Když se po šestnáctiletém studiovém půstu bratři Chris a Rich Robinsonovi v roce 2024 vrátili s albem Happiness Bastards, mnozí to považovali za povedený epilog. Jenže aktuální novinka A Pound of Feathers vyvádí fanoušky z omylu. Nebyla to tečka, ale nový, dravý začátek.
Desáté řadové album The Black Crowes vznikalo v Nashvillu pod dohledem producenta Jaye Joyce pouhých deset dní. Ta rychlost a absence studiového kutilství jsou z nahrávky cítit v každém taktu. Kapela tu nezní jako instituce z učebnic rocku, která je na scéně více než čtyři dekády, ale jako parta, která s radostí i vztekem dává dohromady muziku, která ji baví.
Základní DNA skupiny, tedy onen nezaměnitelný mix Rolling Stones a Allman Brothers, je zde přetaven do moderního, špinavého zvuku, který se nebojí přiznat vrásky, ale zároveň odmítá zpomalit. Hned úvodní Profane Prophecy s nabustrovanými kytarami a dravým vokálem Chrise Robinsona nastavuje laťku vysoko. Chris v prosinci oslaví šedesátku, ale v jeho hlase není po únavě ani stopy. Naopak, zpívá s naléhavostí člověka, který ví, že „rodokmen ve zhýralosti je závazkem ke slávě“. Spolu s bratrem Richem, jehož kytarové háčky v písničkách, jako jsou Cruel Streak nebo Do the Parasite!, neomylně tnou do živého, tvoří tandem, jenž si po letech rozporů znovu kryje záda.
Deska ovšem není jen přímočarou jízdou. Její síla tkví v kontrastech a schopnosti odhalit pod nánosem kytarové vazby křehkost a zranitelnost. Zatímco Pharmacy Chronicles s nádechem jižanského country a slide kytarou vypráví příběhy o ceně za rokenrolový životní styl, skica Queen of the B-Sides vrací posluchače do časů a atmosféry legendárních akustických seancí MTV Unplugged ve zlaté éře první poloviny 90. let. Právě v těchto momentech také vyniká skvělá rytmika v čele s bubeníkem Cullym Symingtonem, který nahrávce dodává švih a dynamiku.
Nejsilnější okamžiky přicházejí tam, kde The Black Crowes tančí vstříc soudnému dni.
Skladba It’s Like That s dunivými hammondkami je esencí živelnosti, zatímco psychedelická Blood Red Regrets prýští zkušeností muzikantů, kteří už nemusejí nikomu nic dokazovat. Překvapením je závěrečná Doomsday Doggerel. Potemnělá, téměř sabbathovská atmosféra ukazuje kapelu v polohách, kde se sice nebe hroutí, ale refrény stále nabízejí záblesk světla.
Verdikt: 84 %
A Pound of Feathers je albem, které pojednává o realitě turné, o ztrátách i o tom, že nejlepší lék na prázdnotu po koncertě je prostě znovu hrábnout do strun. The Black Crowes jsou na své desáté studiovce zpět v plné síle, syroví a naprosto přesvědčiví.