Obrázek k článku Rozhovor s Amy Lee: I zpěvačka temné rockové kapely Evanescence může být optimistka
| Michael Švarc | Foto: Nick Fancher

Rozhovor s Amy Lee: I zpěvačka temné rockové kapely Evanescence může být optimistka

Američtí rockeři Evanescence prožívají turbulentní období. Loni v březnu vydali po deseti letech desku s novou muzikou, s níž už na přelomu roku vyrazili na turné. V červnu si udělají také zastávku v Praze. S frontwoman Amy Lee jsme mluvili o natáčení alba The Bitter Truth i o dvou dekádách na hudební scéně.

V příštím roce oslaví Evanescence významné výročí. Uplyne totiž dvacet let od vydání jejich debutu Fallen, jenž jim vynesl dvě Grammy a obsahoval megahity Bring Me to Life a My Immortal. Masivní sláva, které si kapela užívala na začátku milénia, je sice tatam, frontwoman Amy Lee má však stále co říct.

Na aktuálním albu The Bitter Truth, které z velké části vznikalo během pandemie, se zpěvačka dotýká svojí minulosti, ale i současné společenské situace v Americe, na jejíž podobě se značně podepsal bývalý prezident Donald Trump. Zároveň doufá, že si s další deskou nedají Evanescence opět tak načas.

Od vydání desky The Bitter Truth už je to více než rok. Jaký pro vás byl?
Je vtipné, že jsme prakticky všechny rozhovory absolvovali před vydáním alba, kdy se nás novináři ptali, jak se těšíme, až bude deska venku. Od toho už nějaký čas skutečně uplynul. Jsme rádi, že jsme mohli opět vyrazit na turné, protože jsme čekali fakt dlouho. Měla jsem z toho trochu obavy, jelikož jsme dva roky strávili v lockdownu, ale v první chvíli, co jsme vstoupili na pódium, ze mě všechno spadlo. Začali jsme v listopadu a odehráli malé americké turné s Halestorm a od té doby jsem v sobě našla novou tvůrčí sílu. A teď se konečně vrátíme také do Evropy.

Kromě toho, že jste koncertovali s Halestorm, budete letos hrát ještě s Korn a Within Temptation. Co vás na tomto typu turné, kdy za jeden večer vystoupí dvě velké kapely, tak přitahuje?
Ráda hraju s kapelami, které i ráda poslouchám. Prakticky každý, s kým jsme vystupovali, k nám má blízko tím, že jsme fanoušky jejich hudby. Zároveň tímhle způsobem čerpáme inspiraci. A s Korn jsme už v minulosti hráli, i když je to už nějaká doba.

Zpátky k albu The Bitter Truth. Pracovali jste na něm během pandemie, kdy bylo nemožné, abyste se sešli ve studiu. Co pro vás byla největší výzva?
Hned na začátku prvního lockdownu jsme museli udělat nelehké rozhodnutí. Svět se dostal do nejistoty a nám se předtím podařilo nahrát jen několik písní. Měli jsme jet na zmiňované turné s Within Temptation, které se postupně odložilo o takřka dva roky. Byli jsme zavření doma a říkali si, co budeme dělat. Všichni jsme se na nahrávání dost těšili, byli jsme ve správném rozpoložení, a tak jsme si řekli, že využijeme čas a zkrátka se pokusíme toho zvládnout tolik, kolik jen bude možné. Já jsem stejně zvyklá pracovat hodně času sama. Takže jsme si posílali soubory s nahranými stopami, dokud jsme mohli.

Píseň Wasted on You vyšla jako první skladba z desky The Bitter Truth rok před jejím vypuštěním do světa. Pilotním singlem být původně neměla, kapele však vzhledem k pandemii připadala příhodná, klip k ní natočili všichni členové na mobily v domácích podmínkách. Tohle je i svědectví jedné doby.

V jednu chvíli jste se ale přece jen museli sejít.
Kluci žijí v Americe, takže jsme sehnali koncertní autobusy, testy na covid a jeli dát desku dohromady. Naše kytaristka Jen byla tou dobou bohužel v Německu. Museli jsme s celou vzniklou situací trochu bojovat, ale pocit vítězství, když jsme se konečně sešli a album dokončili, za to stál.

