S kytaristou Ransoličem jsme mluvili i o tom, v čem kapele pomohla globální renesance death metalu.
Aktuálně máte venku debutovou desku Mokvání v okovech, která vyšla současně ve Švédsku, USA a Německu. I na poměry tuzemského undergroundu je to hodně velký úspěch. Jak se tohle povedlo?
Sami jsme byli překvapení. Roli v tom hraje asi víc faktorů. Zaprvé jsme se trefili do období, kdy zažívá oldschool death metal renesanci. Svou roli hraje i fakt, že deathmetalových labelů je teď hodně. Jakmile jsme vypustili naše promo na Bandcamp, tak nám vydavatelství začala psát sama od sebe, a my si dokonce mohli vybírat. Švédskému labelu Blood Harvest, který nakonec vydal náš debut, jsme se nicméně ozvali my. Kazetové verze desky pak vydá Headsplit Records v USA a Lycathropic Chants v Německu.
Všechno vlastně začalo tak, že jste před třema lety umístili na Bandcamp dvě skladby. Co šestiminutová nahrávka s lakonickým názvem Promo 2019 způsobila?
Netušil jsem, jak Bandcamp funguje, to jsem objevil až nedávno. Kdybych věděl, jak fungují hashtagy, tak bychom tam napsali víc než #deathmetal, haha. Nicméně po zveřejnění nám denně přicházela upozornění, že nás někdo sleduje a stahuje naši hudbu. Většinou šlo o lidi ze zahraničí. Dokonce si to i kupovali. A to jsme to tam pověsili zdarma.
Death metal má více podob. Jaký hraje Sněť? Co vás inspiruje? Jaká estetika death metalu je vám nejbližší? Jak byste chtěli znít?
Řekl bych, že si zakládáme na hutnosti a na tom, aby měl materiál správný tah na branku. Jsme ovlivněni finskou školou raných 90. let a zároveň punkovou neurvalostí, takže v jednom songu může zaz(h)nít blast beat, střední tempo i death doom dohromady. Taky si dáváme záležet na „nemocných“ melodiích, které žánr vyžaduje.
Nesnažíme se být nejextrémnější, děláme to spíš tak, aby nás to bavilo. Nejbližší nám jsou prohnilé kapely, jak estetikou, tak i zvukem. Prohnilý death metal může mít více podob, nebudu mluvit za ostatní, ale mě nejvíc baví právě ten, jaký začali hrát Finové v devadesátkách. Mám v něm rád pomalé, doomové pasáže. Pro lidi, co se nevyznají v žánru, bych doporučil kapely Rippikoulu, Autopsy, Demilich, Funebrarum, Undergang. K nim má Sněť nejblíž.
Deathmetalová scéna je hodně provázaná. Možná víc než kterákoli scéna undergroundu. Jak byste přiblížil její fungování? V čem vám to pomohlo?
Dobře, že se na tuhle otázku ptáte, protože mě to úplně odrovnalo, když jsem zjistil, jak je undergroundová deathmetalová scéna silná a provázaná. Hudebně mě vždy nejvíc naplňoval metal, ale paradoxně jsem se celou dobu pohyboval hlavně v hardcore a punkové scéně. Vždy mi na tom přišlo skvělé, že po celém světě je tahle silná punková komunita, která si vzájemně pomáhá. Po založení Sněti a vydání našeho proma jsem si ale uvědomil, že deathmetalová scéna je stejně silná a zdravá, plná nadšenců, kteří jsou lační po nových kapelách a jejich nahrávkách. Díky Sněti jsem tak ve spojení s celým světem, přičemž drtivá většina lidí je extrémně otevřená a přátelská. Myslím, že se odtud už nehnu ani na krok...
Také videoklip k songu Folivor se estetikou vrací do začátku 90. let.
Musíme zmínit, že death metal je v posledních letech hodně populární. Dost možná nejvíc právě old school, který hrajete. Dokázal byste ten deathmetalový trend nějak popsat? Co se teď v undergroundu odehrává?
Je to tak a je to naprosto skvělé! Pod hlavičkou Kreas Promotion pořádáme (nejen) deathmetalové koncerty už deset let. Ale většinou jsme na tom prodělávali. Nedávno se ale vyrojily nové kapely jako Spectral Voice, Blood Incantation, Tomb Mold nebo Gatecreeper, které žánr polily živou vodou a mají podíl na tom, že se vrátil opět do kurzu. I nám se to odrazilo na návštěvnostech koncertů. I když poslední dekádu bylo kvalitních kapel víc, až teď se to potkalo s chutí publika. Každý žánr zažije svou renesanci, momentálně to je tedy old school death metal.
Jak k tomu trendu přistupujete jako kapela? Jaké to může přinášet výhody a nevýhody?
