobě neskrývá žádná tajemná zákoutí, složitost nebo cokoliv, co by odvádělo pozornost. Přímočaře na ploše necelých dvou minut sází na odsekávanou kytaru, zpěvaččinu přesvědčivost a solidní produkci.
Štvalo je, co se na hudební scéně v jejich domovském Birminghamu dělo, tak si založili vlastní kapelu The Silver Lines. Čtveřice Dan Ravenscroft (zpěv), Joe Ravenscroft (kytara), Joe Cartwright (basa) a Kindo (bicí) sice první demo vydala už v roce 2018, ale skutečný začátek kapely datují až rokem 2019. Chtěli hrát kytarovou muziku připomínající alternativu z počátku 70. let. S nadsázkou se označují za společného potomka Rolling Stones a Strokes.
A i když se škatulkám kvarteto snaží vyhýbat s odkazem na to, že jsou vyčpělé a nikdy nedokážou postihnout hudební směřování kapel a interpretů, The Silver Lines lze s naprostou jistotou zasadit do dlouhé řady typických anglických kytarovek. Novinkový singl Cast Away to díky typickému frázování, vybrnkávané kytaře, šlapající rytmice i zpěvnému refrénu zcela jasně potvrzuje. I kdyby The Silver Lines chtěli, svou hudební DNA prostě nepopřou.
S příchodem září se s novým materiálem přihlásila také anglická kapela Hey Colossus. Fanouškům nabídla počin In Blood skládající se z osmi položek. Zvukově i obsahově o dost odlišných od toho, na co jsme od kapely zvyklí. Ubylo důrazu, agrese, valivosti a testosteronu, které ve větší míře nahradila zastřenost, jemnost, tajuplnost a hudební drobnokresba.
Novinkový materiál nemá schopnost posluchače okamžitě opanovat, jako tomu bylo dříve. Singly Can't Feel Around Us a Curved In The Air ukazují, že k podstatě nové tvorby kapely je potřeba proposlouchat se, poodhalovat zákoutí zklidněného hudebního prostoru, který kapela po dřívějším způsobu dobyvatelsky neporobuje, ale kolegiálně nabízí ke sdílení.
Kdo skupinu viděl naživo v dejvické Klubovně v květnu 2019 při jejím jediném dosavadním vystoupení v Česku, nezapomene, jak celý prostor zaplnila. A nebylo to jen počtem jejích členů. Není pochyb o tom, že to dokáže i s novým materiálem, jen na to nově nejde s kladivem a kovadlinou, ale s výrazně jemnějšími nástroji. Což jen dokládá, že ani v roce, kdy kapela slaví dvacet let své existence, nepřešlapuje na místě a nežije z podstaty.
V domovských Spojených státech má nakročeno stát se hudební superstar, v českých rádiích o něj nezavadíte. Bývalý mariňák Zach Bryan si z toho nemusí vůbec nic dělat. Jeho nové, eponymní čtvrté album, má totiž potenciál dosáhnout na špičku hudebních žebříčků a posílit jeho už tak pevnou pozici na hudební scéně.
Jak jinak totiž označit, že na nedávno skončeném americkém turné se obešel bez spolupráce s obří firmou Ticketmaster, se kterou je kvůli cenám vstupenek a jejich přeprodeji na nože. Že má namířeno k označení národní poklad dokládá i to, že byl z námořnictva (kam vstoupil ve svých 17 letech) slavnostně vyřazen, aby se mohl věnovat tomu, kde je patrný jeho talent. Sám Bryan k tomu uvedl, že být to na něm, sám by z armády nikdy neodešel. Ostatně co má říkat, když služba vlasti je součástí jeho rodové tradice. Bryan se narodil v japonské Okinawě, kde jeho otec v tu dobu sloužil. V jednotkách amerického námořnictva.
Psaní hudby se Bryan začal věnovat už ve čtrnácti a jako řada jeho vrstevníků videa nahrávaná jeho přáteli na iPhone umísťoval na YouTube. Jedno z nich (Heading South) se stalo virálním a povědomí o Zachu Bryanovi se začalo šířit. Od té doby ušel značnou cestu, což dokládá třeba i to, jak snadno své koncerty v USA vyprodává. Je v něm něco z Bruce Springsteena i písničkářů 60. let, přičemž se nejvíc pohybuje ve vodách americké country. Ale dělá to tak uvěřitelně, že by s tím neměli mít problém ani skeptičtí Evropané.