Večer otevřelo trio Sisters of Your Sunshine Vapor z Detroitu. Přiznávám, že jejich dlouhatánské a lehce uspávací intro mě moc nenadchlo, ale hned nato si mě kapela nečekaně získala. Působilo to sympaticky, místy příjemně temně, a přesně tohle od podobných kapel vlastně čekám. Sice jsem chvíli tápal, kdo je kdo, protože všichni tři vypadali dost podobně, ale to už je detail.
Co mi ale udělalo radost, byly dva projektory, které za frontmanem Seanem a basákem Ericem promítaly různé psychedelické obrazy. Když už kapela nestaví na okázalé show, tak aspoň nějaký vizuální fígl, co koncert posune o level výš. A tady to zafungovalo perfektně. Osm songů prosvištělo zatím ještě nepříliš zaplněným sálem jako nic, a i když o pár minut přetáhli, těžko to někomu vadilo. Tohle byl přesně ten psychedelický rock, který mám rád. Charismatický, intenzivní, temný a přitažlivý.
Po tři čtvrtě na devět se pak Sisters odporoučeli z pódia a začala přestavba na hlavní hvězdu večera. Ačkoliv první kapela přetáhla jen lehce, The Dandy Warhols si dali na čas a místo plánovaného úderu deváté začali až zhruba v 21:15. No dobře, stává se. Jenže hned první moment dal tušit, že to nebude úplně ono. Místo intra se na nás vyvalila masivní vazba mezi kytarou a zesilovačem a i přes tlumicí špunty jsem skoro ohluchl. Rock’n’roll? Asi.
Startovní skladba Ride mě bohužel nijak neposadila na zadek. Spíš naštvala. Jako fotograf jsem prakticky neměl šanci zachytit cokoliv použitelného – buď běželo strobo nonstop, nebo bylo světla tak málo, že by se tam dalo vyvolávat. A takhle to jelo celý večer. Ale dobrá, to je moje profese, ne koncertní problém.
Horší bylo, že i hudebně to začalo drhnout. Po úvodním songu si frontman Courtney nonšalantně řekl do odposlechu o přidání zpěvu, zatímco Zia – basistka a klávesistka – si neodpustila okřiknutí fanouška, aby si při natáčení vypnul svítilnu. Prý mu to stejně video nezlepší. No, možná kdyby si sama občas tolik nepudrovala nos, nemusela by se bát, že ji někdo natočí nepřipravenou.
Když už jsme u pudrování nosu, následující The Last High sice slibovalo trochu víc zábavy, ale vzpomínka na letošní koncert The Brian Jonestown Massacre mě lehce zneklidnila. A nebyl jsem úplně mimo. Po skladbě přišla zmínka o výročí debutového alba, ze kterého se pak hrálo docela dost. Proč se ale stejně nepřistoupilo ke dvaceti letům Odditorium or Warlords of Mars, to mi hlava nebere. Zbytek setu měl pro mě spíš sestupnou tendenci, což potvrzovali i diváci, kteří postupně začali opouštět sál – někteří už v půlce koncertu.
Vím, že Lucerna Music Bar byl plný oddaných fanoušků The Dandy Warhols a spoustě z nich se to líbilo. Ale mně se bohužel potvrdilo, čeho jsem se bál, bylo to podobné zklamání jako na výše zmíněném koncertu BJM. Malou náplastí na duši mi tak byla aspoň čerstvá zkušenost s výbornými Sisters of Your Sunshine Vapor, které jsem po koncertě ještě potkal, jak běhají po klubu a zřejmě shánějí oregano do omáčky.
Verdikt: 45 %
