Nezdá se, že by umělec, který stvořil tolik zásadních nahrávek a svoji diskografii nechal natolik nabobtnat, by si nechal omylem utéci něco, co kdysi nahrál s klukama v garáži, a nevšiml si, že je to vlastně nepostradatelná součást jeho díla. Důslednost při tvorbě i vydávání nahrávek byla vždy Zappovi vlastní.
Proč tedy rozsáhlý záznam, který mnoho let koluje v kruzích fanoušků coby bootleg, nakonec sám Zappa za svého života nevydal? Údajně se jedná o materiál, který odpadl z releasů alb Chunga’s Revenge a Weasels Ripped My Flesh, ale pravé důvody už se nedozvíme.
Když se na aktuálně vydané nahrávky podíváme blíže, zjistíme, že Zappu z větší části doprovází sestava: Ian Underwood (klávesy, rytmická kytara), Don „Sugar Cane“ Harris (vokály, varhany, housle), baskytarista ze slavného souboru The Wreackign Crew Max Bennett a perkusionista Aynsley Dunbar.
Nahrávky samotné jsou záznamy živých improvizací a jamů, nejsou opatřeny studiovými metodami záznamů, vše zde jede na první dobrou, což opět poodhaluje neskutečnou instrumentální zručnost muzikantů, kteří se s Frankem Zappou sešli. Díky mírně sudovitému zvuku a dlouhým jamovým pasážím, v nichž se střídá dynamika nástrojů, působí nahrávka velmi organicky. Plastičtí lidé z českých luhů a hájů, pro které byl Frank vždy svatým mužem číslo jedna, plesají, protože tohle přesně je jejich signifikantní zvuk.
Mimo komplikované struktury kytarových tónů, rafinované breaky, bublající klávesová sóla plně válející své tóny v šedesátkovém zvuku varhan, funk, blues i mírně rádiový rock je zde samozřejmě přítomna i velmi důležitá složka hudby Franka Zappy – humor. Ten je zde natlačen především do krátkých přemosťujících skladeb a textů.
K vydání také na oficiálním YouTube kanále Franka Zappy vychází seriál Making of Funky Nothingness, v němž jsou kromě vysvětlení, proč nahrávka vychází až po tolika letech, také dobové záběry, které dokonale podtrhují atmosféru. Pro fanoušky je to rozhodně velmi zajímavý počin.
Kompletní CD set obsahuje dvě CD nevydaných verzí a další materiál nahraný během stejného období. Funk není jen v názvu, ale funkově nakonec působí i obal rozsáhlého releasu, na němž je Zappa s pohledem, pod kterým lze tušit lehkou ironizaci celého tématu či snad zásadní ironizaci celého dostupného světa – tak, jak to pro něj bylo typické.
Přesto se nad vydáním vznáší jedno ale. I ti nejlepší instrumentalisté, skladatelé a tvůrci za svého života nikdy nepouští do světa úplně vše a mají k tomu své důvody, které je dle pravidel obecné slušnosti k umělecké pozůstalosti nutné respektovat. I tak je samozřejmě běžné překročení hranice podpořené lačněním po nádavku tvorby mnohdy geniálních tvůrců, jakým byl právě Frank Zappa.
A tak se stane, že největší geeky a fanoušky ve shromažďování bootlegů, nevydaných materiálů a živých nahrávek střídá oficiální vydavatelství a vše je tak garantováno glejtem pravosti. Dobře. I tak si ale myslím, že taková studnice není nevyčerpatelná, a to ani u invenčních a neotřelých tvůrců, kteří zároveň tvoří přístupnou hudbu či vytvářejí nějaký ucelený generační a subkulturní obraz, jakým byl právě Zappa. Zde se samozřejmě „home-run“ správců dědictví a vydavatelů koná nehledě na celkovou skvělost nahrávky.
Frank Zappa je totiž mezi fanoušky znám svojí oficiální obsáhlou diskografií, která za jeho 27 plně tvůrčích let čítá neuvěřitelných 60 dlouhohrajících (někde i více než to) titulů. Kromě jiných technických inovativních nástrojů své doby byl velikým obratem v jeho tvorbě a přístupu k nahrávání zařízení pořizující 16stopý záznam. To Zappa použil poprvé při natáčení famózní desky a milníku tvorby Hot Rats, na kterou přizval také svého přítele – pouštního podivína, básníka prérií a developera excentrického vizuálního umění Captaina Beefhearta. Díky jeho nezaměnitelnému vokálu a stylizace pouštní psychedelické lišky voní Hot Rats po vyprahlých plochách pouště Mojave, a dá se říct, že mnoho z této posluchačsky vděčné polohy se povedlo vtisknout i právě vydané nahrávce. Že záznamy vznikaly ve stejné době, je evidentní už podle dvou bonusových CD, které vydání Funky Nothingness doprovázejí, a ve svém titulu nesou i název slavného alba „Zappa/Hot Rats“.
Verdikt: 90%
Nahrávka sama o sobě své kvality má, a to značné. Ukazuje funkovou polohu Franka Zappy s kapelou zavřenou ve sklepě při mnohahodinových jamech. Pro nové posluchače může fungovat jako pozvánka do Frankova světa přes vody funku a syrovější podobu záznamů. Zda ale měla vůbec vyjít a nakolik zaujímá pevné místo v Zappově diskografii, ukáže až čas.