Bratři Jordan a Nick Smartovi se rozloučili se zakládajícím členem kapely, bubeníkem a hráčem na tabla Jessem Barrettem, jenž musel upřednostnit péči o své duševní zdraví. Podařilo se jim ale brzy v osobě Roba Turnera (ex GoGo Penguin) najít náhradu.
Máte za sebou intenzivní rok…
To je docela přesné, byl to rok nabitý událostmi. Měl své vzestupy a pády. Na jeho začátku jsme měli velké obavy, byli jsme ve stresu. Ale zakončujeme ho s pocitem naděje a pozitivní energií. S Robem, naším novým bubeníkem, jde vše velmi dobře. Kolem nás létá spousta kreativních nápadů a nové energie, což je to nejlepší, co si v takové situaci můžeme přát.
Když mluvíme o stresu a obavách, týkají se jen situace kolem výměny bubeníků?
Ano. Týkalo se to problémů s duševním zdravím, o kterých jsme nechtěli veřejně mluvit.
Rozumím, tak si pojďme povídat o výjimečných momentech, které jste zažili. Poprvé jste například hráli v Číně…
A bylo to opravdu zajímavé. Promotér, který nás pozval, byl skvělý, opravdu milý člověk. Přiváží do země umělce, kteří ho baví. Pořádá spíš menší akce. Myslím, že už spolupracoval také s Alpha Mistem a v prosinci vzal na turné Shabaku Hutchingse – jeho sólový projekt. Byly to opravdu pěkné koncerty. Vůbec jsme nevěděli, co očekávat, protože zaprvé jsme tam nikdy nebyli a zadruhé je z pochopitelných důvodů prakticky nemožné získat streamovací a posluchačská data z Číny. Vůbec nevíte, jestli tam máte fanoušky, kolik lidí zde poslouchá vaši hudbu, jestli si kupují alba a tak dále. Byli jsme pak na místě naprosto ohromeni reakcí. Na všechny koncerty přišlo hodně lidí a byli velmi pozorní posluchači. Naši hudbu znali opravdu dobře.
Jaké další mimořádné okamžiky jste s kapelou prožil?
Tohle bylo jedinečné, protože to bylo jediné místo, kam jsme v roce 2024 jeli poprvé. Tedy jediná země, kde jsme ještě nehráli. Navštívili jsme ale i několik nových měst po celé Evropě, což bylo skvělé. Hned na začátku roku jsme hráli v londýnském Barbicanu, což pro nás bylo opravdu silné vystoupení, nebylo ale jediné. Myslím, že jedna z věcí, které si jako kapela začínáme uvědomovat, je, že naše publikum roste. Dříve jsme hráli hlavně v malých jazzových klubech a menších divadlech. Teď už často hrajeme ve větších prostorách.
Vždy se ale pořád snažíme po koncertě setkávat s lidmi, mluvit s nimi. Myslíme si, že je důležité, aby lidé, pokud mají potřebu nebo chuť něco nám o hudbě říct, měli tu možnost. Protože to pro nás samotné bylo setkání s tvůrci jiné hudby v našem životě důležité. Pamatuji si na doby, kdy jsem jako teenager mohl mluvit s nějakým muzikantem, jehož album jsem poslouchal pořád dokola. A mělo to na mě velký vliv. Vážíme si toho, že naše publikum je napříč všemi generacemi. Přicházejí lidé se svými rodiči, prarodiči i dětmi. A chodí na nás lidé ze všech možných prostředí.
V jaké atmosféře se vaše setkání s fanoušky nesla?
Ohromila nás laskavost lidí. Odchod Jesse byl pro nás velká věc, protože byl v kapele od začátku. Báli jsme se, že to bude mít negativní dopad. Ale lidé nás neuvěřitelně podporovali. Myslím, že obzvlášť když jde o zdravotní záležitosti, jsou lidé chápaví. To mi dodalo hodně důvěry. Ukázalo mi to, že je kolem spousta dobrých lidí a sdílení hudby je velmi zásadní pro lidskou zkušenost. Je privilegium, že to můžeme stále dělat.
Rob Turner, který za bývalého bubeníka zaskočil, s vámi bude hrát i nadále? Stal se členem kapely?