Byl pro vás tedy covid na jednu stranu dobrou příležitostí, jak se zaměřit na tvůrčí proces? Ono se opravdu nic moc jiného dělat nedalo.
To máte pravdu. Nedalo se nic moc dělat, jen se strachovat. Práce na desce nás alespoň zaměstnala a zachránila.

Písně Use My Voice a Blind Belief se tematicky poměrně odlišují od všeho dalšího, co jste kdy s Evanescence vydali. Mají v sobě politický nádech, a tak mě zajímá, jak těžké bylo se k něčemu takovému odhodlat, vzhledem k tomu, že někteří posluchači odlišné názory a „aktivismus“ v hudbě příliš neakceptují?
Pro mě osobně to nebyla ani tolik politika, všichni lidé zkrátka chtějí mít rovná práva a příležitosti. Ani jsem si neuvědomila, že by mohl někdo stále být na druhé straně barikády a mít odmítavý postoj, co se respektu k druhým lidem týče. Takže to nebylo těžké rozhodnutí. Mnohem těžší by bylo se k takovému tématu nevyjádřit a nepostavit se za něj, ale zůstat potichu, zatímco někdo další trpí. Přišlo nám fajn mít na albu něco pozitivního a nadějného, co vás nabije a připomene vám, že všichni máme hlas, který můžeme použít.

Ptám se na to právě z důvodu, že některé fanoušky píseň Use My Voice naštvala a na Facebooku napsali, že vás odteď nebudou poslouchat. Vy jste se přitom jen postavila za svůj názor.
Stát si za svým je osvobozující. Tvorba má být uspokojivá i pro vás, a pokud máte pocit, že je něco správné a důležité, na ničem ostatním nezáleží. Nebudete šťastnější jen proto, že vás bude mít rádo více lidí. Alespoň já jsem to tak vždy cítila.

Skladba Use My Voice měla být původně pilotním singlem alba. Nakonec vyšla až několik měsíců před zahájením amerických prezidentských voleb a vyzývala mimo jiné k tomu, aby se lidé nebáli využít svůj hlas ke změně. Anti-trumpovský tón některé fanoušky pobouřil.

Píseň Use My Voice byla mimo jiné namířena i proti Donaldu Trumpovi. Je stále relevantní i v dnešní Americe?
To je, a více než by se mi líbilo. Vždycky jsem však byla optimistka, což může být u zpěvačky temné rockové kapely Evanescence překvapivé. Věřím, že lidé jsou v hloubi srdce dobří, ale komplikovaní. Spousta našich špatných vlastností pramení ze strachu, kterého někteří rádi využívají ve svůj prospěch. Já se chci ale postavit nejen za sebe, ale i za ostatní, musíme tu pro sebe vzájemně být.

Vím, že na tuhle otázku je možná trochu brzy, ale začali jste už pracovat na nových písničkách na další desku?
Vždy, když mám nějaký hudební nápad, tak si sem tam něco zapíšu, proberu to s přáteli a tak podobně. Nemůžu říct, že jsem pracovala na něčem konkrétním pro Evanescence, ale mám teď zajímavé a tvůrčí období a jsem otevřená všemu.

Ptám se na to proto, že mezi vašimi alby Evanescence a The Bitter Truth byla desetiletá pauza, pokud tedy nepočítám projekt Synthesis s orchestrálními předělávkami vašich starších skladeb. Proč muselo nové album tak dlouho zrát?
Pro mě osobně dávalo smysl dělat i jiné věci než jen Evanescence, protože mám i další touhy. Kapela je samozřejmě velká součást mého života, díky které jsem mnoho zažila a dotáhla to daleko. A ráda se k ní vracím, jen to není moje celá podstata. V mezičase jsem zkusila napsat filmovou hudbu, stala se ze mě máma, a tak jsem nahrála album pro děti, na němž se podílel i táta, strejda, moje sestry a bratr. Ale sama doufám, že další album Evanescence nevyjde opět až za deset let.

