Becky Hill je ve světě EDM aktuálně asi úplně největší fenomén. Charismatická zpěvačka, jejíž specializací jsou kolaborace s předními DJs z celého světa, má na svém kontě už takové zářezy, jako je společný singl Remember s Davidem Guettou nebo pecka Lose Control, ve které pro změnu spojila síly s populárním producentským triem Meduza. Osobně si však troufám tvrdit, že s tím nejlepším přišla zpěvačka právě až v posledních dvanácti měsících, kdy na streamovací platformy pálí jednu pecku za druhou. Koncem května pak vydala druhé album s názvem Believe Me Now?, na které se vešlo patnáct songů. A každý svým způsobem zaujme.
Dnes již třicetiletá Rebecca Claire Hill je obdařena skutečně poutavým a nezaměnitelným hlasem, který se bez nadsázky hodí do všeho. Ačkoli se to nemusí na první poslech zdát, album Believe Me Now? je dynamicky proměnlivé a najdeme na něm nejen čistě diskotékové vypalovačky. Osobně si myslím, že vlajkovou lodí alba je přesto hit Disconnect, nahraný ve spolupráci s kultovními elektroniky Chase & Status. Tahle drumandbassová pecka, kterou Becky Hill doplnila o lehce zkreslený hlas echo efektem, byla už v minulém roce virálním hitem, který se pořád často vynořuje na všemožných diskotékách.
Hitů je však na desce hned několik. Ať už tracky jako Outside of Love, Never Be Alone nebo Multiply, které mají lehce zádumčivou náladu. Ačkoli po instrumentální stránce příliš nepřekvapí – pořád se jedná o známé motivy a zvuky ze světa EDM – baví svou strukturou, kterou je hlas Becky Hill dominantně prorostlý. Možná právě tím je rodačka z anglického Bewdley oproti jiným kolegyním z „elektropopové“ branže tak atraktivní, nepůsobí totiž jako doprovod tanečních love songů, ba naopak je přímo táhne svým velkým vokálem.
Ten ostatně pěkně vyniká v baladické písničce Man of My Dreams, která z desky trochu vykračuje svým „neelektronickým“ formátem. Na pozadí decentního klavíru a basy zde Becky leze hlasem i pěkně vysoko. Přestože písnička z desky vyčnívá svou popově zasněnou formou, album nikterak nenarušuje. A to se zároveň nejedná o jediný zpěvaččin „experiment“, na baladu totiž navazuje elektronická instrumentálka Linger, kde je pro změnu hlas Becky Hill spíše upozaděn a značně zkreslen.
Nejlepším atributem desky je její celková „záživnost“ a zkrátka to, že nemáte potřebu cokoli přeskakovat, což je obzvláště na desce, která de facto jen shromažďuje vydané singly, chvályhodné. O samotné produkci pak netřeba vést diskuzi, Becky Hill na písních spolupracovala s předními britskými producenty, jako je například Mark Ralph nebo Sonny Fodera. Možná právě i bohatý seznam Djs a producentů, již se na její druhé desce podíleli, výsledku dává pestrost a ojedinělou barevnost.
Troufám si tvrdit, že kouzlo zpěvaččina vokálu přibližuje elektronickou hudbu i lidem, kteří tento žánr jinak nevyhledávají a nemají ho tolik naposlouchaný. Jistě, pokusů propojit EDM se světovými popovými hvězdami tu už proběhlo a stále probíhá spoustu, jenže Becky Hill jako by všechny trumfla svou naprostou přirozeností a upřímností. Není vtíravá, nesnaží se za každou cenu napodobovat a z energie jejího hlasu a celkové prezentace lze vycítit, že to prostě dělá srdcem. A to je, zejména u takového globálního fenoménu, obzvlášť cenné.
Verdikt: 85%
Becky Hill možná ještě nepatří ve světě pop music mezi nejpopulárnější zpěvačky, ale s novou deskou plnou hitů se mezi elitní společnost může velmi rychle dostat. Její písně baví taneční i místy zádumčivou náladou, přičemž veškerá tvorba má jasně rozpoznatelnou tvář. Na poli, kde se v současné době střetává aktuální elektronika s ryzím popem, nemá v tuto chvíli konkurenci.