Kesha se na novince stále dotýká případu, který před několika lety způsobil nejen na americké scéně zemětřesení – otevřeně totiž ukázal, jaká je často pozice žen v hudebním průmyslu. Sexuální napadení, obtěžování či ponižování jsou jen zlomek toho, čeho se měl producent Dr. Luke na hudebnici dopustit. Soud se táhne dodnes.
Album k celé kauze odkazuje už svým názvem: termín gag order poukazuje na rozhodnutí soudu, podle nějž strany aktivní v soudním řízení nesmějí vynášet informace na veřejnost. Přebal alba, na němž má Kesha nasazený igelitový pytlík na hlavě, naznačuje, že ji chce někdo umlčet a zadusit. Vzhledem k okolnostem to dává smysl, je v tom gesto i symbol.
Samotná nahrávka je důkazem, že se Kesha nadále odklání od mainstreamového popu a nabízí k němu alternativu, která nemusí být nutně líbivá, rádiově přívětivá a banální. Hudebnice si naopak libuje v různých polohách, míchá prvky folku s elektronikou, nehledá ty nejúdernější a nejchytlavější melodie, ale spíše si hraje s kontrasty a celkovou atmosférou. Ta je poměrně tíživá i křehká. Písničky nežadoní o to, aby je někdo pouštěl na rozjeté party, protože to by asi znamenalo její brzký konec.
Gag Order vyniká minimalistickým zvukem, i když se Kesha nebojí přitlačit tam, kde je to nutné a kde si to gradace žádá. Ústřední singl Eat the Acid může svou výstředností a určitou zlověstností připomenout první desku Lorde Pure Heroine, album si ale také hodně bere, ať už záměrně, či náhodou, z tvorby Billie Eilish, respektive prvků, které se jí podařilo do popu propašovat.
Gag Order je do jisté míry vlastně antipop, někde o desce zase píšou jako o post popu. Kesha ale ani jednu z těchto škatulek nepotřebuje, hranice žánrů a stylů úspěšně překračuje s vidinou, že tentokrát její deska nebude určena pro příliš široký okruh posluchačů, a už vůbec ne pro typického konzumenta mainstreamového popu.
Nahrávka to samozřejmě není dokonalá, má své slabé momenty, když se ztrácí v přílišné zvukové podivnosti a melodiích, které nikam nesměřují. Ale umí také překvapit. Jako třeba v písni Only Love Can Save Us Now, v níž se hutná elektronika v refrénu zlomí do folkového kázání, kde zpěvačka za doprovodu sboru jako kazatelka hřímá, že teď už nás zachrání jenom láska. Je to právě proměnlivost a nepředvídatelnost, jež desku pozvedává a nabízí protipól k přílišné uhlazenosti a kalkulu.
Verdikt 70%
Album Gag Order by se dalo označit jako překvapivé, kdyby tedy posluchač neznal cestu, kterou Kesha ušla. Takhle je její příklon k excentrickému zvuku, minimalismu a hudbě, která není úplně určená pro rádia a široké masy, spíš logický krok. A kdo dokáže trochu divnosti a temnoty v duši ocenit, ten si desku náležitě užije, protože jsou na ní silné, leč často tíživé momenty.