Ve čtvrtek večer na Colours of Ostrava vystoupila dost možná největší legenda letošního programu – osmasedmdesátiletý Iggy Pop. Bylo chladno a během vystoupení začalo poprchávat, což nebyl pádný důvod, aby kmotr punku cokoliv měnil na svém zvyku vystupovat oblečený jen do půl těla. Pohání ho totiž „syrová síla“, Raw Power, jak zní název kultovní desky Stooges i druhé skladby v setlistu.
Iggy zahrál divácky velmi vděčný koncert složený hlavně ze starých známých fláků z doby Stooges doplněný o hlavní hity z jeho sólovek. Zazněly pecky jako Gimme Danger, I Wanna Be Your Dog nebo Search and Destroy, samozřejmě nemohl chybět slavný Passenger, kde onen ikonický nápěv refrénu zpívaly s Iggym celé Dolní Vítkovice.
Zpěvák na prahu osmdesátky pobíhal po pódiu, dával si mikrofon za opasek, tančil, mával rukama. Párkrát se posadil na barovou židli nebo se zašel napít a naprosto pochopitelně neřádil tak moc jako zamlada, ale pořád do toho dával maximum svých aktuálních možností. Ve věku, kdy by mohl sedět někde v houpacím křesle na verandě, Iggy vystavuje své vrásčité tělo živlům, poroučí jim a zpívá společně s davy lidí.
Záda mu kryla skvělá doprovodná kapela se dvěma kytarami i dvoučlennou dechovou sekcí. Výborně jim to šlapalo, žestě dodávaly aranžím na barevnosti, prosadil se i klavír – třeba se svým frenetickým partem v I Wanna Be Your Dog.
Kytarista Charles Francis Moothart s rytmickou kytaristkou Ale Campos si oba dali i několik krátkých dravých sól. Iggyho vokální party nejsou nějak extra náročné, takže na rozdíl od hardockových zpěváků, kteří se s postupujícím věkem se svými ječáky kolikrát dost trápí, Iggy si svoje songy v klidu odzpíval svým hlubokým drsným hlasem. Mezi písničkami toho moc nenamluvil, kromě přivítání spíš většinou jen uvedl další skladbu, maximálně k ní dal stručný úvod vedoucí na její název.
Zahrál strhující intenzivní hodinový set bez přídavku a ukázal, že minimálně v něm punk ještě není mrtvý.