Melvins letos po pěti letech vyjeli na první zahraniční turné. „Je to pro nás dost zvláštní, byli jsme zvyklí být hodně na cestách. Za normálních okolností bych v pěti letech navštívil Evropu tak třikrát. Plánoval jsem i akustické turné. Ale všechno to kvůli covidu padlo,“ přemýšlí Buzz. „Doufám, že letos a příští rok si to všechno vynahradíme. Na evropských koncertech máme pro fanoušky překvapení. Něco, co jsme ještě nikdy neudělali a co určitě spoustu lidí pobaví. Ale nic neprozradím,“ směje se hned na úvod našeho rozhovoru. Kapela vystoupí 12. června v pražském Lucerna Music Baru.
Jaká slova podle vás nejlépe vystihují Melvins?
Jiní. Oddaní. Přeživší. Tohle bych vybral. Protože tu pořád jsme a pořád tu budeme bez ohledu na trendy. Pořád budeme jiní a pořád to budeme dělat se stejnou oddaností jako celou dobu.
Doplnil bych, že jste také dříči. Jen dlouhohrajících desek jste vydali 26, v uplynulých dvou letech hned tři.
Já si třeba vůbec nemyslím, že bychom až tak dřeli. Dokonce mám za to, že bychom mohli ještě přidat a snažit se o něco víc. Ale někteří lidé by s námi asi nesouhlasili. Ve srovnání s některými jinými muzikanty asi pracujeme víc. Někdo tomu říká hard-working, já tomu říkám přirozenost. Možná posedlost. Takhle věci dělám. Dělám toho hodně a cokoli, co dělám, dělám totálně na maximum.
Jak se tak akční člověk vyrovnával s nedávnou pandemií a se všemi omezeními?
Těžce. Vůbec se mi to nelíbilo. Zpětně mám dojem, že spousta omezení byla ztráta času. Ale pravidla jsem neporušoval, snažil jsem se přizpůsobit.
Melvins díky tomu měli dost času věnovat se jen skládání. Vydali jste toho hodně. Jen akustické album Five Legged Dog z roku 2021 má stopáž dvě a půl hodiny…
Přitom nejvíc času jsem strávil se svou ženou. Za 30 let jsme spolu nebyli tak moc jako během covidu. Chodil jsem hodně do přírody, a především pokud byla příležitost, jsem hrál golf. Objevil jsem ten sport před lety a úplně mě to pohltilo. Je to posedlost. Dokonce jak vyrážíme na turné, nebudu hrát golf až do července. A to mě dost mrzí, protože mi to bude chybět. Golf je skvělá věc. Outdoorová aktivita, která je náročná fyzicky i mentálně a vyžaduje disciplínu. Doplňuje mi muzikantskou část mého života.
Už podruhé jste zmínil slovo posedlost…
Jsem extrémní člověk v mnoha směrech. Cokoli, co dělám, až přeháním, nechám se tím vždycky pohltit. Hudba je dobrý příklad. Je to pro mě nejpřitažlivější forma umění, která umí s lidmi nejvíc pohnout, vytrhnout je z nekonečné průměrnosti jejich životů. Snažím se co nejvíc poskytovat lidem takové vytržení. Stejně jako sám sobě. Fascinuje mě, co hudba dokáže udělat s lidským tělem, jak na ni mozek reaguje a podobně. Pro mě osobně je prostě hudba nejmocnější forma umění.
S Melvins vytváříte „nejmocnější formu umění“ už 40 let. Co vám pomáhá fungovat pořád dál? Také posedlost?
Asi fakt, že děláme spoustu různé hudby, neustále k ní přistupujeme jinak a vnímáme ten pohyb kupředu. Taky má vliv fakt, že naší hudbě věřím. Celou tu dobu. Jak říká Dennis Hopper v Apocalypse Now, jde o to si věřit, když o tobě všichni pochybují, a zachovat chladnou hlavu, když ji ostatní ztrácejí. I když můj „art“ třeba okolí nechápe nebo přímo nenávidí, já ho pořád budu dělat se stejnou vášní. Po 40 letech se snad ukázalo, že to funguje. Jednoznačným pozitivem je, že jsme nikdy nikam nepatřili, nikdy jsme se nevezli na žádné módní vlně, nikdy jsme neměli ani spřízněnou kapelu. Kdyby to tak bylo, už tady nejsme.
Kde se u vás vzala taková důvěra ve vlastní hudbu?
