V rámci turné From the Baltic to the Bosporus dorazil Doherty 3. května v té nejodlehčenější možné podobě. Žádná kapela, žádná produkce, jen on, akustika, hrnek čaje a jeho charisma.
O support se postarala hudebnice a zpěvačka Kvietah, která vystoupila sama jen s kytarou, počítačem a looperem. Viděl jsem ji naživo několikrát, ale vždy pouze s kapelou. Její sólové vystoupení mě okouzlilo. Výborný zpěv, skvělá práce s kytarovým doprovodem a citlivé využití podkladů a looperu jen tam, kde to dávalo smysl, činilo z jejího krátkého setu velmi příjemný hudební zážitek. Kvietah opět dokázala, že je velmi talentová hudebnice. Výborná volba pro zahájení večera.
Když však Kvietah vyklidila pódium a zmizel i její úsporný gear, moc toho na něm nezůstalo. Jen mikrofon, křeslo, stojan se dvěma akustickými kytarami a stolek na boku pódia. Peter Doherty přišel na pódium v bílém tričku s bekovkou na hlavě a hrnkem čaje v ruce. Hrnek odložil na stolek (čímž se přítomnost stolku vysvětlila), pověsil si na krk kytaru a začal hrát a zpívat. Jeho lehce ošoupaný, ale stále pevný hlas se v sále nesl s překvapivou jistotou a absence kapely najednou nepůsobila jako kompromis, ale jako výhoda. Nic neodvádělo pozornost od písniček, které obstojí samy o sobě.
Publikum zpočátku reagovalo spíše zdrženlivě, nicméně mu viselo na rtech, a postupně se sžívalo s formátem performance. Netrvalo však dlouho a ten předchozí soustředěný poslech se proměnil v aktivní interakci mezi publikem a Dohertym. Nejen, že publikum známé skladby začalo zpívat, ale mezi písničkami aktivně reagovalo na Dohertyho vtipkování a komunikovalo s ním. A Doherty to potěšeně vracel drobnými úsměvy nebo improvizovanými vsuvkami.
Po hudební stránce Doherty střídal polohy od šeptaných balad po rozjařené pub-songy. Nechyběla melancholie The Libertines, rozervanost Babyshambles ani skladby z nového sólového alba. Celé to působilo neskutečně autenticky a přirozeně. Jako by ten chlápek prostě přišel zabrnkat starým známým někam do hospody. Nevadily občasné drobné odchylky a nečekané momenty, nevadilo, když na kytaře zadrnčel špatně dohmátnutý akord nebo se objevil nějaký technický zásek. Protože nešlo o dokonalost, šlo o vzájemnou blízkost a sdílený zážitek. Aby však nedošlo k mýlce, přestože Doherty působí jako neskutečný pohodář, něco jako Big Lebowsky hudebního světa, je ve výborné formě. Sebejistý, lehce frackovitý. Má charisma, které se nedá předstírat.
Byl to prostě muzikant v nejsyrovější a nejčistější podobě, kterou pouze ve dvou skladbách zpestřila trumpeta. Nebyl to velký koncert, o kterém se bude roky mluvit, ale pro ty, kteří dorazili, to bylo mnohem víc. Zážitek, na který budou dlouho vzpomínat. Syrový, intimní, lidský. Těším se, v jako formě se předvede na Rock for People s Babyshambles a na Colours s The Libertines.
Verdikt: 83%
Peter Doherty, Support: Kvietah
MeetFactory, Praha, 3. květen 2026
