Phil Shoenfelt má mimořádně barvitou muzikantskou minulost, pohyboval se na londýnské i newyorské postpunkové scéně, nejvíc bodů posbíral v osmdesátých letech s docela známou kapelou Khmer Rouge. S ní předskakoval například Tomu Verlaineovi, Nico nebo The Clash, dvě britská turné absolvoval s The Fall. Na prahu devadesátek se vydal na sólovou dráhu, a nejen díky dobrým osobním kontaktům, ale i podobným laděním své tvorby se dostal do blízkosti v Evropě, zejména v Berlíně působících Australanů, a dostal šanci objet Anglii jako support Crime & The City Solution a Nicka Cavea & The Bad Seeds, a jeho první singl, na němž zněla jedna z jeho nejznámějších písní Charlotte’s Room (již najdeme i na aktuálním albu Shapeshifter), produkoval Tony Cohen, známý spoluprací s The Birthday Party a Cavem.
S touhle „historií“ v patách přijel Phil Shoenfelt v roce 1994 poprvé do Česka, kde absolvoval turné, na němž jej doprovázela Tichá dohoda (živá nahrávka pražského koncertu vyšla o rok později na CD), v tehdejší době to byla docela událost. Zakrátko se do Prahy natrvalo přestěhoval, založil s českými muzikanty kapelu Southern Cross, oženil se tu a stal se vlastně součástí české rockové scény, aniž by však ztratil kontakty na scénu evropskou. S „berlínskými Australany“ Brunem Adamsem a Chrisem Hughesem založil kapelu Fatal Shore, spolupracoval s rockovým písničkářem Nikkim Suddenem, jeho nahrávky se objevily na řadě mezinárodních kompilací a dalších projektů.
Ten rozsáhlý úvod je důležitý proto, že album Shapeshifter je vlastně svého druhu kompilace remaků, obsahuje vesměs písně, jejichž původní verze známe z předchozích kapelových Shoenfeltových alb, ať už sólových, se Southern Cross, nebo Fatal Shore. Posledně jmenovaná kapela měla k tomu, co slyšíme na Philově nahrávce s Davidem Babkou, nejblíže. Nejen proto, že i v ní hrál Shoenfelt převážně na akustickou kytaru (byť vysloveně rockovým způsobem), ale také díky opravdu hlubokým spodním proudům, kontaktům na černou muziku, najmě staré blues, které – bůhvíproč – má spousta australských muzikantů hluboko pod kůží a modifikovaně je dokáže do své tvorby implantovat. A to byl i případ Bruna Adamse, který v tomto ohledu nepochybně Phila Shoenfelta ovlivnil v cítění hudby i v oblasti autorského rukopisu. Když k tomu přidáme virtuozitu Davida Babky zejména v oblasti hráčské techniky slide, typické právě pro blues, i pro nástroje zvukově podobného, byť technikou odlišného typu, jako je lap steel kytara, která se často používá nejen v blues, ale hlavně v současné americaně, vychází nám, že výsledný sound je vlastně jakýmsi křížencem „zakustičtělého“ garážového rocku a postpunku s bluesovým cítěním. A není náhoda, že album Shapeshifter, vydané na německém labelu Moloko Plus, dvojice pokřtila právě na posledním ročníku festivalu Blues Alive.
A ještě jedna podstatná věc je pro album typická: nepřikrášlenost a syrovost, která přes skromné obsazení nejen neztrácí, ale možná přímo násobí rockový tah. Ostatně, myšlenka alba je obsažena už v jeho názvu, Shapeshifter je ve světové mytologii postava schopná měnit tvar i psychickou podstatu – objevuje se ve světových náboženstvích, legendách i popkultuře, a to včetně voodoo, které se často spojuje s určitým typem blues. Aby Shoenfelt s Babkou skutečně album nahráli co nejsyrověji, zvolili metodu základního nazvučení studia, avšak kompletně živého záznamu, bez dotáček, oprav, bez metronomu. Každé písničky nahráli jen několik verzí, vybrali tu, která měla – bez ohledu na případné chybičky – tu nejlepší atmosféru a bylo hotovo. Shoenfelt připomíná, že podobným způsobem pracoval zvukař a producent Sam Phillips v legendárním memphiském studiu Sun Records, kde pořídil první a podle mnohých nejlepší nahrávky Elvise Presleyho, Johnnyho Cashe, Jerryho Lee Lewise, ale třeba i bluesmanů Howlin‘ Wolfa nebo B.B. Kinga. A právě takový, přímočarý a v dnešní době vypilovaných studiových produktů vlastně unikátní zvuk a feeling album Shapeshifter má.
Verdikt: 80 %
Phil Shoenfelt s Davidem Babkou potvrdili i ve studiu to, co známe z koncertů: jsou dokonale srostlí v jeden organismus, který k dosažení maximálního efektu nepotřebuje žádné berličky.