Byl to dlouhý proces, extrémní, myslím, že jsem se tím zabýval víc než čímkoli jiným ve svém životě. Když jsme na začátku osmdesátých let začínali, dostávali jsme pouze negativní ohlasy, ale já cítil, že v rockové hudbě ještě nebylo řečeno vše a že je tu prostor, který můžeme zaplnit. A pozdější příchod kapel jako Nirvana mi potvrdil, že jsem se nemýlil.
Na Nirvanu jste určitě měli vliv, ale sami jste zůstali vzadu. Nemrzí vás to?
Vždycky jsme zněli divněji než kapely, které se u nás inspirovaly. Alespoň jsme prorazili zeď ostatním. Ti, co prorážejí zdi, se obvykle uznání nedočkají. Ale po tolika albech nemám vůbec pocit, že bych nějaké uznání ještě potřeboval. Chci jen pokračovat v tom, co dělám, a doufat, že se na světě najde dost lidí, kterým se to bude líbit. Zatím to vychází.
Padla tu slova jako vášeň nebo posedlost. Projevuje se to i na koncertech? Hrajete pořád hodně. Dokonce jsem četl, že byste chtěli hrát mnohem víc.
Za rok zahrajeme něco mezi 80 až 120 koncerty. Letos to bude určitě přes stovku. A víte co? Mě to baví jako nikdy dřív, protože na nás chodí lidi. Kapely končí tehdy, když ztratí chuť nebo o ně není zájem. V tomhle bodě zatím zdaleka nejsme. Hudba a její živá prezentace, pořád je to pro mě posedlost. Stejně jako fotografování, filmy, ale třeba i knihy. Bože, jak já miluju knihy! Rád se dozvídám něco o světě prostřednictvím umění.
Chtěl jsem se zeptat na loňské album Bad Moon Rising. Záměrně jste vynechali promo kolem, ta deska prostě jenom vyšla. Proč?
Chtěli jsme to zkusit. Měli jsme tehdy hodně práce jinde, turné s Ministry, vydání jiných desek, přípravy na příští desku. Tak jsme si řekli, že Bad Moon Rising prostě jenom vypustíme do světa a necháme to být. Někdy desku tlačíme opravdu hodně a nic zásadního se nestane. Tak jsme si to chtěli vyzkoušet takhle. Hlavně jsme o tom moc nepřemýšleli. Jestli to mělo nějaký dopad na prodeje, netuším. A vlastně je mi to jedno.
Tohle byla asi jediná otázka na aktuální tvorbu, chtěl jsem se tomu spíš vyhnout, protože vy hudbu přímo chrlíte…
To proto, že nejsme oldies kapela, co žije z minulosti, ale pořád se díváme kupředu. V nejbližší době toho vydáme opravu hodně. Nedávno jsem slyšel o kapele Social Distortion. Prý nevydali desku dvanáct let, i když pořád hrají naživo. Jak je to může proboha pořád bavit? Mně to zní šíleně, haha.
Stává se to. Některé kapely zažijí nějaký kariérní vrchol a pak už nevědí, jak pokračovat dál, nebo jim pak stačí žít z minulosti.
Ale dvanáct let? Stačilo by jim napsat dva songy ročně a za osm let mají desku hotovou! Možná tomu nerozumím, protože my jsme žádný kariérní vrchol nikdy nezažili. To nejlepší zažíváme teď! Pořád cítím, že s každou další nahrávkou jsme lepší než na té předchozí. Žádná zlatá éra u Melvins nikdy nebyla, my jen konstantně stoupáme!
Máte čas i na hudbu jiných umělců? Je něco, co vás v poslední době zaujalo?
Určitě Helms Alee. A pak taky Taipei Houston, garagerocková kapela synů Larse Ulricha. Ti s námi budou i na turné. A budou i v Praze.
Máte vlastně k Praze nebo Česku nějakou speciální vazbu? Rozhodně tu nebudete poprvé.
Praha nebyla skoro vůbec bombardovaná během druhé světové války, takže má krásně zachovanou architekturu i z dávné historie. Není to jako ve Varšavě nebo v Berlíně a podobně. Takže se těším. Ale mnohem víc mě zajímá Austerlitz, místo bitvy tří císařů. Když jsem tam byl, snažil jsem se představit si tu bitvu. Je fascinující, co se tam odehrálo. Snad bude čas se tam zastavit i tentokrát. Jako Američana mě samozřejmě přitahuje, že v podstatě každé místo v Evropě má svou historii. Mimochodem není internet taky fascinující? Kolik zajímavého a užitečného se toho můžeme dozvědět. Kdyby byl YouTube v mém dětství, měl bych další posedlost.