Obrázek k článku RECENZE: Zuzana Homolová zpívá v lidovkách o domácím násilí. Nejen na ženách
| Ondřej Bezr | Foto: Slnko Records

RECENZE: Zuzana Homolová zpívá v lidovkách o domácím násilí. Nejen na ženách

Nové album Trojky Zuzany Homolovej, souboru, který nemá ani na Slovensku, ani v Česku srovnání, tentokrát vytahuje na světlo téma převážně rodinných vztahů. A nebyla by to slovenská „královna morytátů“, kdyby se její výběr spokojil s tradičně zpracovanou romantickou selankou. Drsné lidové balady z jejích úst znějí dramaticky, ale i jízlivě.

Pro připomenutí: čtyřiasedmdesátiletá Zuzana Homolová je bezesporu nejvýznamnější slovenská folková písničkářka. Přestože se v některých obdobích věnovala i vlastní tvorbě nebo zhudebňování současné poezie, proslula především jako sběratelka, upravovatelka a interpretka slovenských lidových balad. Často hodně krvavých. Při natáčení svých alb měla vždycky výborný čich na spolupracovníky, na jejích starších deskách najdeme jména Vladimíra Merty, Jiřího Stivína, Vlasty Redla nebo Daniela Salontaye.

V době, kdy koncertovala sólově, bylo až bizarní, jak krásná křehká žena zpívá o těch nejstrašlivějších způsobech vražd. Ne že by se na tom po založení kapely Trojka Zuzany Homolovej v tomto smyslu něco výrazně změnilo. Ovšem v „alternativním“ pojetí, jehož směr určuje především hlavní aranžér a producent, kytarista a hráč na řadu dalších nástrojů Miloš Železňák, známý i z řady dalších vesměs progresivních projektů, a trojici doplňuje houslista a zpěvák Samo Smetana, přece jen onu Homolové křehkost jaksi „rozpouští“ celkový sound a styl úprav písní.

Není náhoda, že Zuzana Homolová je s už pátým albem oporou katalogu slovenského vydavatelství Slnko Records. Label se zaměřuje na progresivní hudbu, ale nestaví si žádné žánrové hranice. A to je přesně případ Trojky Zuzany Homolovej, která sice pracuje s lidovým materiálem, ale přistupuje k němu naprosto svobodně a nesmírně tvůrčím způsobem. Vlastně jej přetváří od úplného základu. Miloš Železňák neváhá mnohé z písní harmonizovat vysloveně jazzovým způsobem, díky čemuž se hodně posouvá i melodický rozměr písní. Pracuje s až psychedelickými náladami a plochami, které navozuje prostřednictvím zmnožených partů svých elektrických kytar, ale také řadou použitých efektů. Jeho přístup obzvláště vyniká, když Samo Smetana do aranžmá vstoupí houslovým partem, který naopak ctí lidový způsob hry – za příklad, jakousi proklamaci toho, co budeme poslouchat, může posloužit hned úvodní písnička Mamka, ožením sa.

Ostatně, přestože základními instrumenty tria jsou kytara a housle (sama Homolová na albu na svoji druhdy tradiční akustickou kytaru ani nesáhne), doplňují je další instrumenty, které by folklorním puristům bezpochyby připadaly cizorodé – řecké buzuki, indický shruti box, čínský ruan, kalimba, banjo, mandolína. Plus velmi okrajově troška elektroniky. Tady prostě padají veškerá dogmata.

Naprostou lahůdkou jsou texty lidových balad. Pravda, musíme se „prokousat“ nejen přes slovenštinu, což zvlášť pro mladou generaci může být problém, ale dokonce přes její nářeční tvary, z nichž mnohé dají zabrat i nám, kteří jsme ještě vyrůstali ve dvojjazyčném prostředí někdejšího Československa. Ale stojí to za to. Mezilidské vztahy tady často balancují na hraně zákona a spadají i za ni: matka opustí svoje děti s jiným mužem, vdaná dívka žije v prostředí, kde ji bije nejen její muž, ale i rodiče, a v jedné také manželka svého „mužíčka“ oběsí (což je ovšem na nahrávce podáno neodolatelně, skoro až rozverně). Takže problém domácího násilí nepojímá ve svém výběru Homolová jednostranně. Ostatně, doslova textovou perlou je píseň A vy dzeci, pocházející ze Spiše z období, kdy slovenští muži jezdili za prací do Ameriky a „muž pošíla domu dolariky / ona v karčme dzviha pohariky“.

Na rozdíl od jiných nahrávek Zuzany Homolové tu ale nejsou jen příběhy tohoto typu, ale i jistá „odlehčení“, kdy například matka rozmlouvá synovi ženitbu, neboť jeho vyvolená není pracovitá, žena nemůže dostat svého muže z hospody ani argumentem, že děti doma pláčou, případně si hrdina písně doslova „vybrečí“ přístup do dívčiny postele se zastávkami v kuchyni a v pokoji. V oblasti lidové poezie možná dost unikátní pointu má pak písnička Tam hore, tam dole. Dívka ukáže prstem na chlapce, který je otcem jejího nemanželského dítěte, ten ztratí rozvahu a žádá kamarády, aby ji zabili. Ti mu nicméně nevyhoví se slovy: „Chto si ju oklamau / nak si hu aj vezňě“. Takže vlastně happy end…

Verdikt: 85 %

Zuzana Homolová se svými hudebními partnery přišla s dalším albem, které dokazuje, že lidová píseň je skvělý materiál k ryze současnému zpracování pro hudební gurmety.