Všechno je zatím pořád ve fázi vzniku. Osm písniček, na kterých ti tři pracují, začalo dostávat tvar během soustředění na Ostrouchově chalupě, tady na ně nabalují nástroje a nápady, aby je pak zase „ořezali“ na to podstatné a smíchali ve studiích Sono. První sólové album hudebníka, který na tuzemské scéně už řadu let vyniká svými barvitými texty i obrazy, by mělo vyjít na podzim u Animal Music.
„S tím nápadem jsem kluky oslovil už skoro před dvěma lety. Ale nakonec jsme toho všichni měli tolik, že jsme začali až letos. Zatím to jde rychle,“ vysvětluje tichým, soustředěným, a přesto trochu roztěkaným hlasem Jakub, zatímco se Petr Ostrouchov v rohu místnosti snaží naladit jakousi malou harfu.
„Myslel jsem si, že jednou, až budu dostatečně starej a zkušenej, sólovou desku udělám. Před dvěma lety se to ale objevilo jako další logický krok,“ popisuje König. Tehdy už plánoval postupně uspat svůj projekt Zvíře jménem podzim. S Kittchenem zase rozšířil sestavu a vzhledem k vytíženosti muzikantů koncertů spíš ubývalo. „Uvědomil jsem si, že potřebuji hrát, abych se udržel ve stabilní mentální kondici i při výchově dvou dcer,“ vysvětluje Jakub, co ho vedlo k rozhodnutí zkusit to zase trochu jinak.
Nejdřív zvažoval, že by oprášil tvorbu svojí první kapely Obří broskev, ale nakonec se věci ubraly jiným směrem. „Rozhodl jsem se udělat nové písničky a shrnout všechno, co jsem se dosud naučil,“ pokračuje Jakub. „Najednou jsem zjistil, že se to celé chýlí k mým pětačtyřicátinám. A že sice nejsem tak zkušenej, jak jsem si představoval, ale sólová deska je cesta. Že bych mohl postavit kapelu z lidí, které znám, hrát s nimi nové písničky, ale i něco od Obří broskve, něco od Kittchena. A propojit tu spoustu věcí, které dělám, do jedné.“ Nemá tím teď na mysli jen svoje hudební aktivity, ale veškerou tvůrčí činnost, které se pravidelně věnuje a která zahrnuje i malování obrazů a psaní. „Všechno se mi to tak v životě propojuje. Lze to vnímat dohromady jako tvorbu nebo proces,“ vysvětluje a já si zatím listuji jeho skicákem, na jehož černých stránkách chystané album skutečně ožívá v textech i kresbách. „Mám specifický druh kreativity, spíš intuitivní než rozumový. Občas mi vyhovuje přepnout do malování a čekat, až přijde text nebo hudba. Konečně se mi začalo dařit věci propojovat. Na tomhle albu se všechno střetává. Věci, které jsem měl porůznu rozstrkané, se najednou dávají do kupy.“
Pak už mi společně s Aid Kidem a Petrem Ostrouchovem pouští ukázky rozpracovaných písniček, které jsou stále v hrubých verzích. První vjemy? Akustické prvky se v nich mísí s elektronikou a sound designem, který bude ještě určitě bohatší. Důležitá zůstává nevšední poetika a texty společně s leckdy překvapivou strukturou. Líbí se mi rytmika, kterou přišli nahrát zkušení Roman Vícha a Jakub Vejnar a Königovy písničky posouvají zase trochu jinam. Mám pocit, že až to dodělají, bude to možná nenápadná, ale vřelá a inspirativní nahrávka.
„Jsou to písničky bez hranic, konvencí a bez limitů,“ zamyslí se nakonec Petr Ostrouchov, když se ho ptám, co ho na Jakubově hudbě nejvíc baví a inspiruje. „Nemám z nich strukturální pocit. Jsou, jako když se díváš na louku, kde vyrostly samy,“ ukončuje pozvolna tuhle návštěvu ve studiu. „Kubova tvorba je pro mě jako cizí svět. Je to nevymyšlený, ale vzniknuvší,“ podotkne ještě trefně. A s harfou v ruce odchází do nahrávací místnosti vymýšlet a nahrávat další zvuky…