Debutová deska Bloc Party začínala písničkou o rozchodu. Sedmá studiovka Anatomy of a Brief Romance je o něm pro jistotu celá. Šťastná číslice tentokrát štěstí nepřinesla, minimálně řadě letitých fanoušků, kteří mohli očekávat klasiku, ale dočkali se rozpaků.
Album přináší chronologický popis přecházející až v pitvu rozpadu ročního vztahu dvou lidí, z nichž jedním je zpěvák a frontman kapely Kele Okereke. Mapuje jeho různé fáze a až voyeursky doslovně je popisuje: „Říkáš, že odcházíš, ale pořád se díváš… na moje stories,“ zpívá Kele v písni Stories, která je jako celé album. Plyne, tlumené nástroje hrají, nestrhne, odezní. Nic po ní nezůstává. Aseptická hudba.
A tak je tomu téměř celých padesát minut. Patetická Muscleworks, snažící se o popovou opulentnost, zní povrchně jako produkcí vypulírovaná hmota, z níž je potřeba něco vytvarovat. Dynamičtější Love Bombs stojí na syntezátorové smyčce a textu, který je spíš děsivý než romantický („Přemýšlím, že si zarámuji ubrousek, na který jsi krvácel, a pověsím ho na zeď“). Hudebně přitom patří k tomu nejzapamatovatelnějšímu, co Anatomy of a Brief Romance nabízí, podobně jako navazující Pigwig, které napomáhá dynamičtější rytmus a hravá kytarová vyhrávka, nebo groovy Moving On, která těží z kytary a dynamiky připomínající skladby ze začátků Bloc Party.
Album působí, jako by se snažilo zachytit velké emocionální vypětí, ale příliš se mu to nedaří. Většina položek na desce představuje spíše výplň než materiál, který by dokázal strhnout a uchvátit. Příkladem je Coming On Strong, v níž neklidné a zneklidňující kytarové a basové linky naznačují přicházející vztahovou pohromu, nebo Not Your Problem, u které přepálená snaha o výraz mutuje do přehnané teatrálnosti bez podstaty. Ode zdi ke zdi, a přitom bez toho, aby mezi póly byla jakákoli relevantní esence.
Přitom Bloc Party stále umí hrát a nástrojová souhra a produkce občas připomenou, proč skupina byla v minulosti tak fascinující. V některých momentech alba vše směřuje k tomu, že posluchačům dodají něco z dřívějšího drajvu, ale jsou to jen letmé záblesky v moři času, jemuž dominuje vztahová introspekce bez katarze.
Na Anatomy of a Brief Romance absentují pro kapelu v minulosti tak typická naléhavost, energie, hitovost, cokoli, co by připomnělo, proč Bloc Party před více než dvaceti lety tak vyletěli vzhůru a zaujali. Producent Trevor Horn (zakladatel kapel The Buggles a Art of Noise, který je znám jako producent úspěšných nahrávek takových kapel a interpretů, jako jsou Grace Jones, Pet Shop Boys, Frankie Goes to Hollywood nebo Seal) je velké jméno, ale kromě něj desce neposkytl nic, co by ji posunulo k nahrávkám, které budou rezonovat i po čase. Zvukově desku posunul od klasických kytarových riffů k výraznějšímu využití syntezátorů a komprimovanému synth-popovému vyznění.
Závěrečná Eulogy, inspirovaná New Order, přináší nejen truchlení nad vztahem i nad budoucností, která s ním zmizela, ale také shrnutí celého alba. Zahrané poklidně, bez emocí a hudebního výrazu, s prolínajícími se vícehlasy. Je to smíření se s rozchodem, ale zůstává otázkou, nakolik smířliví k albu budou fanoušci kapely. Kousavé komentáře, že vydání Anatomy of a Brief Romance v den 25. výročí útoku na dvojici mrakodrapů v New Yorku je tím nejhorším, co se v daný den stalo, jsou příkré, ale Bloc Party ve svém katalogu rozhodně mají lepší položky.
VERDIKT: 50 %
Anatomy of a brief romance chybí kuráž. Zní otřepaně a klišovitě. Deska nabízí hlavně prázdno, výplň a pár záblesků kapely, která uměla strhnout. Kdysi.