Album Jezus Kristus Neexistus vyšlo letos v červnu a nejen mezi fanoušky zvedlo vlnu nadšených reakcí. "Snažil jsem se tím albem nám i fanouškům udělat chvilku radosti. Když to srovnám s prvníma deskama, je to úplně jinak. Tehdy jsme přišli na čtrnáct dní do studia, nahráli písničky, nikdo nic nepředělával ani nepřetáčel. Teď jsme daleko vážnější, důslednější a otravnější v tom, že chceme, aby výsledek zněl dobře a abychom se neopakovali. Je za tím moc práce, moc srdce a moc potu… Jak tak o tom přemejšlim, mám středně vážnou obavu, že je to možná poslední deska J.A.R.," řekl tehdy Roman Holý v titulním rozhovoru pro červnový Headliner.
Kapela koncert po krátkém intru zahájila titulní skladbou alba Jezus Kristus Neexistus, která v sobě krom nekompromisní energie skrývá i hlavní myšlenku nového alba. "Je o současném stavu světa v mé mysli," řekl ve stejném rozhovoru textař a jeden z frontmanů kapely Oto Klempíř. "Četl jsem knihu Homo Deus od Yuvala Noaha Harari. Dokonalá, asi pět let stará knížka, ve které vysvětluje, jak se dějiny světa prolínají do současných věcí. Říká v ní: „Hele, ten svět v současné době je nejvíc v pohodě. Až na lokální konflikty nikdo neválčí. Takhle to už bude. Už jsme zrozuměli.“ A prd! Rusák! Afrika! Kambodža! A už se perou, jako svině. Upřímně, já jsem chtěl věřit Hararimu, ty jeho knížky jsou perfektní. A tak mě ta změna překvapila. A na základě vnitřního překvapení vzniknul ten rozporuplný text…"
Z nového alba zaznělo celkově pět skladeb. Krom titulní skladby to byly písně Reggay, Sláva nazdar výfetu, Poslední rváč a Fjůča. Do setlistu zapadly přirozeně a na publiku bylo vidět, že už si nové album stihlo naposlouchat. Lidi reagovali stejně nadšeně jako na osvědčené kusy z repertoáru J.A.R.
Někde kolem hitu Zhublas z předchozího alba Eskalace dobra došlo i k jednomu z klasických čísel Michaela Viktoříka, který se zbavil tíže svrchního oděvu, aby ukázal, že J.A.R. jsou stále skupina, která se nezalekne ničeho, a všechno si dělá zásadně po svém. Coby bohovi se Viktoříkovi musel sklonit i Dan Bárta.
Večer ukázal, že kouzlo téhle kapely ale není zdaleka jen v leckdy provokativních textech a vulgaritách. Fenomén J.A.R. by nebyl takový bez perfektních hráčských výkonů kapely. Tu mimo nejviditelnější čtveřici Holý – Klempíř – Viktořík – Bárta tvoří kytarista Miroslav Chyška, bubeník Pavel Bady Zbořil, baskytarista Robert Balzar a dechaři Filip Jelínek, Radek Kašpar a František Kop.
Díky skvělé a vzácné souhře se kapela během křtu obešla zcela bez hostů. Za Vladimira 518, který na albu Jezus Kristus Neexistus? rapuje v písni Sláva nazdar výfetu, dokonce naživo jeho part s naprostou suverenitou odrapoval sám kapelník a hudební mozek J.A.R. Roman Holý.
Ve vlastní režii se konal i samotný křest alba, který členové J.A.R. během letitého hitu Jsem pohodlný svěřili svým vlastním potomkům. Byla to trefná ilustrace toho, že téhle kapele se stále daří dělat muziku, která je srozumitelná a funguje napříč generacemi.
Ke křtu došlo v závěru večera, během kterého J.A.R. přehráli dohromady devatenáct skladeb. Přídavek patřil nezpochybnitelným hitům Ještě se připlazíš, Bulháři a dřevní ŤoŤiŤo. Nálada v publiku v tu chvíli odpovídala hromadné euforii. Tenhle večer se zkrátka povedl!
A to nejen protože zazněly největší hity, kterých mají J.A.R. za více než třicet let existence v repertoáru hodně. Cestou z areálu branických Ledáren zněla řadě návštěvníků v hlavě mantra jedné z nových skladeb Poslední rváč, která patřila k vrcholným číslům večera: „Jsem bezpečnej přechod z tohoto světa na jinej a stroj na tvý konečný vzkříšení.“ Ta ostatně trefně vystihuje i význam J.A.R. na tuzemské hudební scéně. Tím, co a jak dělají ve studiu i na pódiu, dokážou z člověka sejmout kříž. Bohové.
