Před více než čtyřiceti lety zazvonil u dveří Anny Šerých Vladimír Hloch, druhý manžel skladatelky Slávy Vorlové (1894–1973). V ruce držel své a skladatelčiny deníky a další archiválie s prosbou, aby muzikoložka napsala o Vorlové knihu, která v úplnosti zachytí její tvorbu a uvede ji do kontextu 20. století.
Jedna z nejnadanějších českých skladatelek a výborná klavíristka, která studovala u Vítězslava Nováka, Jaroslava Řídkého či Františka Maxiána, pocházela z Náchoda. S manželem Rudolfem Vorlem v Praze založili úspěšnou kloboučnickou firmu, díky níž si na Barrandově postavili vilu. Tam se pak scházela společnost hudebníků, literátů i výtvarníků.
Šerých v knize pojmenované jednoduše Sláva Vorlová empaticky líčí nepředstavitelnou bolest, kterou Vorlová zažila 8. května 1945, kdy jí komando SS před jejíma očima zastřelilo muže. Popisuje ale i to, s jakou mocenskou šikanou se musela skladatelka vyrovnávat po únoru 1948. Tehdy na ni byla uvalena milionářská daň, ačkoli sama měla sotva na chleba. To vše se promítlo v její tvorbě, kterou nasměrovala i do avantgardních vod, v nichž se mocní neorientovali. Nesmírně cenné jsou citace z dobových recenzí či dokumentů Svazu skladatelů, které vypovídají o tuposti tehdejších rozhodovatelů a tlaku na umělce.
Knihu o Slávě Vorlové je možné číst jako dokument o vztahu autorské hudební tvorby a společenských proměn, jež se někdy pozitivně, jindy neblaze v umělecké práci odrazily. Je možné ji ale vnímat i s respektem k Anně Šerých, která své životní dílo napsala barvitým jazykem a s odbornou erudicí. Monografie zaujme i mnoha dobovými fotografiemi a čistou typografickou úpravou, jejímž autorem je Jáchym Šerých.
Zajímavosti
Sláva Vorlová je autorkou dvaadevadesáti opusů. Pod pseudonymem Mira Kord psala příležitostně i jazzové skladby. První světovou válku strávila studiem kompozice u Vítězslava Nováka v Praze. V modistické firmě Vorel – továrna na klobouky (po znárodnění známé jako Tonak) pracovala patnáct let po boku svého manžela.