O spolupráci s českým big bandem nebo o přechodu z korporátu k muzice jsme si povídali se saxofonistou Thomasem Faurem a s americkým zpěvákem Jamesem Copleym.
Jak vznikla kapela Electro Deluxe?
Thomas Faure: Vlastně jsme se potkali už dávno. Bylo to v roce 2001 v Paříži a tehdy jsme začali hrát jako kvartet ve složení basa, bicí, klávesy, saxofon. Začali jsme skládat vlastní věci a v roce 2005 jsme nahráli první album. O dva roky později jsme se seznámili s Jamesem a pořádně spolupracovat jsme s ním začali myslím někdy v roce 2008 nebo 2009. Na začátku jsme měli hodně hostů, zpěváky, zpěvačky, rappery a tak, ale až s Jamesem jsme konečně našli svůj hlas, hlas kapely. A od té chvíle píšeme hudbu kolem Jamesova hlasu. Ale kromě toho si zachováváme i původní DNA Electro Deluxe, což znamená, že hrajeme i instrumentální skladby.
V jakých formátech Electro Deluxe hrává?
Faure: Základ kapely je nás pět – Arnaud na bicí, Gaël na klávesy, Jérémie na baskytaru, já na saxofon a James zpívá. Na koncertech nás doprovází ještě dva další dechaři. A potom tady máme ještě XXL verzi, a to je hraní s big bandem. Máme tenhle formát hodně rádi, má to velkou sílu, je to big band, ale nehraje jazz, hraje hudbu Electro Deluxe. A tohle nás čeká i teď v České republice s B-Side Bandem, navíc budeme hrát naše nové skladby.
Jak jste se s B-Side Bandem dali dohromady?
Faure: Často jsme hráli v Česku a setkávali jsme se s nimi na koncertech. Jednou jsme si povídali po vystoupení a oni říkali, že hrávají se speciálními hosty a že by si rádi zahráli i s námi. Tak jsme to začali domlouvat a pak to trvalo ještě asi tři roky, než do sebe všechno zaklaplo. Teď to bude premiéra i pro nás, protože budeme hrát nový repertoár, který jsme ještě nehráli ani s naším francouzským big bandem.
Záznam z vystoupení, po kterém Electro Deluxe pozvali Jamese Copleyho, aby se přidal ke kapele nastálo.
Jamesi, jak jste se ke kapele přidal vy?
James Copley: K B-Side Bandu jsem se ještě nepřipojil, snaží se mě získat, ale víš jak, já jsem ještě pořád s Electro Deluxe... Ale vážně, jak jsem se ke kapele přidal? Bylo to asi před patnácti lety a to oni našli mě, ne já je.
Faure: James měl předtím normální život.
Copley: Ano, měl jsem normální život a normální práci. Když jsem byl na dovolené, občas jsem si vyrazil s kamarády a hráli jsme jen tak v baru, za pivo. A jednou za mnou přišla nějaká žena a řekla mi, že zpívám skvěle, ale ti moji muzikanti nestojí za nic. Já na to: „Děkuji, taky vás rád poznávám a teď nás laskavě nechte dál v klidu pít.“ Ale ona to myslela vážně, natočila si mě, jak zpívám, vzala si kontakt a poslala to pár lidem, od kterých se to dostalo k Thomasovi. Začali jsme se bavit, s ním a s Arnaudem, a vlastně se z nás nejdříve stali přátelé a až později spoluhráči. Asi o rok později se mě zeptali, jestli bych nechtěl přispět dvěma písničkami na album Play, což jsem udělal a vyšlo to dobře. A pak jsem zpíval na koncertu k výročí deseti let kapely, což byl magický večer pro nás všechny. Najednou do sebe všechno zapadlo a oni se mě pak zeptali, jestli bych se nechtěl přidat ke kapele nastálo. Tak jsem dal v práci výpověď a stal jsem se muzikantem na plný úvazek.
Prý v tom příběhu někde figurovala i Praha. Jak to bylo?
