Ti, kdo akci v posledních čtyřech letech akci navštívili, se shodují na tom, že díky nádhernému prostředí je to patrně nejkrásnější festival v republice.
Když je to víceméně Prokopův festival, je jasné, že nemůže být bez vystoupení oslavence. Tentokrát byla dokonce dvě. V pátek s rozšířenými Framus Five, v sobotu jen v triu s Pavlem Marcelem a Honzou Hrubým. První sestava se spíše koncentruje na úsporný tvar písničky, druhá zase využívá instrumentální schopnosti obou Prokopových spoluhráčů a dává skladbám rozevlátý charakter.
Krásné ztráty Live mají dvě scény. Hlavní a alternativní. Pro tu hlavní vybírá Prokop se svými spolupracovníky spíše představitele starší generace (a podobného pohledu na svět), zatímco alternativní scéna je občas sjezdem šílenců, kteří zkoušejí buď neobvyklé formy skladeb nebo přicházejí s hlukovou hudbou ve stylu britské skupiny AMM z konce šedesátých let.
Pavol Hammel s Prúdy přivezli Zelenou poštu
Letošní Všetice nalákaly návštěvníky na dva slovenské hosty, kteří se v Čechách už dávno neobjevují tak často jako dřív. V pátek to byl Pavol Hammel, který spolu se svými Prúdy naživo zrekonstruoval slavnou Zelenou poštu, kterou v roce 1972, tedy přesně před padesáti lety, natočil spolu s Marianem Vargou a Radimem Hladíkem. Kytarová legenda Fero Griglák citlivě zastoupil Hladíka a nijak se nesnažil excelovat, ale i tak jeho sólo ve Smutnej rannej električke zvedlo část publika, pohodlně usazeného na trávníku. Vargu museli zastoupit dva klávesisté, přičemž jeho nezaměnitelné hammondky napodoboval Ladislav Šarišský. Odvedl poctivou práci, ale Vargův dotyk génia písním celkem logicky chyběl. Hammel ve třiasedmdesáti už s hlasem žádné zázraky neudělá, ale snaží se na staré písně jít do hloubky, čímž vzniká spíš určitý druh prozpívaného vyprávění. Prokopovi, který na to jde podobným způsobem, se to ale daří o něco lépe. Prúdy v sobě měly ještě jiný paradox. Výborní sólisté, ale celek zněl trochu rozklíženě.
Peter Lipa Všetické publikum nadchnul svou formou
Druhým slovenským hostem byl Peter Lipa. Posluchačům vyrazil dech. Sedmdesát devět let a přitom výborná pěvecká kondice, kultivované a vtipné průvodní slovo a dobře zvolený repertoár. Chytré texty, dost často se dotýkající stáří nebo alespoň zdraví, některé dokonce z pera Milana Lasici. Prostě jazzové písničky s lehkým latinským nádechem a la Michael Franks. Za ním kvartet s výborným saxofonistou Radovanem Taryškou ukazoval, jak důležité je opřít dlouholetou zkušenost o energii mladých doprovodných muzikantů.
Michal Prokop, pro něhož jsou Všetice tradičně oslavou narozenin, vystoupil v triu i s Framus Five
Stejný princip používá ve Framus Five Michal Prokop. Nechává prorůstat svou kapelu mladou generací. Jeho původní kytarista Luboš Andršt byl skvělý muzikant, ale Pavla Marcela hřeje jeho mladší věk a energie. Petr Skoumal byl vynikající hráč na klávesy, ale Andy Čermák přidává novým Framus oheň do žil. S dechovou sekcí, která Prokopovým soulem ovlivněným písním odjakživa slušela, vznikl vyvážený model, v němž se mísilo nadšení se zkušeností.
Cirkus Ponorka kouzlil s kytarou
Z dalších účastníků stojí za vyzdvihnutí jednočlenný Cirkus Ponorka, který festival zahajoval. Dal postaršímu konzervativnímu publiku, které na festivalu dominovalo, docela výživnou lekci, co dnes muzikanti dovedou na kytaru vytvářet.
Jiří Dědeček a Honza Burian připomněli útrapy politického dění
Druhý den, trochu víc akusticky laděný, zahajoval Honza Burian Band. Burian nebyl u klavíru, ale stál u mikrofonu. Bylo to zklamání. Když sedí u klavíru a sám se doprovází, má to své kouzlo, a když se klubové vystoupení vydaří, tak všechno jiskří. Ten srůst s pianem je pro Buriana strašně důležitý. Ale Burian jako sólový zpěvák u mikrofonu? To je jen chlapík za doprovodu podprůměrné barové kapely.
Spolu s Jiřím Dědečkem, který po něm na pódiu následoval, byli také nejostřejšími glosátory politického dění v naší zemi. Stejně naladěné publikum si jejich vtipné výpady s chutí užilo, ale jejich přímočarost vzbuzuje u kritika jistou pochybnost. Než se nadějeme, přijdou jiné generace politiků a písničky o těch, kdo byli před nimi, odejdou spolu s nimi do kélu. Tu a tam sice ještě potěší nějakého pamětníka, který žije z minulosti, ale svou konkrétností už nebudou mít co říct. Jsou to zábavné agitky, v nichž chybí zobecnění a nadčasovost, přenosná i do budoucnosti. To, co dokázal před více než padesáti lety třeba Karel Kryl nebo o dvacet let později sám Honza Burian s Krajinou duchů anebo loni Michal Prokop s písní Má vlast! Lze pochopit aktuální očistnou roli Burianových nebo Dědečkových písní, schopnost vytvářet něco jako pocit „kolektivního spiknutí“ a tady a teď pobavit, ale jejich umělecká hodnota je mizivá.
Tata Bojs Všeticím dodali příval energie
I další kapely doplňovaly pečlivou dramaturgii festivalu. Laura a její tygři, Vltava, Tata Bojs… Všechno kultivované osobnosti, které na jiných festivalech potkáváme ne příliš často. Jedním z hlavních letošních hostů byl také Janek Ledecký. Tihle všichni vytvářeli z Krásných zpráv Live! harmonický celek pro jasně definovanou starší a zkušenou posluchačskou skupinu, která přijela do Všetic za poctivou hudbou, kterou má ráda.
Vltava byla jedním z vrcholů prvního dne festivalu
Krásný ztráty live Všetice
12. a 13. srpen 2022