Písně z toho alba dodnes slyšíme doslova na každém kroku. Numb, Breaking the Habit nebo Faint, kdopak by neznal tyhle hity dnes uznávaných rockových velikánů, kteří na přelomu století šokovali svět osobitým pojetím nu-metalu, rapu i elektroniky.
Jen hrstka kapel může v dnešní době říci, že dokázala navázat na první úspěch dalším povedeným albem. Když v roce 2000 vydávali Linkin Park svůj debut, zřejmě si ani ve snu nedokázali představit, že se o rok později stane nejprodávanějším albem na světě. A už vůbec ne to, že se tahle nahrávka s futuristickým názvem Hybrid Theory stane generační rockovou klasikou, která se bude ještě mnoho dalších let hrát v supermarketech, rádiích i klubech. Unikátním spojením ostrých metalových riffů, svižných elektronických beatů, screamů, houpavého rapu a místy popových partů vystřelila šestici nýmandů z ničeho nic mezi rockové superhvězdy.
Úspěch nahrávky vyvrcholil v roce 2002, kdy se v USA prodalo neuvěřitelných 4,8 milionu kopií a Hybrid Theory se stalo jedním z nejlepších debutů v rockové historii. K podařenému albu kapela následně odjela několik tour, na nichž začala skládat nový materiál pro chystanou druhou desku. Dohromady si do studia připravila 80 demáčů, ze kterých se pokusila vytáhnout ty nejlepší nápady a společně s producentem Donem Gilmorem navázat na bombastickou prvotinu. Linkin Park si na sebe albem Hybrid Theory upletli pořádný bič. Fanoušci a zejména kritici netrpělivě čekali, zda dokážou na svůj úspěch navázat. A oni nakonec všem vytřeli zrak i podruhé. A bylo to vlastně ještě intenzivnější.
Více inovací
Určitě je třeba podotknout, že ještě v červenci 2002 vypustili Linkin Park do světa remixovou nahrávku Reanimation. Nahráli ji během turné k desce Hybrid Theory a obsahuje remixy jejích písní, včetně bonusových skladeb. Kromě toho, že je dodnes čtvrtým nejprodávanějším remixovým albem všech dob, měla na hudbu Linkin Park zásadní vliv, osahali si na ní další hudební směry a způsoby tvorby, které měli následně hned využít při práci na Meteoře.
Kapela se ještě víc ponořila do studiových možností, zdvojnásobila počet použitých samplů a díky dýdžeji Joe Hahnovi přidala scratching, aby svůj mix rapu a alternativního metalu ještě víc obohatila. Snaha kombinovat prvky různých žánrů a experimentovat s novými zvuky z toho alba přímo čiší. Už ve studiu bylo evidentní, že společně s Donem Gilmourem, jenž produkoval i Hybrid Theory, se Linkin Park chtějí znovu vytáhnout.
Navíc byli tentokrát opravdu pořád spolu. Jak samotní členové skupiny dodávají, nahrávání demáčů v autobusech po šňůrách zanechalo ve finálních skladbách patřičně autentickou energii a emoci, která na debutu logicky není. „Nejhezčí na tom, že s sebou máte nahrávací zařízení na cestách, je, že vám umožní zachytit ten spontánní okamžik,“ řekl basák Dave Farrell v rozhovoru pro dokument The Making of Meteora z roku 2003. Jeho slova potvrdil i Mike Shinoda. „Myslím, že po textové stránce je tohle album trochu vyspělejší, a doufám, že i trochu vyzrálejší,“ popsal svůj pohled na Meteoru pro ShoutWeb.
Srdcovka Breaking the Habit
Práce ve studiu byly ale neúprosné. Experimentovalo se s různými tempy skladeb i délkou jednotlivých struktur takovým způsobem, aby Linkin Park navázali na nu-metalové základy, které úspěšně položili svým debutem. V únoru 2003 světlo světa spatřila první skladba, jmenovala se Somewhere I Belong a ve Velké Británii a v USA se okamžitě umístila na předních místech tamních hitparád. Dokonce i v České republice se singl dostal do nejlepší desítky. Z písně se ihned stal celosvětově komerční trhák. Všiml si někdo pořádně, že v něm Chester Bennington docela syrově zpívá o nepříjemných osobních pocitech a anomálních stavech?
Těžko říct. Úspěch singlu Somewhere I Belong totiž časem přebila úplně jiná pecka. Řeč je samozřejmě o závěrečné písni Numb, která je dnes nejpopulárnější skladbou na YouTube s úchvatným počtem 1,9 miliardy zhlédnutí. Pro českého fanouška má klip k této skladbě zvláštní význam, jelikož se točil v Praze. „Myslím, že to byl pěkný způsob, jak album zakončit, protože tak trochu shrnuje celou desku. Je v ní hodně rozpoznatelný náš zvuk… Je o těch chvílích, kdy už nemáte žádné pocity nebo je vám to prostě všechno jedno,“ popsal hit Shinoda.
Další výraznou písní z desky je bezesporu i Breaking the Habit, kterou obohatil desetičlenný orchestr. Píseň pojednává o drogové závislosti a staví Benningtonův sebekritický hněv proti tanečnímu groovu. Chester později řekl, že se jedná o jednu z jeho nejoblíbenějších písní Linkin Park. „Jsem skoro naštvaný, že jsme ji napsali my, protože se mi tolik líbí,“ přiznal v rozhovoru s fanouškovským webem Linkin Park Underground. Pravdou je, že Breaking the Habit se celkovému konceptu Meteory trochu vymyká svým značně popovým nádechem a zvláštní melancholií, která se z ní dere. Zatímco zbytek Meteory je do určité míry pořádný nářez plný ostrých kytar a sekavých rytmů v doprovodu přímočarého rapu Mika Shinody.
