Já volám hej, hej, hej, dneska je na řadě MC Gey. Holky z něho šílí, vlhnou jim černý díry. Když spustí svoje rapy, trhaj si žíly taky všichni chlapi. Kritika ho má ráda, i když na ni vystrkuje dolní záda. Prostě tenhle hiphoper, občanským jménem Jakub Rafael, básník drsného zrna, odkudsi od Brna, nedělám si prdel, už má dvě ceny Anděl. Tak volume doprava a naplno play, poslouchej, co ti řekne MC Gey.
Čágo, MC Geyi, budu se tě ptát, co máš nejraději. Jsem totiž DJ Nemo Tora, vracím se z blázince vod doktora. Na rap se dívám pěkně shora. Ty prej jsi přestal užívat plastový beaty a vrhnul ses na big beaty? Já se z tebe poseru – prej máš vlastní kapelu!
Jedná se o poslední desku O tatínkovi, který usnul (s kapelou). Hraje tam David Herzig z Bert and Friends plus dva kluci z Ježkárny.
Hele, jak jsi začal tvořit ty svý shity? Neříkej, žes spadl na zem jako E.T.? Možnás chytil ňákou ránu do palice? Nebo tě povzbudila láhev slivovice?
Jsem ročník ´87. Tudíž jsem rap registroval už někdy v roce ´95 s příchodem skupiny Chaozz. V rádiu občas hráli Fugees nebo Coolio. V roce ´99 jsem dostal od táty k Vánocům desku Chaozz – Zprdeleklika a to mi změnilo život. Od té doby jsem se už pokoušel rapovat a něco psát.
No to je jenom slabý sraní, řekni mi raděj, jak ses dostal ke skládání. Byl jsi jiný, psal ve škole ňáký píčoviny? Sypal jsi ze sebe rýmy, ještě když jsi měl zahnědlý plíny?
Pořádně jsem začal něco psát až na střední škole. Na základce to bylo spíš takové základní rýmování typu hvězda/nezdá, věci/kecy apod. V současnosti přesně tento typ rýmování nesnáším. Když to použije někdo, kdo má velké jméno, tak mám pocit, že ho to nebaví.
Ale většinou ho to baví, i když to jsou verše kraví. Psaní písní je prej zdravý pro zažívání, dělali to tak už i Indiáni. Řekni mi, řekni, MC Geyi, tady do rešerše, kdy jsi naposled napsal ňáký rapový verše?
Jelikož máme čtyři malé děti, tak poslední pořádný text jsem napsal na desku O tatínkovi, který usnul. Od té doby jsem napsal pár slok pro kolegy. Věnuju se teď spíš dělání hudby. Až budu cítit, že jsem vytvořil něco, do čeho budu mít chuť psát, tak zase začnu.
A která byla ta první, vole, co ti otevřela rapový pole? Kdy sis poprvé řek, že „MC Gey roste, cítím to ve svých kostech“, že MC Gey bude star a dotáhne to co nejdál, že to, co složil, a tím pádem v duchu prožil, už není kokotina, ale opravdová prvotina?
Když nepočítám desítky pokusů a básní, tak první lepší věcí, kterou jsem napsal, byla asi píseň Legranda, kterou jsem napsal někdy v roce 2007.
To bylo o těch slipech vod hoven, co si na sobě nosil celej den? Bylo to o sračce, ale nebyla to sračka, byla to veršů plná zatáčka. Spousta keců, to teda sorry, ale prozraď mi radši, jaký máš vzory.
Když nepočítám Depha z Chaozzu čili později Kata z Prago Union, tak to byli spíš písničkáři jako Nohavica, Kryl, Plíhal, Buty, Vltava, Mejla Hlavsa. Později i první desky Xaviera Baumaxy. Baví mě i Márdi z Fixy.
No to jsem teda v prdeli, tys lezl folkařům do zelí! To mě vodvezou na káře, vždyť ty jsi miloval folkaře! Ty maj přeci blbý kecy. Blbý kecy ke každý věci. Chtěl jsi hrát holkám k potěše songy od Plíhala nebo Dobeše?
Ano, byl jsem hodně ovlivněný nerapovou scénou. Pak do toho ještě hodili vidle Supercrooo a stal se ze mě mutant všech těchhle lidí.
Já vím, že jsi hodně přísný, ale holduješ vod nich nějaký písni, co si broukáš, když jsi v tísni?
Nějak ve mně už v dětství zarezonovala písnička Sudvěj od Nohavici. To je krásná věc. Nevím, co si o Nohavicovi v současnosti myslet, ale snažím se od sebe oddělovat politiku a vzpomínky na pěkné písně.
Já vím, jde to ztuha. Ale člověk je jedna věc a písnička zas druhá.
Ještě bych dodal, že za poslední roky jsem se asi nejvíc vracel k desce Supr od Bert and Friends a potom k písní Piš mi básně z desky Panna a netvor od stejné skupiny.
To mi přijde až magické.
Máš ňákej tip na dobrej text? Měl by v něm bejt vtip anebo stačí hustej sex? Nějaký moudrosti anebo samý kecy, blbosti od kosti nebo spíš ňáký řeči k věci?
Hodně lidí z rapu lpí na nějakých rapových mantinelech. V roce 2024 by už nemuselo být tabu rapovat trochu jinak. Nejsme v osmdesátých letech v Bronxu. Měla by z toho být cítit autenticita a teď nemyslím, že by to měl být reálný příběh. Může to být klidně imaginární, ale potřebuju tomu člověku věřit jeho zápal a lásku k věci. Mělo by to mít dobré frázování a srozumitelnost. Asi mě baví i nějaká obyčejnost. Mám ale rád i egocentrické rapové texty, když z toho cítím nějaké koření a je to zábavné a vypointované. Vůbec netvrdím, že mě nebaví gangsta rap. Jen to ten člověk musí zajímavě podat.
