Já se přiznám, že mám koncerty legend ve stanu E2 moc rád a vždy se těším, koho produkce pozve. Ale také mě vždy dojímají a vhání mi slzy do očí. Bylo tomu tak vloni při setu Petra Spáleného i předloni při koncertě Václava Neckáře. A nebylo tomu jinak ani dnes. Co myslíte, že se stalo hned jak „Lady Soul“ poprvé otevřela ústa a z reproduktorů se ozval její hlas? Myslíte správně. Byly tam. Slzy v očích. Takže jsem byl vlastně rád, že nám bylo povoleno fotit ne první tři písničky, ale netradičně poslední tři.
Když paní Rottrová se skvělou kapelou Septet Plus Orchestra za zády odstartovala koncert, stala se ještě jedna věc. Omotala si o generaci až dvě mladší publikum kolem prstu. To jí viselo na rtech, sborově zpívalo refrény písniček, které poslouchali jejich rodiče nebo prarodiče. Vždyť i já je znám od svých rodičů, a to nejsem žádný mladík.
Potěšilo mě, že paní Rottrová je ve svém věku stále ve formě a očividně i při chuti. Jakmile přišla na pódium a chopila se mikrofonu, tak ho celou svojí osobností opanovala. Ona i kapela, a také Petr Němec, se kterým paní Rottrová působila ve skupině Flamingo, a který ji přišel na dvě písničky vokálně doprovodit, do toho dávali všechno a bylo vidět že si to užívají a že je reakce publika těší. A to jim to oplácelo ovacemi a také si to užívalo. Bylo až dojemné vidět ty potetované rockery s barevnými vlasy mezi skladbami skandovat „Marie, Marie“ a dělat moshpity. Jako každý rok byl i letos koncert legendy na Rock for People důkazem toho, že hudba je univerzální jazyk, který má sílu, spojovat generace.
