Před padesáti lety se houslista David Harrington nechal inspirovat skladbou Black Angeles amerického avantgardního skladatele George Crumba. Pod vlivem dojmů z díla zrozeného jako důsledek války ve Vietnamu založil smyčcový kvartet. Dnes má pověst jednoho z nejvlivnějších hudebních těles, které redefinovalo představu o klasickém hraní. Půlstoletí oslaví Kronos Quartet i 9. května v Sono Centru, kam zavítá v rámci přehlídky JazzFestBrno. O den později vystoupí v pražském kostele U Salvátora, kde zahrají i spříznění Irena & Vojtěch Havlovi. Rozhovor pro Headliner Harrington poskytl až z Austrálie, kde kapela letošní výroční turné zahajovala.
Jaké to je probudit se v Austrálii s vědomím, že tento rok slavíte padesát let práce Kronos Quartet?
Je to trochu mimo realitu. Nedávno jsem mluvil se studenty hudby na podobné téma a říkal jsem jim, že nejlepší na tom všem je, že to znamená, že jsem se po celá ta léta věnoval něčemu, co miluji, každý den. Miluji hudbu a miluji smyčcová kvarteta a jsem rád, že mohu říct, že to je můj život. Tahle zastavení, kdy si člověk uvědomí, hrome, dyť já už to dělám třicet, čtyřicet, padesát let, jsou momenty vděčnosti, kterou neumím zcela popsat. Ať už mluvíme o jakémkoli výročí, nejde ho pojmout jako jeden velký celek, vždy je to sbírka momentů, zážitků a vzpomínek. Nikdy bych si nemyslel, že se mi povede tu sbírku natolik rozšířit, a jsem za to vděčný. Vím, že každý v životě nemá tu výsadu naplňovat své sny a věnovat se své vášni. Nebo se mu ji třeba nepodaří nalézt.
Co pro vás je podstatné, když se rozhodujete, jakému repertoáru se bude Kronos Quartet věnovat?
V tom jsem od začátku naší kariéry konzistentní – vždy pro mě bylo nejdůležitější, aby skladatel nebo skladatelka do hudby vložili něco ze sebe. Něco podstatného ze svého nitra. Aby skladby zněly jako jejich vnitřní hlas, který nemáme šanci zaslechnout, pokud se skladatel nerozhodne nám ho svěřit a nenalezne správný způsob, jak ho vyjádřit.
Často zmiňujete moment, kdy jste se poprvé zamiloval do zvuku smyčcového kvarteta. Bylo to ve chvíli, kdy jste slyšel Beethovenův Smyčcový kvartet č. 12…
Ten zvuk si mimochodem dodnes dokážu vybavit, jako bych ho slyšel právě teď. Kdykoli potřebuji, mám ho v hlavě, i teď, když jste ho zmínila. Byl to pro mě opravdu velmi důležitý moment, něco jako když se dítě naučí první slovo. Až na to, že to člověk obvykle zapomene, kdežto já si jej pamatuji dodnes naprosto jasně. Hned jsem zatoužil se naučit takový zvuk sám vytvářet.
Seznamte se s Kronos Quartet a připomeňte si jeho účinkování v Sezame, otevři se.
Prožíval jste podobně silné momenty při poslechu hudby i později?
Ano, byl to první, nikoli ojedinělý prožitek. Naštěstí se mi to stávalo a stává opakovaně dodnes. Rozhodně se tomu později vyrovnalo, třeba když jsem se poprvé setkal se skladbou Black Angeles od George Crumba. Nikdy dřív jsem nic takového neslyšel. Psal se rok 1973 a já hledal hudbu, kterou bych sám rád hrál. Takovou, která by se mi zdála ta pravá pro mě samotného. Doufal jsem, že někde něco takového existuje.
Proč byla tahle ta pravá?