Pro Sněť to má spíš pozitivní přínos. Jen občas mě nahlodává pocit, jestli to máme zasloužené a není to jen výsledek nějakého trendu. Občas jsou totiž vyzdvihované kapely, které si to nezaslouží. Rád bych si myslel, že nejsme jedna z nich. To je jedna z nevýhod. Jako další negativum vidím, že death metal začalo hrát najednou fakt hodně kapel, takže jsou jich v oběhu kvanta a drtivá většina jsou průměr nebo podprůměr. Ale zase na druhou stranu je to samozřejmě lepší, než kdyby byl styl úplně mrtvý. Jen je těžší se v tomhle návalu prosadit jako kapela a vlastně i prodírat jako posluchač.
Pomohl v „popularitě“ kapely i fakt, že dva členové kapely pořádají nejen deathmetalové koncerty v rámci promotérského kolektivu Kreas? Jakou to kapele přineslo výhodu?
Už jsem to zmínil výše, pořádat v tom stylu koncerty je určitě velká výhoda. Řekl bych, že jsme tu hlavní promotérská skupina, která aktuálně deathmetalové koncerty dělá, takže jsme si díky tomu zahráli se zásadními jmény deathmetalového undergroundu. Současně jsme i zřejmě jediná kapela tohoto stylu v Česku. Na Killtown Death Festu v Kodani, což je jeden z nejzásadnějších deathmetalových eventů na světě, budeme hrát mimo jiné proto, že jsem naší promo kazetu organizátorovi festivalu dal přímo do ruky. Jel tehdy jako tour manažer s kapelou, které jsme dělali koncert. Kontakty jsou nesmírně důležité, v undergroundu obzvlášť, docela si na nich zakládám.
Když se vrátíme k samotné desce, jaký byl vlastně proces jejího vzniku? Vím, že jste desku nechali míchat v Americe. V Evropě nebyl nikdo, kdo by se vám líbil? A proč ji vlastně nesmíchat v Česku?
Původně jsme měli vydávat EP, ale bubeník si zlomil nohu chvíli před nahráváním, tak jsme se rozhodli, že uděláme další songy a vydáme dlouhohrající desku. Do Earhammer Studio v USA jsme to poslali na doporučení Davida z dánských Undergang. Nechtěli jsme nechat nic náhodě a chtěli jsme znít stejně kvalitně jako naše oblíbené kapely. Kdyby deska byla průser, tak bychom věděli, že problém byl v songwritingu, ne ve zvuku. Paradoxně se ale objevilo pár názorů, že deska zní na žánr až moc čistě. Nevím o nikom, kdo by nám vytvořil takový sound v Česku, ale nechci nikomu křivdit.
Mimochodem desku jste vlastně vydali ještě v době, kdy skoro nebylo možné hrát ani cestovat. Už jste nechtěli čekat?
Takhle jsme nad tím ani nepřemýšleli. Jasně, není na co čekat, chtěli jsme si to odškrtnout a jet dál.
S debutem jste si urvali slušný kus pozornosti. Zajímalo by mě, jak se tohle projevuje uvnitř kapely. Co se vám honí hlavou?
Při skládání debutu jsme byli nervózní a teď je tlak zase o kus větší, protože deska sklízí úspěch a máme přislíbenou spolupráci s dalšími zásadními labely. Určitě nechceme pohořet.
Jste nervózní, abyste se překonali a posunuli dál?
Pokud jde o posun dál, v tomhle případě strach nemám. Už teď vím jistě, že album číslo dva bude vyspělejší a posune nás o kus dál. Budeme to víc my, což možná někoho nemile překvapí, ale pro nás je to posun správným směrem. Každopádně jádro zůstává stejné. Pořád nám jde o old school death metal.
Na jakou úroveň byste chtěli kapelu dostat? Je nějaká meta? Nebo jinak… je tohle pro vás téma, nebo nad tím vůbec nepřemýšlíte?
Vzhledem k mojí nechuti jezdit na turné mám osobní cíle spíš jinde: chci, abychom skládali kvalitní materiál, který bude věrný totálnímu undergroundu a na který budeme hrdí. Žádné větší ambice vlastně nemám. Vydávat na labelech, kde jsou naše nejoblíbenějších kapely, se nám už podařilo a bude snad dařit i nadále. Chci, aby Sněť byla uznávaná kapela a spojovaná s Českem.
Seznamte se
Sněť je česká old school death metalová kapela, která se za pouhé tři roky vyšvihla mezi evropské špičky žánru. V květnu 2021 vydala povedený debut Mokvání v okovech. Letos získala Cenu Anděl v kategorii Rock. Její členové však kvůli jednomu ze sponzorů cen Anděl, kterým je Ochranný svaz autorský, cenu nepřevzali.