Možná nebudou někteří skalní fanoušci Linkin Park souhlasit, ale řekl bych, že Meteora je o kus vyzrálejší deskou než Hybrid Theory. Ač je Hybrid Theory úžasnou esencí hudby z ulice, která v sobě nese jasné znaky agrese, beznaděje a potemnělosti, stále z ní i po letech slyšíme určitou klukovinu, se kterou si tehdy mladí Linkin Park vylili srdce maximálně možným způsobem. Na Meteoře sice slyšíme podobnou energii a určitou naštvanost, ale je to celé mnohem ucelenější a ve výsledku i „dospělejší“.
Písně spolu mnohem lépe ladí a celkově album působí daleko koncepčněji. Nejvíce je to znát na zpěvu samotného Chestera, když náhle ubírá na zoufalém řevu a více si hraje s barvou svého hlasu. Ten byl fenomenální.
Láska k umění a spreje
Nedávno jsem na internetu zaregistroval debatu týkající se přebalu Meteory, na které je zachycen sprejující muž s respirátorem na obličeji. Vzhledem k tomu, že hip hop byl pro Linkin Park jednou z klíčových inspirací, asi fanoušky nepřekvapí, že u zrodu přebalu alba Meteora stála Shinodova láska ke graffiti.
Kapelník Linkin Park již předtím vytvořil ilustraci vojáka na obal Hybrid Theory a hlavní břemeno při vytváření umělecké vize obalu Meteory tak opět leželo na něm. Jeho vztah k pouličnímu umění ve výsledku došel tak daleko, že uspořádal výjezdní zasedání s nizozemským umělcem Borisem Tellegenem, přezdívaným Delta, aby skupině pomohl vytvořit některé návrhy pro finální koncept.
„Užili jsme si spoustu legrace a celý den jsme jen sprejovali a malovali tyhle obrovské zdi,“ vzpomínal Shinoda v rozhovoru pro časopis Kerrang!. Původně si představoval obal alba jako obří nástěnnou malbu, kterou by namaloval kompletní kapelní tým, ale nakonec byl tak ohromen talentem Delty, že si to rozmyslel. Kapela se tedy vzdala myšlenky nástěnné malby a místo toho zvolila tmavě zbarvenou fotografii Delty s plechovkou spreje v ruce, přičemž obrázek zasadila na ostře černé pozadí a zachytila tak tajuplnou atmosféru městského zákoutí.
Linkin Park na obalu Meteory vzdávají hold Deltově kreativitě a zároveň pouličnímu duchu, který dal vzniknout hiphopové kultuře.
Věčná nostalgie
Meteora pro řadu hudebních publicistů a fanoušků patří mezi nejvlivnější alba 21. století. Je to nahrávka, která zdůraznila všestrannost Linkin Park a předvedla těžší zvuk při zachování charakteristického rap-rockového stylu. To vše naprosto nevídaným a mainstreamově srozumitelným způsobem. Kapela na Meteoře svou syrovou emocionalitou a hlubokými texty reflektuje nepříjemnou lidskou zkušenost. A výsledek i po dvaceti letech v posluchači rezonuje odzbrojujícím způsobem.
Ostatně o tom svědčí i čísla. Během prvního týdne od vydání se prodalo 810 tisíc kopií alba a v americkém žebříčku Billboard 200 se dostalo rovnou na první místo. Do dnešních dnů se celosvětově prodalo kolem 16 milionů kopií a je sedmkrát platinové. Meteora a Hybrid Theory jsou tak dodnes považovány za nejlepší desky, které Linkin Park už během své krátké kariéry nestihli překonat.
Právě díky svébytnému spojení tehdy nepříliš spřízněných žánrů rocku a rapu si Linkin Park získali srdce části obou táborů. Nadobro tak utvrdili svět v tom, že i zdánlivě neslučitelné hudební vesmíry spolu mohou dokonale fungovat. Když si vzpomenu na svá náctiletá léta na střední kolem roku 2010, nepotkal jsem ve škole snad nikoho, kdo by první dvě alba Linkin Park neznal. Byla to naše iniciační nahrávka a myslím si, že určitě nebudu sám, kdo po poslechu Meteory začal více objevovat alternativní rap-metalové skupiny. Tuhle muziku můžu slyšet v podstatě kdykoli a nikdy mě neomrzí. A nejsem sám, pro koho jsou Hybrid Theory i Meteora generačními alby.
Po dvaceti letech
Od letošního dubna si fanoušci mohou slavnou nahrávku připomenout ve speciální edici Meteora 20th Anniversary Edition, jež obsahuje 89 písní včetně původních nahrávek, živáků, demáčů a také nově doprodukovaných písní, které se před dvaceti lety na původní album nedostaly. Ještě před samotným vydáním pětihodinové edice z ní Linkin Park zveřejnili dvě ochutnávky v podobě singlů Lost a Fighting Myself, na nichž jsme mohli po letech znovu slyšet i hlas Chestera Benningtona, který spáchal v roce 2017 sebevraždu.
Z jeho zpěvu na nových nahrávkách doslova běhá mráz po zádech. Autenticky připomíná dobu na přelomu století, kdy Linkin Park energicky řádili na pódiích. Mike Shinoda, jenž se o produkci archivních skladeb postaral, dokázal staronovým písním vetknout ducha tehdejší doby a fantasticky vytáhl Chesterův hlas, z něhož jde přesně ta emoce, kterou slyšíme v písních původní Meteory.
Když si album pustíte pořádně nahlas, znovu se tak rozezní ona zoufalá slova mladého kluka, kterému osud nedopřál příliš radosti. Přitom svým svébytným hlasovým projevem paradoxně dodnes rozdává radost a energii celému světu.