Musíte si uvědomit, že to byla doba, kdy nejen americkou společnost prostupovala válka ve Vietnamu. A já hledal něco, co vyjádří, jaké to je se pokoušet s tou hroznou tragédií vyrovnávat. A najednou jsem v srpnu onoho roku tuhle skladbu slyšel v rádiu. A hned jsem věděl, že to je ono – kvůli Beethovenovi jsem se učil hrát na nástroj, kvůli Crumbovi jsem založil Kronos Quartet. Abych si mohl tuhle skladbu zahrát. Ani to naštěstí ale nebylo naposledy, kdy mě hudba zasáhla tak silně. Například polský skladatel a můj přítel Henryk Górecki, s nímž jsme spolupracovali přes dvacet let, v mém životě sehrál taky tak významnou roli. Nebylo pochyb o tom, že se jeho hudba musí stát součástí našeho repertoáru. To, že Kronos Quartet něco hraje, vlastně vždy znamená, že za tím je takový prožitek. Dá se říct, že všechna naše díla ve mně vyvolala srovnatelný pocit jako tehdy ten Beethoven.
Jak jste nyní zmínil, jedním z důvodů založení Kronos Quartet byla snaha vytvořit něco krásného, co bude protiváhou probíhající válce. Může tak hudba podle vás působit i dnes?
Já věřím, že hudebníci se snaží ve své hudbě hledat a probouzet sílu, která pomůže vyvážit tragédie a zlo. Podle mě je to naše zodpovědnost. Jedna z nich. Také oslavujeme štěstí. Proto to funguje tak, že čím víc se člověk hudbě věnuje, tím víc se jí chce věnovat dál. Protože to je úžasná součást lidstva. Najdete něco úžasného a chcete to sdílet se svou rodinou, přáteli, publikem…
S Terrym Rileym Kronos Quartet spolupracuje od poloviny osmdesátých let. Sun Rings inspirovaly zvuky z vesmíru.
V posledních letech jste vytvořili projekt 50 for the Future. Z repertoáru padesáti skladeb, které speciálně pro tuto příležitost složili skladatelé z celého světa, taktéž čerpáte během letošních koncertů. Jak těžké bylo těchto padesát kusů vybrat?
Dost, nejšťastnější bych byl, kdyby to mohlo být 500 skladeb pro budoucnost. Nedávno jsme dokončili aktuální nahrávky všech padesáti děl a aktuálně mnoho z nich zahrnujeme do našich koncertů a posloucháme, jak je hrají další kvarteta. V květnu jim bude v Amsterodamu věnován celý festival – zazní tam všech padesát skladeb v podání různých evropských těles, i my tam vystoupíme. A věřím, že inspirujeme i další akce. Nedávno jsem slyšel mladý australský kvartet, jak hrál několik našich kusů, a byl to úžasný pocit. Je krásné vidět, že z naší práce čerpají mladí hudebníci. Je to pro mě opravdový bonus.
Vidíte u mladých hudebníků velkou vášeň?
Je důležité, aby si uvědomovali, že nejde jen o to, jak moc cvičíte a jak velký máte talent. Někdy je být hudebníkem složitější, než si dovedete představit. Člověk je závislý na inspiraci. Ptala jste se mě na okamžiky, kdy hudba měnila můj život tím, jak silně jsem ji vnímal. Tyhle momenty si člověk musí velmi hýčkat a držet je blízko srdci. Protože svět je složitý a vy z nich pak můžete čerpat. Snažím se lidi povzbuzovat k tomu, aby takovým momentům, o kterých jsme mluvili – které dokážou ovlivnit váš život, věnovali pozornost a pečlivě jim naslouchali.
Albem Black Angels před třemi lety Kronos Quartet oslavil skladbu, jež vedla k jeho vzniku.
Skladby pro budoucnost
Houslisté David Harrington a John Sherba, violoncellista Paul Wiancko a hráč na violu Hank Dutt aktuálně tvoří věhlasný Kronos Quartet. Těleso ze San Francisca v rámci oslav půlstoletí společné tvorby vytvořilo veřejnou knihovnu padesáti děl, jež pro kvartet složili skladatelé a skladatelky z celého světa s cílem rozvíjet schopnosti mladých hudebníků. Ti mají dnes již sice neomezený přístup k dílům skladatelů minulých století, co se ale týká současné hudby, je situace poněkud složitější. Členové Kronos Quartet se v rámci projektu též osobně účastní workshopů, mistrovských lekcí či diskuzí v různých zemích světa a dělí se o své zkušenosti. Není to poprvé, co Kronos Quartet slaví kulatiny rozsáhlým projektem. Připomeňme, že u příležitosti svých třicetin oslovil skladatele mladší třiceti let, aby pomohli obohatit jeho repertoár.