Na novince I Quit ještě prohlubují svůj eklektický styl; k jakému zvuku se v té či oné písni
přikloní, je jim ve výsledku už úplně jedno.
Sestry Danielle, Este a Alana Haimovy jsou už od svého debutu Days Are Gone milovnice nejednoznačnosti. Pohybují se někde na pomezí rocku a popu a tyto styly obsahují v bohaté šíři. V průběhu let svou zálibu v eklekticismu a bohatě vrstvených písničkách postupně utužily a na čtvrtém albu I Quit už mají lidově řečeno na párku, o co se hudebně opřou. Nejsou poplatné žánrům, to žánry naopak slouží jim k přesnějšímu zachycení nálad. Není v tom žádná okatá snaha o cílení na větší část publika, i když je pravda, že z tvorby Haim si vybere své oblíbené kusy snad každý.
Hudba amerických sester židovského původu je sympatická a nevtíravá. A v tomto smyslu nevybočuje ani novinka, jejímž ústředním tématem jsou vztahy. Na ně se členky dívají s dospělým odstupem, i když ne zcela bez emocí. Frontwoman Danielle Haim koneckonců čerpá z vlastních prožitků – rozešla se s producentem Arielem Rechtshaidem, který se sestrami pracoval na třech předchozích deskách. „Nekončí všechny nakonec stejně?“ ptá se Danielle Haim v pilotním singlu výmluvně nazvaném Relationships.
Právě ten skvěle zosobňuje hudebního ducha celé desky. Svou estetikou je tak trochu ukotven v devadesátkách, je trochu pop, trochu R&B, má zajímavý vývoj, vzletnou a energickou atmosféru. A tu si nahrávka zachovává po celou dobu, ať už sestry řežou do kytar a mlátí do bicích, nebo se nechávají unášet elektroničtější vlnou. V obou případech z písniček sálá slunce; I Quit je bezesporu letní deska, ideální k poslechu při chození, aktivitě, kterou Haim provozují ve videoklipech tak často, až se z ní stal interní vtípek.
Skladby na albu často začínají s málem, ale postupně se na ně vrství čím dál hutnější zvukový obal. V úvodní Gone je to třeba sample George Michaela a jeho songu Freedom!, roztomilá The Farm se otírá o aktuálně tolik populární country. Tyto dva příklady svědčí o rozkročení alba, které ale nepůsobí rušivě anebo nemístně. Posluchače navyklé na výrazovou pestrost Haim to překvapit nemůže.
Jelikož se sesterské trio opírá hlavně o silné melodie, ani napočtvrté nenudí. Je ale pravda, že drobný průřez by albu o patnácti písních neuškodil, protože by pak bylo svižnější a více by vynikla jeho dynamika. To je ale ve výsledku opravdu drobnost. Důležité je, že i tak je v něm přítomný pohyb: metaforický z hlediska odcházení a vítání něčeho nového, i doslovný ve smyslu dalšího upevnění charakteristického zvuku.
Verdikt: 78 %
Tvorba Haim si i napočtvrté zachovává sympatický náboj a výrazovou syrovost. Zároveň je deska pečlivě vypulírovaná a sesterské trio v ní nadále prohlubuje svůj cit pro propojování různých žánrů a vlivů.