Loni na jaře Fiedlerskimu zemřel táta, o kterého se shodou okolností Marcell coby vystudovaný lékař staral. V návaznosti na smutnou událost se oba přátelé vypravili do rakouských Alp, kde napsali písničky na album. Následně společně s bubeníkem Matyášem Vordou odjeli do Anglie a v Brighton Electric Studios všechno nahráli. O mix, mastering i produkci alba se samozřejmě postaral Fiedlerski.
Výsledek jejich práce se jako celek nedá úplně jednoduše zařadit do nějaké hudební škatulky, protože obsahuje deset (tedy vlastně osm, protože skladba Déšť je na něm zastoupena ve dvou verzích a Noc už končí je třicetisekundové outro) žánrově velmi rozmanitých písní. Každá se něčím odlišuje a je svým způsobem originální. Spojujícím prvkem je, že nejsou prvoplánové, kreativní přístup k songwritingu, cit pro příjemné melodie a výborné vokální harmonie. Ale zejména křehce posmutnělá atmosféra podtrhující silné texty. Ta se albem prolíná jako červená nit i přes klubovou tanečnost některých tracků. Pokud bych se měl přesto o nějaké zařazení alba pokusit, použil bych asi označení citlivý melodický pop s prvky současné elektroniky, trip hopu a někdy až hyper popu.
Silný příběh, který byl impulsem ke vzniku nahrávky, se samozřejmě nejvíce odráží v textech. Ty se bez přehnaného patosu a s osobitou poetikou zabývají odcházením, jeho nevyhnutelností a emocemi s ním spojenými. Tedy pocity ztracenosti a potřebě jít dál. „V noci spolu nepůjdeme domů, pozdě na to ptát se, jestli to stále ještě bolí,“ klade například písnička Jestli se ti daří otázku, na niž zase skladba Kde jsi odpovídá slovy: „Tohle byla pro mě dávka silný kávy. Na tohle tě nikdy nikdo fakt nepřipraví. Jenom to bolí, bolí, bolí.“ Mohl bych pokračovat dalšími citacemi, ale myslím, že stačí konstatovat, že se jedná o texty, které umí zasáhnout.
Lze předpokládat, že pro Fiedlerskiho byla tvorba alba formou terapie, která mu pomáhala se vyrovnat se ztrátou otce. Nevím, zda to autoři takto přímo zamýšleli (osobně si to nemyslím), ale musím přiznat, že ty terapeutické účinky se přirozeně přenáší i na posluchače. Při jeho poslechu jsem nemohl nevzpomenout na svého tátu, který již také není mezi námi, a na okamžik jeho odchodu.
Ale aby nedošlo k mýlce, to album není jen o tom. Jednotlivé písničky svým skvělým moderním soundem, melodičností, netradičními beaty, polohami vokálů, zajímavými synťáky a kytarou, a v některých případech i zmíněnou tanečností, fungují i bez funerálních konotací. Každý si do jejich nálady může promítnout svoje vlastní prožitky a přitom se klidně pohupovat do rytmu.
Verdikt: 85%
Duše, která opustila tento svět, váží 21 gramů je do všech detailů dotažené, velmi osobní a velmi silné album. Mistrně kombinuje sílu sdělení a atmosféru se současným elektronickým zvukem, aniž by však zanevřelo na tradiční písničkovou formu. Je to moderně znějící soundtrack k těžkým obdobím života.