Těch šest roků mezi deskami je zatím nejdelší prodleva v Kravitzově kariéře, ale nutno dodat, že se na zdržení podepsal i covid. Zpěvák strávil izolaci na Bahamách, kde se podle svých slov spojil s přírodou a pustil se do tak intenzivního skládání, že má teď materiál na čtyři alba. Blue Electric Light je první z nich a doufejme, že zbytek nebude mít sestupnou tendenci, protože už u druhého bychom nemuseli udržet pozornost.
Pilotní singl TK421 obletěl před půl rokem svět a nebylo to jen díky klipu, v němž Kravitz tančí nahý. Je to hutný, typicky kravitzovský hit, v němž kráčí s kytarou na krku jako tygr a všechno okolo něj se kácí z té parády a skvělosti. Charisma, to je jedna z věcí, kterou Kravitz vždy dokázal dobře prodat, ale hlavně dostat do své tvorby. Jenže TK421 je zároveň jediná skladba na albu, která má takovou sílu. Blue Electric Light má pětapadesát minut a většinu stopáže tvoří tracky, v nichž si Kravitz hraje se spoustou nápadů, ale nemá potřebu je produkčně zostřovat, stlačovat do singlových formátů. Na jednu stranu je to autorsky osvobozující, na stranu druhou to posluchače může místy nudit. Hlavní problém je v tom, že Kravitz neví, kdy skončit, často natahuje stopáž opakováním refrénů až za únosnou mez. V Bundle of Joy o minutu a půl, v Love is my Religion minutu a tímto způsobem nasbíral těch dnes vzácně vídaných 55 minut celkové délky.
Možná se Kravitz zhlédl v Princeovi a snaží se přiblížit formátu jeho skladeb, čemuž by napovídala i Let It Ride, kde Kravitz působí vyloženě jako Princův učeň. Jenže Kravitz bohužel není Prince. V rockovějších skladbách mu to šlape skvěle, ale jakmile se pustí do R&B a soulu, je to „jen“ dobře zahraná a trochu protahovaná žánrovka.
Sice už žádná píseň nemá takový drive jako TK421, ale to neznamená, že by nestály za pozornost. Rocková balada Paralyzed bude výborně fungovat na koncertech a má velký potenciál, že ji budou kluci hrát holkám u táboráku. Heaven je zase nasáklá funk-rockem jak houba a krásně odkazuje ke Kravitzově mládí v Kalifornii, která ho hudebně formovala a nasměrovala k dráze rockera.
Blue Electric Light je tak album, z nějž si do playlistu snadno vyzobeme několik skladeb, které tam zůstanou dlouho. Ale zbytek nahrávky je spíš Kravitzova autonomní exhibice, v níž reflektuje prožitou izolaci a určitou změnu ve vlastním vnímání světa. Trochu toho odstupu prosáklo i do nových skladeb.
Verdikt: 68%
Kravitz je suverénní skladatel a muzikant, který už dávno nemusí nikomu nic dokazovat a zkrátka si hraje. Kdyby ale trochu škrtal a nahrávku o deset minut zkrátil, zněla by Blue Electric Light šťavnatěji.