Potřebuješ k práci nějakou inspiraci? Co tě žene nebo fakuje, co v tobě dlouho zraje, krev ti to z těla saje nebo co ti šmakuje – na chuje?
Než začnu psát, potřebuju mít konkrétní hudbu. Ta hudba mě většinou inspiruje náladou. Mám rozpracované beaty. Texty většinou dopisuju a používám. Nemám přebytek textů.
A teď přiznej bez legrace, co je to ta tvoje inspirace. Jestli prdy nebo hovno tvrdý? Nebo prcání, co chmury zahání?
Asi přímo ta hudba.
Rveš do písní angličtinu nebo jinou cizí volovinu?
Já to moc nemám rád, ale chápu. Jen mi to občas přijde jako taková lenost dát si s tím trochu víc práce. V angličtině se mnohem líp rýmuje.
Co takhle obrácený přízvuky? To je problém pro všechny rapový vykuky, ale znám i mnohého folkáče, kterej nad tím problémem občas zapláče.
Teď přesně nevím, co to znamená, ale mám rád, když si někdo hraje s přízvuky nebo rýmuje zvukově. Na papíře se to rýmovat nemusí, ale při interpretaci to vytváří efekt rýmu. Baví mě i nepravidelné rýmování nebo takové ty multislabičné rýmy, kdy si první slabikou ve slově nahraju na slabiku, která se rýmuje uprostřed slova, které je třeba až v další větě. S tím se dá hrát krásně, když se to rýmuje na více místech než jen na konci vět.
Píšeš raděj storky jak ze zvláštní školky, pouštíš se do streamů praštěných rýmů nebo tě víc osloví tutový hříčky se slovy?
Kombinuju všechny varianty.
Máš nějakou svoji metodu, jak už hotovej song ráno nespláchnout do záchodu? Mořil ses s ním celou noc – a pak vylezlo nic moc. Začít sloganem nebo od prvního verše? Od hlavy refrénu myšlenky poženu... nebo jak psát dál, aby z toho nebyl hnusnej škvár?
Občas mě napadne téma, které si zapíšu, když poslouchám beaty. Párkrát jsem si na ulici za chůze vymyslel refrén. Myslím si ale, že refrén není vždy potřeba. Moji fanoušci si často pamatují konkrétní slogany ze slok nebo celé věty.
Co kdybys nám řek, jestli máš ňákej inspirující flek, anebo nějakou hodinu, kdy vždycky vymyslíš nejlepší pičovinu, kdy a kde tě to zasvrbí v míše a najednou se ti dobře píše?
Píšu přes den a musím být sám v klidu. Píšu na mikrofon, to znamená, že si to rovnou nahrávám a tvaruju to rovnou. Málo už píšu na papír. Zároveň nejsem moc studio session člověk. Potřebuju klid a text dělám klidně celý den. Občas ho druhý den ještě dopisuju nebo upravuju. Album O tatínkovi, který usnul jsem psal zčásti v bytě po babičce a v práci ve skladišti účetnictví. Tam jsem nahrál i finální a cappelly.
Děláš si prdel z jinejch rapperů, říkáš: „Já se na ně vyseru.“ MC Gey je na ně zlej. Máš na ně drsnou hubu, plnou jedovatejch zubů. Někteří jsou starší, jiní mladí, myslíš, že jim to vadí? Sakra, do prdele, nemyslíš, že je to sere?
Vydal jsem dvě desky RAP-LIFE a EPIZODA 2. Obě jsou tematicky věnovaná battle rapu a punchlines. Urážení holek protivníka, vychloubání se atd. To jsou věci, které mě na rapu vždycky fascinovaly, a když to někdo uměl, tak jsem to miloval. V mládí mě hodně formoval například Eminem. Jeho první dvě desky jsou geniální. Vím, že většinu těch věcí a urážek nemyslel vážně. Ani já. Jen mě vždycky bavilo, když někdo excelentně textařsky likvidoval imaginární protivníky. Je to umění a je to zábavné. Takže období RAP-LIFE desek jsem věnoval tomuto druhu rapu, i když ve skutečnosti jsem slušnej kluk. Věřím, že je z toho poznat, že to je legrace. Je to pocta punchlines rapu a zároveň výstava rapových klišé a trochu i pošťuchování rapových macho týpků, kteří to myslí vážně.
Který český slovo hustý, se ti zdá nejvíc sprostý? A ke kterýmu se dá vymyslet jen málo rýmů.
Nevím, jestli nejsprostší, ale mě nejvíc uráží „trubko“ a „blbečku“. Možná že i „blbečku“ by se blbě rýmovalo.
Máš někdy pocit „U piči, to se mi povedlo“? A opravdu to pak lidi do varu dovedlo?
Spíš jsem měl pocit, že se mi to nepovedlo a pak to nejvíc fungovalo. Písně, u kterých mám pocit, že se povedly, se fakt většinou povedly.
Co třeba videoklip, to je dneska věc, co je hodně hip.
Moc na nich nelpím. Rád se ale koukám na dobré klipy.
Najdeš ve svých písních místa, který by si dozajista předělal, protožes je podělal?
Texty, které jsem psal třeba před sedmnácti lety jsou občas moc složité a přeplněné, místy naivní, ale to mi bylo dvacet, takže bych to neměnil. Zároveň ve starých věcech cítím větší volnost a svobodu.
Tak díky vod DJe Nemo Tory a jestli jsem se tě někde dotknul, tak teda sorry. Ať se ti daří každá písnička, už teď jsi v rapu jednička.