Grandson: Rage Against The Machine jsou inspirace. Má smysl dělat hudbu se sdělením

U otázky, proč si říká právě Grandson, tedy Vnuk, se Jordan ve vzpomínkách vrací do dětství: „Na rockové muzice jsem vyrůstal, ale později jsem se odklonil k rapu. Když jsem se začínal hudbě věnovat aktivně, částečně jsem se vrátil ke svým rockovým kořenům a zároveň to bylo v době, kdy umřel můj děda. Chtěl jsem jméno, které by mi významem bylo blízké a povědomé, stejně jako ta hudba, a taky jméno, které by uctilo dědovu památku. Tak proto Grandson.“

Povězte mi víc o vašem hudebním vývoji v rámci žánrů. 

Dospíval jsem v Kanadě, s kámošema jsme prodávali trávu na ulici a dostávali se do malérů, tak jsem se tehdy mnohem víc identifikoval s rappery než s rockovými kapelami. Později mi chvíli trvalo, než jsem našel svůj hlas. Chtěl jsem hlavně dělat hudbu, která bude něco znamenat a bude sdělovat něco podstatného. Hledal jsem, jak by to mělo znít, a mám pocit, že jsem našel svůj styl, právě když jsem přenesl hiphopový způsob vyprávění příběhů do kontextu rockové hudby. A doplnil to vlivy ostatních žánrů, které jsem mezitím začal poslouchat, baví mě třeba i taneční hudba.

Kdy jste se dostal k Rage Against the Machine?

Někdy v patnácti, ani jsem tehdy pořádně nechápal všechna témata a myšlenky, za které bojovali, stačila mi už jen ta hiphopová flow a ten rebelský postoj ve smyslu: „Jděte do prdele, nebudu dělat, co mi říkáte.“ Tohle se mnou rezonovalo, i když jsem vlastně nevěděl, na koho to míří a proč. 

Jak jste se pak dostal ke spolupráci s jejich kytaristou Tomem Morellem? 

Bylo to v době, kdy jsem začal nabírat popularitu, společná kamarádka mu pustila moji hudbu a Tom mě kontaktoval, aby mi popřál hodně štěstí s mým prvním vystoupením v televizi, které mě tehdy zrovna čekalo. Od té doby byl mým mentorem a vystupovali jsme spolu všude možně po světě. A já jsem dnes v pozici, kdy to samé můžu dělat zase pro nové mladé umělce, což je hezké uzavření kruhu. 

Jak to probíhalo, když jste společně s Tomem skládali Hold the Line?

On tou dobou dával dohromady materiál s různými hostujícími zpěváky a ozval se i mně a řekl, že by chtěl, aby tohle album reflektovalo jeho rebelského ducha a jeho politické postoje. Chtěl jsem si na tom dát záležet, tak jsem si připravil základ textu už dopředu, než jsem za ním jel, a chtěl jsem, aby to byla píseň, kterou si můžete pustit na povzbuzení ve chvílích, kdy už byste se málem chtěli vzdát. S Tomem a ještě s mým spoluautorem Kevinem jsme vymýšleli riffy a já jsem u toho dopisoval text. Tom si potom nahrál základ, který pustil do smyčky, a asi půl hodiny v kuse přes to s kytarou nahazoval hudební nápady. Pak jsme si to zpětně poslechli, vybrali různé kousky, které se nám líbily, a z nich jsme dali dohromady výsledné aranže, které jsme ještě dopilovali. Takže jeho proces je nejdřív bezbřehá kreativita a potom pečlivé editování a upravování. 

Později toho roku probíhaly v USA velké stávky odborů za lepší pracovní podmínky a platy a tenhle song se stal tak trochu hymnou toho hnutí. Hráli jsme ho dělníkům, hráli jsme ho v televizi, vydražili jsme kytary, na které jsme ho nahrávali, a dostali jsme nominaci na Grammy v kategorii Píseň pro společenskou změnu. Takže to všechno byla hezká připomínka, proč má smysl dělat hudbu se sdělením. Tom s kapelou tu skladbu hrají i beze mě a já mám vždycky radost, když to vidím někde na videu z koncertu. 

Povězte mi o svém novém letošním albu Inertia.

Je to první album, které jsem nahrál pouze se živými nástroji. Vydestiloval jsem vlivy hip hopu a elektroniky a soustředil jsem se na to, abych udělal nejsilnější rokenrolovou desku, jakou dokážu. Celé je to nabité poselstvími vzpoury proti mnoha věcem, které se dnes ve světě dějí, ať už je to vzestup fašismu, nebo to, jak AI technologie přebírají kontrolu nad sociálními sítěmi. A prolíná se tam taky téma nutnosti držet spolu a pomáhat slabšímu. 

Nutnost vzepřít se útlaku je hlavní téma celé vaší tvorby, že?

Ano. Párkrát jsem zkoumal i témata duševního zdraví nebo vztahů, ale nakonec je pro mě nejdůležitější používat hudbu jako prostředek hledání smyslu v životě a chci, aby si lidé uvědomovali svoji moc vybojovat si lepší život pro sebe i pro další generace. Témata na albu Inertia pro mě nejsou nová, ale teď je v tom víc vzteku než kdy dřív, je to syrovější a temnější. Předtím jsem se snažil aspoň o trochu optimismu. 

S kým zajímavým jste ještě spolupracoval kromě Toma Morella? 

Hodně mi pomohl Mike Shinoda z Linkin Park, se kterými jsem teď jel jako předskokan turné v Evropě i Americe. Sdíleli jsme spolu pódia i nahrávky, čehož si moc vážím. Sledovat ho při práci je velká čest, má ohromně zajímavou a soustředěnou mysl. 

Máte i společný song, že?

Ano, Running from My Shadow, bylo to na jeho první sólovce po smrti Chestera Benningtona. Později mi Mike zase pomáhal s mými nahrávkami, někdy se mnou i skládal. Je v tom i trocha soutěživosti, jako to mezi rappery bývá, on mě tlačí k lepšímu výkonu ve studiu i na pódiu a myslím, že já jeho taky.