Jak jste teď sama řekla, napsala jste soundtrack, album pro děti, čtyři rockové desky s Evanescence a jednu s orchestrem. Je v hudbě ještě něco dalšího, čeho byste chtěla dosáhnout?
To určitě je, ale asi vám teď neřeknu co, protože to musím nejprve sama zjistit. Tam venku je celý hudební svět a já miluju různé žánry, takže jsem sama zvědavá, co přijde dál.

Příští rok uplyne dvacet let od vydání vaší debutové desky Fallen. Jak to oslavíte?
Dvacet let, páni. Máte pravdu, asi bych o něčem měla popřemýšlet. Zatím nevím, ale děkuju, že jste mi to řekl, abych mohla něco vymyslet.

V tom případě by mě alespoň zajímalo, jak se během těch dvaceti let změnil hudební průmysl v přístupu k ženám, obzvláště co se rocku týče. V rozhovorech často zmiňujete různá příkoří s bývalým labelem a podobně.
Přístup se určitě změnil, to mohu potvrdit. Ženy v rocku sice byly vždy, ale teď jich je víc. Na začátku milénia byl rock hodně maskulinní, dominovali mu muži. V tehdejší éře nu metalu jsme hráli na velkých festivalech po boku kapel, jako jsou Motörhead, Iron Maiden, ale taky Papa Roach nebo Korn, a já jsem tam byla často jediná žena, když nepočítám různé zákulisní profese. To už se teď neděje. A nejde jen o ženy, ale i o další lidi, kteří na světě jsou. A tak by to mělo být – v rocku jde přece i o to, že jsme tím, kým jsme, bez jakéhokoli studu. Hudební scéna je pestřejší, ale rozhodně si za to nepřipisuji žádné zásluhy, jen bylo super této změně přihlížet.

V písni Better without You se Amy Lee ohlíží do svojí minulosti a do období, kdy s Evanescence začínala. Účtuje tu s bývalým labelem, jenž ji často tlačil do věcí, které sama nechtěla. Ženy v rockové hudbě neměly zkrátka před dvaceti lety na růžích ustláno.

Vaše video k hitu Bring Me to Life nedávno na YouTube pokořilo jednu miliardu zhlédnutí. Baví vás tuhle písničku po skoro dvaceti letech ještě hrát?
Rozhodně jo, pořád jde o zlatý hřeb v našich setlistech. Na začátku, když je písnička čerstvá, si přejete, aby byla hit a lidé ji znali, ale zároveň aby se jim líbila i vaše další tvorba. Za těch dvacet let se toho stalo hodně a máme spoustu písní, které lidé znají a zpívají si je na koncertech, ale Bring Me to Life s sebou nese i jistý nostalgický faktor. Roli tu hraje spíše naše minulost než to, že šlo kdysi o hit. A stejně jako jde o velkou součást mého života, jde i o velkou součást životů jiných lidí, takže je skvělé užít si ten okamžik společně.

Ptám se na to z důvodu, že jste v minulosti o některých svých starších písních řekla, že je vám za ně trochu trapně.
To jsem mluvila o starých demo nahrávkách, které jsem napsala před debutem. V době internetu není už nic tajemstvím, a tak můžete všude najít písničky z období, kdy jsem byla puberťačka a toužila se stát zpěvačkou. Jo, to bylo dost křečovité. Od té doby jsme vydali už dost dobrých písní, takže se za ty staré už tolik nestydím. Ale rozhodně je neplánuju vydat.

To je škoda, protože mám popravdě některé z nich rád.
To jste hodný.

Největší hit Evanescence vstoupil v únoru do prominentního klubu. Na YouTube překonal magickou hranici jedné miliardy zhlédnutí. Nesmrtelná píseň, která definuje zvuk téhle rockové kapely, nesmí chybět na žádném jejím koncertě.

Jaké máte s Evanescence plány dál?
Teď se budeme soustředit hlavně na koncerty, ačkoli si necháváme i prostor na nějakou tvůrčí práci. V červnu vyrážíme do Evropy, přes léto hrajeme s Korn a na podzim s Within Temptation opět v Evropě. Konečně! To jsme plánovali už fakt dlouho.

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.