Na to, že první deska Curdled Milk vyšla v roce 2012 a předchozí album Heart Shaped Bed před pěti lety, se na novinkové album Married in Mount Airy letos dvaatřicetileté Nicole Ann Bell, v hudební branži známé jako Nicole Dollanganger, čekalo poměrně dlouho. V době mnohých nejistot přineslo to, na co jsou její fanoušci zvyklí. Jemnou práci s křehkostí hlasu, vcelku minimalistické nástrojové obsazení a instrumentaci i témata, jež jsou Dollanganger vlastní. Lásku, romantiku, sex i zločin.
Nové album Nicole Dollanganger je ve svém celku zachycením určité části světa, jemuž dominují bolest, temnota a utrpení, které umíme způsobovat ostatním i sami sobě. Co je ale důležité a v čem se novinka Married in Mount Airy podobá poslednímu albu Marissy Nadler The Path of the Clouds (2021) – i v těch nejzoufalejších okamžicích je zde přítomna láska, která veškerý možný zmar může přetransformovat v něco lepšího.
Úvodní, titulní skladba odkazuje na kdysi luxusní letovisko Mount Airy Casino Resort a butikový hotel Pocono ve státě Pensylvánie, o němž Dollanganger zpívala už v minulosti. Jenže co dříve představovalo dobový luxus a posléze symbol dekadence, s plynoucím časem může upadat a rozpadnout se napadrť. V podání Dollanger zde v křehké, vícehlasy vyšperkované skladbě nabírající na dynamice vzpomínáme na líbánky a vztah, který tehdy zažíval vrchol podobně jako ono turistické letovisko.
Skladba Married in Mount Airy předznamenává, co na ploše více než čtyřiceti minut a dvanácti písní posluchač dostane. Tempo nespěchá a příliš se nemění. Struktura skladeb je velmi podobná – většinou začínají poklidně, aby ve své druhé polovině vygradovaly. Zpěv zosobňuje vypravěčku, která změnu dynamiky písně, vztahu, atmosféry proměňuje mírou naléhavosti. Připomíná vzpomínání oběšence, případně tonoucího, na veškerou hrůzu, která onomu fatálnímu činu předcházela.
Není se čemu divit. V textech Dollanganger popisuje příběhy o zneužívání žen, izolaci i snech, jejichž naplnění zhatily nejrůznější toxické vztahy. Zpěvačka se na pozadí těchto osobních tragédií pokouší jako archeolog odkrýt různé vrstvy, aby se pod jejich nánosem dobrala ke zkoumanému – co přesně znamená být obětí nebo naopak agresorem, násilníkem, tím, kdo ubližuje.
Je vlastně jedno, kterou z tuctu skladeb alba právě posloucháte. Jejich DNA je naprosto příznačná. A pokud jste se zpěvačkou naladěni na stejnou vlnu, případně otevřeni jejímu vyprávění, můžete si je skvěle užít. Za této konstelace pak jen vnímáte různé distinkce mezi písněmi. Většinu z nich opanovává zasněná nálada (Gold Satin Dreamer, Bad Man, Whispering Glades), jindy je převažujícím vjemem naléhavost zpěvu podpořená kytarou a syntezátorem (Dogwood, My Darling True). Jistotou, s níž Dollanganger nikdy nešlape vedle, jsou skvěle harmonizující vícehlasy (Runnin‘ Free). Maximum odlišnosti nabízí Summit Song, instrumentála nesoucí se ve stylu Low, jež je na poměry alba o něco tvrdší.
Jako celek deska drží pohromadě, určitá hudební homogenita tak k umocnění zážitku volá po objevování nejrůznějších aberací. Ale užijete si ji i bez toho, stačí se jen ponořit do jejího poslechu.
Verdikt: 75 %
Nicole dollanganger nejen na Married in Mount Airy jemným hlasem zpívá o temných, smutných a bolavých věcech. Činí to tak, že s další náloží bolesti chcete slyšet víc, v naději, že se karta obrátí. Dollanganger ví, jak s posluchačem pracovat, ale nepodbízí se mu. Dobrá deska.