Pod taktovkou zpívajícího bubeníka Ollieho Judge opouští Squid mantinely tradičního post punku a vytváří hudbu, která je nejen technicky vytříbená, ale také vynalézavá a nespoutaná. Cowards je oproti předchozím albům temnější a zadumanější. Kapela na něm úspěšně propojuje analogové syntezátory, smyčcové aranže a postpunkové kořeny s psychedelickými momenty inspirovanými krautrockovou scénou 60. let: od úvodní Crispy Skin s její podmanivou basovou linkou a syntetizátorovými plochami až po závěrečnou osmiminutovou Well Met (Fingers Through the Fence) deska překvapuje zvukovou různorodostí a zároveň komplexností.
Texty inspirované mimo jiné horory Rjú Murakamiho či románem Tender Is the Flesh od Agustiny Bazterricy se pohybují v temných vodách lidské psychiky. Judge vypráví příběhy kanibalů, sociopatů a vrahů. Nejde však o prvoplánovou exploataci násilí, ale o hlubší sondu do lidské přirozenosti a zla, které je součástí našeho světa.
Skladby jako Building 650, Blood on the Boulders či titulní Cowards ukazují kapelu, která dokáže zdařile balancovat mezi experimentem a chytlavostí. Dvojice instrumentálních Fieldworks pak přináší okamžik zklidnění a introspekce, zatímco Cro-Magnon Man či Showtime! představují další vrstvy zvukové komplexnosti kapely.
Squid na albu Cowards opouštějí divoké výbuchy energie ze svých začátků ve prospěch subtilnějšího a propracovanějšího zvuku a tyhle skladby jsou důkazem, že Judge a spol. patří k nejzajímavějším jménům současné britské scény.
Verdikt: 82%
Cowards je nahrávka, která vyžaduje pozornost, posluchače ale odměňuje bohatými zvukovými krajinami a fascinujícími příběhy o odvráceném stavu lidské duše. Kapela na desce dokazuje, že umělecký růst nemusí znamenat ztrátu identity, ale naopak její prohloubení.