A že to čekání dlouhé bylo. Předposlední deska s novými Caleovými skladbami vyšla už před více než deseti lety. Shifty Adventures in Nookie Wood spatřila světlo světa na podzim 2012. Trvalo to další čtyři roky a Cale vydal album předělávek svých starších písní, které nazval M:FANS, a hned vypouštěl signály, že nová tvorba je na cestě. „Už když jsem pracoval na M:FANS, tak jsem souběžně skládal, takže mám hodně materiálu. Na to, co mám připravené k vydání, jsem hrdý. Jsou to opravdu silné písně. Takže tohle mám teď v hlavě, doufám, že nová deska bude hotová do konce roku.“ To tvrdil novinářům v lednu 2016.
První singl Story of Blood.
Neklaplo to, práce nenabírala konce a vydání se začalo posouvat. „Nové album je pestřejší a zabíhá do více témat, než má práce z posledních let,“ řekl Cale v rozhovoru pro Variety a vydání nadhodil nekonkrétně na rok 2018. Zároveň ale poodhalil, proč se rozhodl do práce na nové nahrávce zapojit řadu hostů: „Chci se o to podělit s více lidmi, s dalšími umělci, aby do toho přidali další emoce a hudební polohy.“
Ani tento termín ale nestihl. Když Cale album konečně dodělal a bylo připravené k vydání, přišel covid. A mohlo se čekat dál. Teprve loni na podzim konečně oznámil přesný termín vydání novinky a odhalil i název Mercy. A fanoušky ještě víc navnadil, když jednu z přizvaných zpěvaček přirovnal k Nico.
„Poslouchal jsem poslední desku zpěvačky Weyes Blood a říkal si, že kdybych ji pozval, aby mi zazpívala pár melodií, bylo by to krásné. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak! Jakmile jsem porozuměl všestrannosti jejího hlasu, bylo to, jako kdybych tuhle písničku psal rovnou pro ni,“ komentoval singl Story of Blood. „Její hlasový rozsah a nebojácný přístup k tonalitě, to bylo nečekané překvapení. Je tam dokonce krátká pasáž, kde připomíná Nico,“ řekl doslova.
O hostech se John Cale rozpovídal ještě víc v rozhovoru pro Billboard: „V roce 2017 jsem dal do kupy pár koncertů na oslavu padesátin Velvet Underground v Evropě a USA a takhle jsme se postupně seznámili. Každý má trochu jiný charakter, třeba Fat White Family jsou rozbouřená banda muzikantů, kteří to do vás perou ze všech možných úhlů. Díky tomu je zábava s nimi spolupracovat. Animal Collective jsou zase srandisté, a proto jejich vícehlasy skvěle sednou do skladby Everlasting Days. Miluju Beach Boys, takže mi stačilo slyšet ten vícehlas a hned jsem jim propadl.“
V tom samém rozhovoru Cale prozradil, že navzdory lockdownům celá deska vznikla osobně ve studiu, a ne tak, že by si nápady a nahrávky posílal s hosty přes internet. Všechny skladby už měl hotové z minulých let a původní plán byl, že je natočí sám, jen co skončí turné. Ale jak už zaznělo, přišel covid. „Říkal jsem si tehdy: Tak, a plány na vydání jsou v hajzlu! Tak jsem aspoň poslouchal jednotlivé písně a přemýšlel nad tím, koho přizvat, aby to obohatil.“
Výsledkem je tak nakonec úplně jiná deska, než o jaké Cale mluvil před několika lety. Hosté zazní ve dvou třetinách skladeb a mezi výše zmíněnými najdeme i hudebníky věnující se elektronice nebo legendárního bubeníka a jednoho ze zakladatelů afrobeatu Tonyho Allena, který zemřel v roce 2020.
Podle prvních reakcí se mnohaleté čekání vyplatilo. Mercy sbírá samá kladná hodnocení, protože duše Velvet Underground na něm znovu ožila. Jistě to tak bude i na koncertech, nových i klasických skladeb Johna Calea se u nás dočkáme již prvního března v pražském divadle Archa.
Tak zní spolupráce s Animal Collective.