Rozhodně spolu hodláme pokračovat i nadále. První koncerty jsme měli na konci května, takže jsme se dali dohromady velmi rychle. Díky jeho zkušenostem s kapelou GoGo
Penguin a naší nové situaci jsme to brali jako zkoušku. Naše hudba je založená na improvizaci, hodně tedy závisí na emocionálním propojení mezi hudebníky. Je to jako konverzace před publikem a s publikem. Chtěli jsme tomu dát čas, abychom zjistili, jaké to je s jiným člověkem. S Robem to od začátku fungovalo skvěle. Sedli jsme si. Měl radost, že se mohl do hudby zapojit, protože už dlouho hledal prostor pro větší improvizaci. Letos jsme spolu odehráli asi 20 až 30 koncertů. A byla to radost.
Dá se slovy popsat, co nového přinesl do kapely, nebo jde spíš jen o pocity a emoce, které se musí zažít?
Ne, myslím, že se to popsat dá. Ale zdá se, že je to teď spíš semínko něčeho, co teprve poroste. A myslím, že ten pravý čas, kdy se v rámci tvůrčích procesů lépe poznáme, ještě přijde, až půjdeme společně do studia a nahrajeme první album v této sestavě. Momentálně píšeme hudbu, což je opravdu příjemný proces. Padá spousta nápadů, což je skvělé. Myslím, že z technického hlediska je Rob, díky svému hraní s GoGo Penguin a svému novému projektu Elf Traps, mnohem více ponořený do elektronické hudby než tomu dříve u Mammal Hands bylo.
Vy jste ale k elektronice taky nikdy neměli daleko, pokud se nemýlím.
Ano, i pro mě a Nicka je elektronická hudba také velkou vášní. Hrajeme rádi i DJ sety a mixujeme už dlouhou dobu. Takže jsme se snažili zaměřit na oblasti naší již napsané hudby, kde má elektronika významnější roli, a zkoušeli jsme zjistit, co nového s Robem přineseme. Myslím, že to je směr, kterým bychom mohli pokračovat.
Je také skvělým improvizátorem s úžasným citem, takže nás baví hrát společně balady a pomalé skladby. A další věc je, že Rob hodně píše na klavír, což je pro nás další tvůrčí hlas. Píšeme hodně organicky a demokraticky. Necháváme nápady uzrát, někdy i velmi dlouho. A myslím, že mít více tvůrčích hlasů, pokud najdete společnou řeč, je vždy přínosné.
Už je to 10 let od vydání vašeho prvního alba Animalia...
Ano, myslím, že ano. Připadám si starý.
Pamatujete si, jaké jste v době jeho vydání měli naděje a ambice? A jestli se naplnily?
To je dobrá otázka. Myslím, že tehdy mi bylo 23, takže mé naděje a ambice byly jiné než teď. Přáli jsme si dvě věci. Prostor pro kreativitu, který by mohl růst. A také jsme chtěli zkusit udělat v hudbě kariéru, být muzikanty a zjistit, jestli můžeme mít úspěch – ať už úspěch v tomto světě znamená cokoli. A myslím, že z obou hledisek bych se tehdy svýma očima na dnešní situaci díval velmi spokojeně. Samozřejmě se člověk mění a jeho pohled na to, co je úspěch, se také mění. Ale stále je to tvůrčí prostor, do kterého můžu vkládat čas a energii, a to je opravdu štěstí.
Seznamte se
„Nepochybně jeden z nejprogresivnějších souborů, které na JazzFestBrno 2025 uvidíme,“ slibují pořadatelé festivalu. Mammal Hands založili v roce 2012 ve východoanglickém městě Norwich saxofonista Jordan Smart, jeho bratr, klávesista Nick Smart, a Jesse Barrett, hráč na bicí a tabla. „Trio si rychle získalo reputaci pro svou jedinečnou směs jazzu a elektroniky,“ píší organizátoři JazzFestuBrno o skupině, jež se inspiruje jazzem, současnou klasikou, elektronikou i minimalismem. Mammal Hands mají pět alb, dosud poslední nazvané Gift from the Trees vyšlo v roce 2013.