Copley: Tehdy jsem pracoval pro jednu americkou firmu a měli jsme velký seminář v Praze. Večer jsme šli na karaoke a někdo z kolegů mě přihlásil mezi vystupující. Já přitom nesnáším karaoke! No ale šel jsem a zazpíval jsem. Všichni na mě jen zírali a říkali, že to bylo vážně dobré. Můj šéf ke mně přišel a řekl mi: „Jestli tady budeš pracovat ještě za rok, tak tě osobně vyhodím. Protože ty tady nemáš co dělat, ty bys měl dělat hudbu a zpívat!“ To mě tehdy nahlodalo.
Nestýská se vám někdy po té „normální“ práci?
Copley: Ani náhodou! V kapele to nebylo vždycky snadné, hlavně na začátku, my jsme totiž rostli postupně a pomalu, neměli jsme nějaký jeden velký hit, který by nás vystřelil nahoru. Dostat se tam, kde jsme teď, nás stálo hodně práce a času. Ale vstávám, kdy se mi zachce, nemusím se každý den holit, než jdu do práce… Mám velké štěstí, že jsem našel svůj hlas, našel jsem svůj úděl, a to v době, kdy mi bylo už skoro čtyřicet.
Singl z letošního nového alba Next.
Jak v Electro Deluxe skládáte?
Faure: Je to v podstatě tak, že je nás v kapele pět skladatelů. Vždycky někdo přinese demo, prvotní nápad, a pak to zkoušíme hrát všichni dohromady a hledáme tam strukturu – jak to bude začínat, jak končit, kde to vygraduje. Potom se s Jamesem domluvíme, kde bude zpívat a které skladby necháme jen instrumentální, a on potom doma píše texty a hledá vokální melodie. A pak si to vezmeme znovu do zkušebny a dál to upravujeme. Strávíme na tom dost času a je to hodně o spolupráci mezi námi.
Copley: Je to náročné a zdlouhavé, ale znamená to, že když si potom stoupneme na pódium, hrajeme skutečně písničku od Electro Deluxe. A ne třeba Thomasovu písničku, kterou ostatní jen doprovází. Jak říkal Thomas, někdo přinese nápad a my ho pak rozebereme na kousky a znovu složíme dohromady, každý z pohledu svého nástroje.
Jamesi, hrajete i vy na něco?
Copley: Ve skutečnosti na alba nahrávám úplně všechny nástroje, jsem jako Prince! Ale nikomu to neříkejte, kluci jsou na to citliví. Ne, já jen občas zahraju pár tónů na klávesy nebo foukací harmoniku, ale jinak to nechávám na profesionálech.
Thomasi, vy jste autorem aranží pro big band. Jak k nim přistupujete?
Faure: Obzvlášť kvůli rytmické sekci a Jamesovi se nechci příliš vzdalovat tomu, jak hrajeme jen v sedmi – jsme zvyklí, že se napojíme na publikum a hodně improvizujeme.
Nechci, aby nás v tom pak aranže pro big band omezovaly. Zároveň tady máme vynikající české muzikanty a já chci, aby si záři reflektorů užili i oni, a taky chci, aby je bavilo s námi hrát.
Copley: I s big bandem je tu prostor pro sóla a vlastní interpretaci. Je to těžké, zachovat energii naší kapely a zároveň nechat vyniknout i všechny ty další skvělé hudebníky. Ale myslím, že Thomas to zvládá výborně. Když hrajeme jen my, je to jako televizní seriál, který se pak s big bandem promění ve velkolepý film.
Vy už jste na festivalu Groove Brno i jinde v Česku několikrát hráli. Jaký k nim máte vztah?
Faure: Česká republika je jedna ze zemí, které nás vždy vítají s otevřenou náručí.
Copley: Myslím, že naše láska k Česku se zrodila na festivalu Colours of Ostrava, to bylo krásné vystoupení. Myslím, že díky tomu na nás pak chodilo hodně lidí i v Brně. Vždycky se rádi vracíme, je tu dobré pivo a milí lidé.
Seznamte se
Francouzská kapela Electro Deluxe hraje už do roku 2001, doopravdy se ale našla až s příchodem amerického zpěváka Jamese Copleyho. Hrají mix jazzu, funky, soulu, R&B i hip hopu. Na kontě má celkem osm studiových alb, zatím poslední s názvem Next vyšlo letos. 23. a 24. října zahrají Electro Deluxe dva speciální koncerty v Brně a v Praze v rozšířené bigbandové sestavě s B-Side Bandem.